Když jsem zpětně viděl plakát na akci v Lucerna Music Baru, která se konala v úterý 16. ledna, byl jsem lehce zaskočen. Původně měly hrát tři kapely, pro mě z neznámých důvodů si to mezi sebou rozdaly jen dvě z nich. Swordfishtrombones se někde zapomenuli a taktně se asi z večera vymluvili. Na jednu stranu jsem byl ale rád, před samotnými koncerty jsem své síly odevzdal v práci a posléze na firemním bowlingu. Do Lucerny jsem dorazil už značně fyzicky jetý a představa, že by mě měly čekat tři koncerty, mě nečinila zrovna šťastným, hlavně proto, že začátek byl načasovaný až na devátou hodinu večerní. Úderem tohoto časového údaje jsem prošel okolo šatny a sešel do spodního patra, kde vyloženě narváno nebylo. Publikum se však postupně ještě scházelo a stejně postupně mi docházelo proč, ale o tom až za chvíli. Tento večer patřil na jednom z hudebních břehů emocím, na druhém čekala našlápnutá nálož vypalováků.

Longital kteří mají venku šestou desku "Výprava / Voyage", navazují na formaci Dlhé diely (kopec u Bratislavy), změna názvu je ale jen čistě kosmetická. Nezměnilo se totiž hudební směřování tohoto dua, pokud tedy nepočítám imaginárního člena Xi Di Nima (laptop). Jejich komorní set plul prostorem jako kocábka na moři, která hledá svůj vlastní přístav a na konci cesty jej nalezne. Během necelé hodinky odezněla kompletní nová deska a k ní párkrát Šina a Salontay sáhli do historie. Salontay je skvělý vypravěč a průvodce, bez problémů bych se mu svěřil do poznávacích služeb v neznámém městě. "Je čas ísť" na úvod byla velmi dobrá volba, postupem času se hlouběji spojoval cit pro kombinace elektronických podkladů s ruchy, baskytarou a kytarou, na kterou Salontay často hrál smyčcem. Vytvářel tak živelné a libozvučné zvuky. Dokonale si mě získala skladba "Modrý plyn", která začínala čistě akusticky, kdy nejlépe vynikal hlas Šiny. Z dřívějších alb zazněly "Bublinky", v níž Longital natočili klapání zobáků čápů a Šina při ní fouká do bublifuku, což je prý jediná rekvizita, která se snadno přepravuje v batohu. Jediný přídavek "Vlak" mě plně neuspokojil, poněvadž před ním přišla skvostná "Na mori", opus trvající přes deset minut.

Opačný přístup zvolili Eggnoise, kteří do publika během hoďky a půl poslali minimálně tunu živelnosti a i mě probudili k životu. Okolo téhle party se v poslední době seběhlo několik novinek. Nejprve je opustil basák Viktor Haissinger, kterého nahradil Honza Panschab, ten si prožil svůj live debut právě v Lucerně. Na jaro Eggnoise chystají novou placku, která se bude křtít na konci března a snad naváže na úspěšnou "What A World", z níž se pro tento večer nejvíce čerpalo. Tahouny této formace jsou Ondřej Kopička a Ondřej Galuška, kteří se vokálně doplňují a nenechávají zahálet ani své nástroje. Směska jazzu, blues, rocku a moderně znějícího swingu nemůže někoho nechat jen tak ledabyle spát v rohu. "So Lonely", "Tangerine", "Orange" nebo "Silly Things" ze zmíněné desky živě fungují bez ohledu na jakékoliv výhrady vašeho deklasovaného pohybového rozpoložení. Skupina byla důkladně hýčkána fandy, kteří dorazili až po Longital, nebo se úspěšně schovávali po klubu. Závěrečná přídavková smršť "Dogwalking" a "Npj" všechny nakopla, ač bylo již po půlnoci. Komentátor Galuška to trefně komentoval slovy ve stylu, že pokud máte na taxíka, zvyšuje se jim potenciál na koupi jejich nové desky.

Lucerna tedy ten večer nepraskala ve švech, více rušno bylo ve velkém sále, kde probíhal jakýsi maturitní večírek. Dole v baru to taky žilo, publikum své miláčky nechtělo jen tak propustit, pokud Eggnoise nepřidají aspoň dvě skladby. Společně s Longital tak nachystali fajn večer, na kterém se i spáči jako já probouzeli k životu .

PS: Setlist Eggnoise jsem nebyl zcela schopen detekovat a přeložit na jednotlivé položky, pro pořádek uvádím alespoň ten z rukou Longital: Je čas ísť, Výprava, Konečně si letel, Modrý plyn, Bublinky, Semafóry, Drzka, Na mori; přídavek: Vlak.

Eggnoise, Longital, Lucerna Music Bar, 16.1.2006

Fotogalerie: