Jaromír Nohavica svojí "Pražskou pálenou" udělal krok, který nemá obdoby. Daroval svým fanouškům album. Jak se dalo čekat, žádná lavina hudby rozdávané umělci se nespustila, protože málokdo z těch, kteří se snaží muzikou více či méně úspěšně uživit, si něco podobného může dovolit. To Jarek na začátku letošního roku jednu desku rozdal, na podzim DVD s CD "Doma" prodal a ještě před Vánoci už zase podarovává. Jenže na rozdíl od výtečné "Pražské pálené" je balíček "Od Jarka pod stromeček" trochu rozpačitý. Nohavica chtěl podarovat celou virtuální rodinu a vznikl spíš dort Pejska a Kočičky.

Úvodní nádherný "Nový rok", společný pro celou rodinu, vyšel před lety na "Osmé barvě duhy". Pokud patříte mezi ty, kteří si za dlouhých zimních večerů rádi trochu posmutní, je to píseň pro vás. Obraty jako "...půlnoc je chvíle prvních agenturních zpráv..." nebo "...jsem o rok starší a smutnější než jsem byl..." patří k těm nejlepším, které kdy Jaromír napsal a ukazují, že je opravdu básníkem s kytarou (nebo heligonkou). Vložit tragédii celého současného světa do jedné sloky, z toho mrazí:

Rozcuchaná holčičko z Bangladéše
už tě nikdo nikdy neučeše
jsi moje nejsmutnější loňská fotka
láska je vyprodána
láska je vyprodána
a já jsem bolest potkal

Následná "Láska je kafemlýnek", myšlená pro maminku, sice ještě stále chutná po stesku, ale spíš po tom hladivém. Zároveň tak trochu pokračuje v blahé činnosti "Pálenky", neboť se jedná o téměř třicet let starou píseň, která dosud na žádném Nohavicově albu nevyšla. Následný babičce věnovaný "Remorkér" je mnohem novější, mám-li správné informace, tak poprvé tuto píseň hrál Jarek v roce 2003, nicméně řeší podobné téma jako kafemlýnek. A to je kámen úrazu, neboť tím ještě více vyniká, že i mistr tesař se někdy utne aneb i Jaromír Nohavica je schopen o lásce zpívat banálně:

Bílá vlna bílá
omývá nám pláž
milá moje milá
jestli pak mě ráda máš

A že není každý den posvícení, dokazuje také následná dětem věnovaná pohádka o tom, kterak zajíci Huňáč a Fuňáč pořádali v lese olympiádu a jak se poučil nafoukaný lišák Kulišák. Dovedu si představit, že takovou pohádku si vymýšlí dedeček přímo při večerním vyprávění vnoučkovi, ale slyšet ji opakovaně opravdu nemá smysl. Pro tatínka je zde naopak lahůdka, protože pokud nějaká píseň Vladimíra Vysockého má u nás status skladby kultovní, je to bezesporu dialog Ziny a Váni před televizorem. Jen je možná škoda, že na koncertě v Bruselu, na kterém tato píseň byla nahrána, Jaromír až příliš v přednesu přehrával. A závěr s heligonkou je prý pro dědečka. Pokud ten ovšem nemá nic proti hospodskému humoru. Tato směska více nebo méně vydařených veršovaných vtípků velmi funguje na koncertech a minimálně pro naprosto geniální sdělení - "To umí každý debil / aby eso trumfem přebil / ale dát na eso dvojku / to je teprve gól!" - stojí za to ji mít ve stroji uloženu. Jedná se samozřejmě o aktuální verzi, "Hospodská" se totiž neustále obměňuje podle toho, jaká nová ptákovina zrovna Jarka napadne.

Pro sběratele Nohavicovy tvorby, mezi které se trochu počítám, je tenhle vánoční dárek samozřejmě povinností. Nicméně jako album mnoho pohromadě nedrží a pohádka umístěná doprostřed vyloženě ruší. Možná stačilo jednotlivé položky umístit do písničkového blogu, který Jarek na svých stránkách má, nebylo třeba činit z nich jakýsi trochu umělý celek.

MP3 k recenzi poskytl Jaromír Nohavica.

Album: Jaromír Nohavica - Od Jarka pod stromeček
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 26:18
Skladby: Nový rok, Láska je jak kafemlýnek, Remorkér, Jak Huňáč a Fuňáč pořádali olympiádu, Dialog u televizoru, Hospodská směs