Všichni je dobře známe. Skladba "Mornings Eleven" z debutového alba na nás z TV reklamy útočila dost dlouho. Sourozenci Stodartovi a Gannonovi se svou prvotinou prorazili. Doma v Británii se stali jedním z největších objevů loňského roku. Jejich druhá nahrávka na sebe nenechala dlouho čekat. Bude tak úspěšná jako debut?

Hned úvodní "This Is A Song" na něj slibně navazuje. Více než minutová předehra pozvolna a vkusně přechází v jasný rádiový hit. Nenápadná zvonivá melodie krásně předznamenává celé směřování písně. A to tak, že se těšíte na každý nový tón. Spolu s kapelou máte radost, jak pěkně jim to šlape. Vše je, jak má být, svěží chytlavá melodie, skvělá gradace. V "You Never Had It" bratři a sestry uberou na tempu a v necelých třech minutách si připraví půdu pro další rádiovku. Tou je "Take A Chance". Její podmanivá melodie se vám usídlí v hlavě a znít tam bude ještě hodně dlouho.

Melancholická "Carl's Song" jakoby kapelu zbrzdí. Nastupuje retro 70. let. To by tolik nevadilo, The Magic Numbers tam prostě patří. Horší je, že se vytrácí nápad. Kapela jako by se hledala, ale nejde jí to. Slyšíme jednu průměrnou píseň za druhou. Celých zbývajících 45 minut hudebního materiálu může fungovat jako neagresivní kulisa třeba při nakupování v hypermarketu. Rozhodně ale nedokáže naplnit posluchače, který se věnuje jen a pouze poslechu CD. Takže tu dlouhou třičtvrtěhodinu čekáte na další hit, ale on prostě nepřijde. A to je docela nuda. Nepomůžou ani smyčce ve smutné "Boy" nebo v "Take Me Or Leave Me". Vrcholem nudy je pak utahaná, dlouhá a nevýrazná "Slow Down (The Way It Goes)". Nepatrné osvěžení přijde v "Most Of The Time". Na chvíli zbystříte, děkujete bohu za další výraznější nápad, jenže během první minuty se dozvíte vše podstatné a zbývající 4 minuty kapela pouze rozmělňuje to, co představila v úvodu.

Marně přemýšlím, koho by mohlo album "Those The Brokes" oslovit. Kromě již zmíněných hitů nenabízí nic nového, nic nadprůměrného. Pamětníci 70. let nemají důvod poslouchat revival toho, co je v mládí bavilo. Originál má pro ně větší cenu, navíc tu hraje svou roli nostalgie. Jenže mladší posluchač zamilovaný do sedmdesátek dá také přednost originálu. Písničky z alba "Those The Brokes" ale můžou fungovat na koncertě. Tam by se pamětník spolu s milovníkem 70. let klidně mohli potkat. Jeden by vzpomínal na mládí, druhý by měl radost, že se alespoň přeneseně dostane tam, kde se mu hudebně líbí. A pak si oba můžou koupit i desku a hledat k ní cestu z druhé strany. Nám ostatním by ke štěstí stačil singl s prvními čtyřmi písněmi.