Kapela Wohnout oslavila 29. listopadu v Průmyslovém paláci v Praze své desáté narozeniny. U té příležitosti pokřtila nové cédéčko "Polib si dědu". Mezi hosty byly Lety mimo, Divokej Bill, Tři sestry, Lenka Dusilová, Vypsaná fiXa a hlavně Kärtsy Hatakka z Waltari. Jaká to byla show a jak to celé probíhálo, se dočtete v naší reportáži.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Když jsem se blížil hnusným podzimním počasím na Výstaviště, v hlavě jsem přemítal, jestli to bude větší koncert než tehdy v Lucerně. Všechny tyhle nesmyslný úvahy vzaly za své, když jsem spatřil totálně zasekaný vchod davem lidí (přitom už se dovnitř pouštělo asi hodinu a půl) a dokonce i dlouhého hada na akreditace, což nebývá zrovna častý jev. Uvnitř levého křídla Průmyslového paláce už bylo poměrně hodně lidí a prostor mě překvapil. Vůbec si sice netroufám tipnout, kolik tam bylo lidí, ale bylo jich hodně. Rozhodně mnohem víc než v Lucerně. Vše budilo dojem velkého koncertu, což umocnili všude rozmístění kameramané (toto vystoupení bylo kompletně natáčeno za účelem vydání koncertního dévédéčka). Když se v devět objevili
Wohnouti na rozlehlém pódiu, bylo jasné, že tenhle koncert nebude klasický. Na Wohnouty byla megalomanská scéna s velkou maketou rádia nad pódiem dost nezvyklá a budila dojem přerodu klubové kapely, v kapelu halovou (či snad dokonce stadiónovou?). Samozřejmě nic proti tomu, když přijdou lidi, není se za co stydět. Zklamalo mě, že když udeřili do kytar při první písni "Ganga", hala kvůli natáčení nepotemněla a velké světlo během celého koncertu bylo trochu rušivé, ale to se muselo omluvit.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Byl jsem vedle zvukařského pultu a tam byl zvuk parádní. Hutný a hrubý, zároveň však bylo všem, co měli před sebou onoho večera mikrofon, krásně rozumět. Ovšem když jsem si šel pro pivo, tak to byl pravý opak. Na krajích haly byl zvuk otřesný, zmítal se v ozvěnám a ve výškách rezonoval jako prase (sorry, ale fakt). Takže na to se asi budou názory dost tříštit. Ale zpátky na scénu. Wohnouti to hned zpočátku odpálili a nabito měli ostrýma, když zazněla "Festivalová", následována "Rybou shnilou" a "Vrátným", tak se vepředu utvořil klasický
wohnoutský kotel a koncert se rozjížděl správným směrem. Mezi písněmi probíhaly vtipné (někdy ale i nevtipné) průpovídky všech členů a skladby byly (bohužel) v drtivé většině v naprosto stejném aranžmá, jako je všichni znáte. Velmi brzo se i dostalo na taneční
Duo Egon, které si připravilo nové kovbojské taneční číslo i v kovbojských oblečcích, s pistolemi v rukou a klobouky na hlavách. Moje hlava dutá si však nevzpomněla, z jakého westernu pocházela ta slavná melodie, na kterou tyhle dvě Ega
tančily. Každopádně to opět pobavilo, takže tahle vsuvka ještě pořád funguje. Po nich si okusili atmosféru rozhycovaného Průmyslového paláce první hosťáci -
Lety mimo. Zvládli to s lehkostí a pomalu si ani nikdo nevšiml, že na pódiu nejsou Wohnouti. Atmosféra byla dobrá, lidé s úsměvem na rtech přibývali úměrně utíkajícímu času a vše působilo bezkonfliktně, možná až moc. Koncert pokračoval, písničky ubíhaly, nedá se tomu nic vytknout, zahrané vše naprosto dobře, ale prostě tomu něco chybělo. Asi ten kontakt s kapelou nebyl takový jako třeba v Akropoli. Vše bylo v pořádku, Homolové lítali po scéně jako blázni, skákali a podobně, Fenek to mydlil ze všech sil a Zemánek si neodpouštěl fórky. Všechno prostě bylo OK, scénář byl slušný, ale přesto byla cítit určitá bariéra. Nevím, čím to. Ale hosté oživovali dění, ať už to byl perkusista-bubeník
Roman Lomtadze z
Čechomoru, nebo trumpetista Fantík.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Křest desky nastal vcelku brzy. Poté co placka "Polib si dědu" byla zalita tequilou a Wohnouti si přebrali zlaté desky, nastala asi nejlepší část koncertu. Přišla
Lenka Dusilová a hlavně bouřlivák s vynikajícím hlasem a tahoun finských
Waltari Kärtsy Hatakka. V tu chvíli byl zvuk vyhnán na maximum a píseň "Činely" se stala jednoznačně peckou koncertu. V pozadí vlály česká a finská vlajka a když se do toho spustily všechny hlasy, co byly na pódiu, byl to pravý rockový nátěr s obrovskou sílou. Dusilka zůstala i na následující "Raydu", kde opět podala excelentní hlasový výkon.
Vypsaná fiXa přišla Wohnoutům k desátým narozeninám a novému cédéčku poblahopřát skladbou "Marie Gabrrrhelowá",
Márdi však neměl den a zpíval docela mizerně, ale na jeho hlasové výkyvy jsem si už zvyknul. Když však nechal zpívat celou halu refrén, ozvala se z reprobeden dvě nepatrná prasknutí. Hala zpívala, když však jela refrén už asi po čtvrté a fiXa pořád nic, začalo to být podezřelé. Nejhorší bylo zjištění, že
Márdi už normálně zpívá a všichni řežou do strun, přitom ze zvukové soustavy se line jen ticho. FiXa hodně rychle zmizela, ale ještě rychleji přišli Wohnouti - začali další píseň a... opět nic. Kapela hraje, nic není slyšet a všichni v hale to už dávají pěkně hlasitě najevo. Zhruba v půlce songu "Dům bez oken" se zvuk znovu rozjel. Wohnouti v tu chvíli jásot všech lidí asi moc nestíhali. Do odposlechů jim zjevně šel zvuk úplně v pořádku. Tohle se však nedá nazvat jinak než průser, zvlášť když to celé bylo zaznamenáváno na DVD, nicméně uvidíme, jak to nakonec bude na záznamu vypadat.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Wohouti zasadili kotli další dvě rány - "V Mostecký" a "Ó, gramofón" byly také vynikající, struny obou kytar Honzy i Matěje zněly syrově a příjemně
řezaly. Říkali jsme, že je vidět, že Wohnouti s přibývajícími lety jdou instrumentálně stopro nahoru a je to pravda.
Divokej Bill přispěl svou troškou do mlýna v podobě skladby "Lásko", kterou všichni zjevně znali, a tak si výstaviště zazpívalo z plna hrdla, že
tvý tělo chutná, jak červený víno kyselý.
Tři sestry daly "Mexiko" a koncert chytnul asi poslední dech, protože po pomalé "Jaroušek na tři" to bylo příjemné znovunastartování. Dočkaly se i "Banány", na pódiu běhali šoumeni převlečení za banány a házeli tohle ovoce mezi lidi, a ne zrovna v malém množství. Dokážete si představit, jaká pak byla vepředu rozšlapaná břečka. Wohnouti si každopádně tuhle píseň nemohli dovolit vynechat, ač už ji standardně nehrají, každopádně za ni byli odměněni možná největším aplausem celého večera. V přídavku pak padlo ještě "Sejko No Pí" (kompletní setlist naleznete na fotce dole), a co mě hodně potěšilo, to byla definitivně poslední "Na horách". Skladba s velmi melodický refrénem a výstižným zimním textem patří k mým nejoblíbenějším od téhle sebranky ze Sedmičky.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Koncert to byl dobrý, ale už jsem od nich viděl lepší. Byla to prostě snaha udělat velikou show se spoustu vychytávek a podobně, jenže já si nemůžu pomoct, působilo to na mě trochu chladně. Ačkoli nelze upřít velmi solidní instrumentální výkon, dobrou aparaturu a všechny ty serepetičky okolo, přesto tomu chyběla nějaká jiskra. Ale lidi se bavili skvěle a neříkám, že kdybych neměl o pět piv víc a nebyl bych vepředu, nebavil bych se taky. Pařba to byla veliká. Takhle jsem si však připadal jak číhající myslivec na posedu a nebylo to moc ono. A abych nezapomněl, Wohnoutům blahopřeji k deseti letům!
Wohnout, Průmyslový palác, Praha, 29.11.2006
Fotogalerie:
© Tomáš Tenkrát / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz