Od chlapeckého nadšení k vyprodaným stadionům celého světa. Od legračních účesů ve stylu anglických druholigových fotbalistů po vlastní módní značky. Od rozbitých oken v Dublinu do Oválné pracovny Bílého domu. Od nové vlny a punku k Pavarottimu. Od tří akordů k obřímu futuristickému citrónu. To jsou všechno úsečky, ve skutečnosti spíš klikaté cesty, z nichž se skládá historie čtveřice, již zná celý svět pod jednoduše zapamatovatelným názvem U2. Ta historie se píše už od poloviny sedmdesátých let, kdy započalo spojenectví chlapců, co existuje až dosud. Nejnovější písničkovou kronikou spolku obohacenou o dvě nové nahrávky je album "U218 Singles" (a mimochodem také současně vycházející kniha "U2 by U2" sepsaná samotnou čtveřicí).

U nás jsou stovky odborníků, co mají vše možné i nemožné o U2 v hlavě, a desetitisíce posluchačů, kteří milují hudbu Bona, The Edge, Larryho Mullena a Adama Claytona. Bylo by pošetilé psát zde profil skupiny a připomínat obecně známá fakta, když si je můžete přečíst na nespočetných oficiálních a fanouškovských stránkách. Na diskografii U2 z pohledu právě vycházejícího hitového výběru, který se dostává na trh pouhé čtyři roky po minulé kompilaci "The Best Of 1990 - 2000", jsme se také zaměřili v našem článku Diskografie U2 pro naprosté začátečníky.

První dvě alba "Boy" (1980) a "October" (1981) jsou na "U218 Singles" nemilosrdně opomenuta, ostatně už na výběrovce "The Best Of 1980 - 1990" byla jen osiřelá "I Will Follow" z debutu. Na turné "Vertigo" se ještě hrála z první desky píseň "Electric Co." a nic by sestavovatelé kompilace nezkazili ani zařazením skladby "Gloria" z druhého alba. Prvními skutečnými hity (a stálými položkami koncertních setlistů) se staly až dvě politicky laděné písně z trojky jménem "War" (1983) "New Year's Day" a "Sunday Bloody Sunday". Cestu k pozici celosvětových hvězd (ta vedla i přes pódium "Live Aid") začalo dláždit album "The Unforgettable Fire" (1984) s hymnickou a dodnes náramně oblíbenou skladbou "Pride (In The Name Of Love)" věnovanou Martinu Lutheru Kingovi.

Asi nebude nic sporného na tvrzení, že uměleckým (a ostatně i komerčním) vrcholem existence U2 je deska "The Joshua Tree" (1987). Čistě statisticky jsou z ní na "U218" tři položky. Kapela začala nasávat vlivy americké hudby, a krom několika opravdu obrovských hitů je "The Joshua Tree" proto podstatná i z hlediska uměleckého vývoje skupiny. Ten pokračoval přes z části koncertní a z části studiové album "Rattle And Hum" z roku 1988 (stejnojmenný film byl ale přijat se smíšenými dojmy) a další várku skvělých písní ("Desire", "Angel Of Harlem", "All I Want Is You") až k velké krizi hrozící rozpadem skupiny. Trudné nahrávání v Berlíně vyústilo ve zcela klíčové album "Achtung Baby" (1991), jež přineslo pro U2 nevídané experimenty a přerod z rockových Mesiášů konečně do rockových hvězd. Ačkoliv dnes má tato deska už přes patnáct let, písně z ní znějí stále velmi moderně a hlavně jsou to úžasné skladby, které kapela s jistotou nasazuje na koncerty. "One", to je dnes již položka z nejslavnějších skladeb historie populární hudby.

"Achtung Baby" rozjelo pro U2 dekádu objevování nových směrů a nového zvuku. Alba "Zooropa" (1993) a zejména "Pop" (1997) jsou v diskografii kapely výjimečnými právě kvůli umnému využití elektroniky a inspiraci v taneční hudbě. Můžeme připomenout i projekt Passengers, což byl zvláštní imaginární soundtrack, kterýžto zejména bubeníkovi Larrymu Mullenovi příliš nepřirostl k srdci. Deska "Pop" byl zvláštně přijata - z pohledu komerčního spíše neúspěch a velkých hitů pomálu, ale je oblíbená mezi nefanoušky U2! Minimálně "Stay (Farrewell, So Close)" ze "Zooropy" a "Staring At The Sun" z "Popu" na novém výběru citelně chybí.

Až čtyři písně byly na "U218 Singles" vybrány z desky "All That You Can't Leave Behind" (2000). Kapela se vrátila ke svému typickému rockovému zvuku, éra pokusů skončila - U2 si tím vysloužili výtky kvůli sázce na jistotu, nadšení konzervativních fanoušků, zřejmě definitivní přesun do kategorie dinosaurů a spršku ocenění včetně několika Grammy. "How To Dismantle An Atomic Bomb" (2004), zatím poslední řadové album s geniálním singlem "Vertigo", je pak kvalitní, nicméně asi nejméně překvapivá deska v celé historii kapely.

Na "U218 Singles" není ani "Miss Sarajevo", ani "Ground Beneath Her Feet", ani "Electrical Storm", ale jsou tu dvě nové nahrávky, produkované Rickem Rubinem. Pozitivem je dobročinný podtext převzaté skladby "The Saints Are Coming" s Green Day (pomoc New Orleans) a zda se druhá novinka "Window In The Skies" opravdu stane hitem, ukáže až čas - potenciál tu je, uvidíme, až vyjde jako singl po Novém roce.

Napsat o U2 něco objevného je dnes už téměř nemožné. Jako masově oblíbená a bez nadsázky globální kapela je pod drobnohledem posluchačů a kritiků, kteří bedlivě pozorují umělecké i politické aktivity kvarteta. Tím podstatným, co zůstane všemu navzdory, je nemálo dobrých písniček, jež U2 nahráli - a na "U218 Singles" se zdaleka nevlezly všechny.