Neviděli jste náhodou lehce bláznivý film "Moje divoká italská svatba"? V něm se děj točí okolo jednoho mladíka, jehož potrefená rodinka opustila rodnou Itálii a on prožívá různé životní peripetie. Jeho přítel mu dá košem a ožení se s půvabnou kráskou. Mladík svůj žal řeší kariérou na jedné z gay helplinek, ale moc se mu tam nedaří. Nakonec se mu splní velký sen, stane se scenáristou a jeho seriál inspirovaný vlastním blízkým okolím sklízí úspěch na televizních obrazovkách coby humorný sitcom. Podobnou životní cestu má za sebou i Paolo Nutini. Tento devatenáctiletý kluk je původem z Itálie, žije však v Anglii a tam se mu podařil celkem husarský kousek. Jejich dráhy se tedy hypoteticky potkávají v základech, ale vrcholy jsou odlišné - Paolo si na popularitu mezi zástupem něžného pohlaví nemusí vůbec stěžovat. A co si budeme nalhávat, i podpora velké rodiny se počítá.

O jeho prvotině "These Streets" se za průlivem La Manche mluví jako o letošním nejlepším debutu, Nutiniho turné po ostrovech je skoro vyprodané a holky po něm jednoznačně blázní ve velkém. Rázem tu mají všichni ti Riceové, Grayové, Bluntové a Morrisonové (na mysli je James) nečekanou konkurenci. Kučeravého kluka s kukučem rebela a na svůj věk jasně rozpoznatelným hlasovým potenciálem - už nám nemutuje a jeho hlas je značně vyzrálý. Na všech písničkách se podílí autorsky a ve studiu mu pomáhal nespočet lidí, mezi nimi i Rollo Armstrong z Faithless.

"Jenny Don't Be Hasty" zní jako jakási reinkarnace Smokie, pak se však Paolo ponořuje do pomalých kompozic, kterými láme všechna ta srdíčka. "Autumn" je věnována jeho prarodičům a singlovka "Last Request" skvelě vyznívá v utajené akustické podobě na úplném konci cédéčka. Rollo na vás vyjukne až skoro ve vlastním finále, je totiž podepsán pod "Alloway Grove", ale myslím si, že hlavně až v následné a první ukryté krásce "Nothern Skies". Ta by klidně svou atmosférou slušela nejenom jeho sestře Dido. Nejlépe to však Nutinimu jde, když se sám doprovází na akustickou kytaru a pěje o zmatení v ulicích, křižovatkách života s mnoha jmény jako v titulní "These Streets".

Paolo Nutini může směle vyrazit do ruchu velkoměsta. Už se neztratí, protože debut se mu povedl a vůbec se za něj nemusí stydět. Nikterak sice nebortí hranice svého mladistvého kytarového rašení, přesto je "These Streets" jedna velká pohoda, která nezklame a bude fungovat.