Dva roky po druhém místě v soutěži Česko hledá SuperStar a dvanáct měsíců po zdařilém debutu "pb". Na něm se Petr Bende ukázal jako zdatný interpret, ale co je nejdůležitější, také jako slibný autor hudby. Jeho nová deska "Život ve vteřinách.cz" přichází na trh zhruba po roce. Jaká je? V podstatě na svoji předchůdkyni volně navazuje. Bende, který má na svědomí všechny melodie i texty, jenom potvrzuje, že se s ním na poli české populární hudby prostě musí počítat. Hýří nápady, deska je pestrá. Vyžaduje více než jeden poslech, ale o to více se vám bude líbit, až se vám dostane pod kůži. Bendemu se podařilo skloubit cit na zajímavé melodie, cit na aranžmá (na těch se mimo jiné podílel také Milan Cimfe) a v polovině případů cit na texty o něčem.

Úvodní "Vidím sebe vedle tebe" je tutový hit s pořádným "tahem na branku". Živě to musí být docela nářez, i ve studiové verzi ty kytary pěkně hřmí. Co se tvrdosti týče, je úvodní skladba stíhána "Masturbací nové generace", alespoň tedy jejím refrénem. V té se však potýkám - podobně jako v některých jiných případech - s již zmiňovaným problémem textu. Pokud bych se měl řídit slovy mého kamaráda - metalisty, který říká "Neřeš, co slova znamenají, hlavně že to dobře zní," asi by se mi tahle píseň líbila. Ale protože se texty snažím vnímat, neříká mi spojení "Masturbace mojí generace / je někdy víc nežli svíce v hrdle / Delegace vyšší honorace / se vznáší, nad námi kroky kráčí," téměř nic. Jo, to "r" tam pěkně řeže, ale jinak nevím. Každopádně když už vás nezaujme text, zachrání to alespoň aranžmá, které je stejně jako na celé placce opravdu fajn.

Energií vyzařuje "Spát s tebou", která začíná nenápadně, ale o to více překvapí, až se rozjede. Navíc má dobrý text (možná nejlepší dílo na albu, co se textové stránky týče) a je to další z písní, kterou si někdy určitě rád poslechnu, jak zní živě. Nejsilněji na mě ale zapůsobila pomalá "Nemusíš se bát". Všechno začíná emotivním recitativem na začátku (z toho vážně až mrazí) a pomalu se začíná rozrůstat s piánem. Představte si prosinec, první sníh a studený byt ještě studenějšího pražského sídliště někde na periferii. Máte klip jako vyšitý.

Pokud chcete slyšet nějaké resumé, bude znít asi takto: Petr Bende natočil na poměry české hudby nadprůměrnou desku, která nenudí. Máte-li rádi hudební pestrost, klavír, kytarový nářez i takřka funkový rytmus, nebo přemýšlíte nad dárkem ségře k svátku, neváhejte.

P. S.: Na internetu najdete také vlastní stránky této desky. Jaká je jejich adresa, je nasnadě.