Hradišťan si za více než padesát let své existence vydobyl nejen uznání v tuzemských hudebních vodách, ale také po celém světě. Začínal v Uherském Hradišti jako tradiční moravská cimbálová kapela s tanečním souborem, ale postupem času a příchodem Jiřího Pavlici, který v roce 1978 vystřídal na pozici primáše a uměleckého vedoucího souboru Jaroslava Václava Staňka, začal podnikat také výlety do jiných hudebních žánrů. Ty pak ovlivňovaly jak samotný směr nové tvorby Hradišťanu, tak i koncertní provedení písniček již dříve vydaných. A právě tato skutečnost byla hlavním důvodem k vydání živého alba "Live", které krom typické snahy zachytit vazbu mezi divákem a publikem přibližuje také současný zvuk souboru a naznačuje cestu, kterou by se mohl v budoucnu Hradišťan ubírat.

Poslední nahrávky Hradišťanu byly vždy spíše samostatnými projekty, než že by na sebe navazovaly, a vytvářely tak nějaký hlubší koncept. Ať již vezmeme veleúspěšný projekt "O slunovratu", kde Jiří Pavlica zhudebnil texty Jana Skácela, spolupráci Hradišťanu s africkým hudebníkem Dizu Plaatjiesem na albu "Mys dobré naděje" či s japonským perkusistou Yas-Kazem na desce "Svítání" nebo jen lehce kýčovité "Zpívání o lásce" s vokálním souborem Bambini di Praga. A právě z tohoto hlediska je nahrávka "Live" výjimečná, neboť sjednocuje nejlepší písně ze všech těchto projektů (a některé povedené nové) do jednoho zvukově i tématicky dobře poskládaného celku, který nemá výrazně slabé místo. Při jeho poslechu je téměř nerozpoznatelné, která píseň pochází ze kterého projektu - z celku mírně vyčnívá snad jen Pavlicovo hudební zasnívání se nad Skácelovými texty, které tvoří nosnou klenbu celé nahrávky, neboť právě ono je na nahrávce zastoupeno co do počtu nejvícekrát. Jmenovitě pak jde především o spojení dvojice písní "Láska" a "Rozhovor", které bylo na albu "O slunovratu" použito v opačném pořadí, nebo již televizní reklamou profláknutý opus "Modlitba za vodu". Krom zmíněných projektů se mimo jiné do hodinové stopáže vešly i dvě písničky z posledního, tak trochu rodinného alba "Hrajeme si u maminky" a samozřejmě také pár dříve nevydaných písní, z nichž asi nejvíce zaujme ironicky laděná lidovka "O ženách".

Hradišťanu se povedlo zabít dvě mouchy jednou ranou - splnil volání fanoušků po albu s "největšími hity" a zároveň ukojil svou touhu zachytit koncertní zvuk současné sestavy, která kromě Jiřího Pavlici (první housle, zpěv) čítá ještě zpěvačku Alici Holubovou, Davida Burdu (klarinet, flétny, perkuse), Milana Malinu (cimbál), Michala Krystýnka (druhé housle, perkuse), Aleše Kropáče (viola) a Dalibora Lesu (kontrabas). Celkový zvuk navíc dokreslují netradiční nástroje jako jsou niněra, trumšajt, grumle, křivé rohy, fujara či okarína. Záznam byl pořízen na sklonku minulého roku při koncertech v Němčicích a Ivančicích a Hradišťan v něm dokazuje svoji hudební vyzrálost. Jednotlivé skladby jsou zvukově brilantně čisté a nápadité - chce se mi říct, že až na detaily studiově bezchybné. A vezmeme-li k tomu v potaz to, že natočeného materiálu bylo tolik, že se mimo samozřejmých škrtů musely stříhat také potlesky a průvodní slovo Jiřího Pavlici, musím podotknout, že záznamu chybí malá špetka neopakovatelnosti. Ten nedefinovatelný pocit, který by vám vždy připomínal, že posloucháte jedinečné vystoupení jedinečného seskupení. Ale to je kompenzováno kvalitou písní samotných, takže posluchači snad prominou.