Česká skupina Sad Harmony nachystala pro své věrné fanoušky novou řadovou desku. Posluchači si sice museli téměř čtyři roky počkat, ale po poslechu "Somnambul" by každý mohl začít věřit, že co Čech, to muzikant. Kéž by každá skupina získávala na hodnotě tak jako právě Sad Harmony.
8/10
Sad Harmony - Somnambul
Celkový čas: 55:43
Skladby: 115, On My Left Side, Sleepwalker, From The Roof, Slumber As The Option, It Used To Be A Way, I Can't Sleep Anyway, Unclean, In The Bubble, Equinox, Weak, What Good Is Mine
Vydavatel: Redblack
Skoro čtyři roky o sobě nedala jihomoravská skupina
Sad Harmony vědět. Počkali si na rok 2006, kdy vydali své nové CD "Somnambul". Dle očekávání měli přijít s něčím skvělým a rockově na úrovni a že to svedou, ukázali už s "Tete-a-tete" z roku 2002. Technicky vzato je "Somnambul" pořádnou třetí deskou skupiny o dvanácti skladbách a s celkovou stopáží dlouhou necelou hodinku. To vynásobte těmi (skoro) čtyřmi roky, které jste na novinku čekali, a máte slušný potenciál, který se s každý dalším songem stupňuje, až skončíte na druhé mocnině původní cifry. Slušná čísla. A to jsme výsledek ještě nepodělili čtverkou, tedy počtem hráčů.
Dva hostující (kytaristu Petra Morese a klávesáka Martina Vavříka) necháme být, však ono jim to hraje pěkně a desce na hodnotě rozhodně neubrali. Na každého muzikanta tak připadají skoro kremační hodnoty, kterých každý dle svého nejlepšího uvážení užívá a násobí je svým umem.
Když jsem album poslouchala poprvé, říkala sem si:
Sakra, je toto fakt nějaká česká smečka? Ne že bych o
Sad Harmony neslyšela dříve, ale z prevence jsem k českým skupinám už od narození trochu skeptická, což ovšem nesmí ovlivňovat recenzentův "objektivní" náhled. SH jednoduše unikali mojí pozornosti. Jakmile jsem je slyšela, vyšlehl mi v mysli plamínek, že české luhy a háje snad konečně splodily novou a velmi slušnou skupinu. Dokonce takovou, která by se mohla vyrovnat našim zahraničním kolegům. Už od prvních skladeb posluchač nastraží uši a ve čtvrté "From The Roof" se jeho rocková duše cachtá v precizně provedeném soundu, zmáklém od zemitého basového brumlání k vyřvanému vokálu. A to jsme teprve na začátku.
Na stránce svého vydavatelství jsou
Sad Harmony charakterizováni jako doom rock. Něco takového ze sebe vysílá "It Used To Be A Way" a myslím, že i s touto doomovou oprátkou na krku dokážou hráči předvést dobrou show (a nemusejí skákat do lidí). Krom této zasmušilosti je ze skladeb cítit i ohnivá dávka jisker a výbušnosti. Druhá polovina alba horlivě disponuje třeba "I Can't Sleep Anyway", "Unclean", či "Weak". Z těch lyrických opusů tu máme například "What Good Is Mine" a taky "Equinox".
Vše do sebe výborně zapadá a není slabiny. Jenže se říkává, že třetí řadovka bývá rozhodujícím a někdy i přelomovým obdobím ve tvorbě. Už z tohoto důvodu nemůžu dát víc než osm.