Od 18. do 22. října proběhl v pražských kinech festival Music On Film, Film On Music (MOFFOM). Třetí ročník pustil do pražských klubových kin vlnu jihoafrických rytmů a protočil intelektuální šrouby všem, kteří mají rádi spojení filmu a hudby. To všechno na plátnech, občas z digitálních projektorů, občas z pásků. Svoji velkou kinopremiéru si prožila především Španělská synagoga, kde se promítaly filmy se židovskou tématikou.

Festivalovým centrem nebylo žádné z kin nebo koncertních sálů, byla jím především kavárna v pasáži Lucerna, kde jste si mohli poslechnout koncert The Plastic People Of The Universe, sledovat DJ's při práci nebo si prostě jen dát kafe a sdílet jeden prostor a vzduch s některými ze slavných, kteří festival navštívili. Mezi nimi byl nepřehlédnutelný Alexander Hacke se svou manželkou, režisérkou a výtvarnicí Danielle di Piccioto, kteří přišli udělat tu správnou mezinárodní atmosféru filmového festivalu a při té příležitosti představili svůj nový fim "On Tour With Neubauten.org".

Ke kratochvílím festivalu patřila rozhodně honba na titulky při promítání jednoho z úvodních filmů, komedie "Roots Time". Chvílemi jsem téměř litoval, že mi přízvuk jamajských rastamanů připadal tak cizí, protože veškeré jiné věci než "Jah Lives" jsem se dozvídal poněkud opožděně. To je asi bohužel úskalí titulků promítaných dodatečně pod plátno a ubohé paní, která se podle srozumitelných náznaků snaží bouchat do mezerníku a pouštět titulky včas. Ale abych nebyl tak krutý, tak musím přiznat, že pod celým filmem běžely titulky v té správné (britské) angličtině, takže pro většinového účastníka nebyl s orientací ve filmu problém.

Na co jsem se na festivalu těšil asi nejvíc, přeci jen jsem konzum, byl asi start projektu Beastie Boys do českých kin. Jejich film s velmi americkým názvem "Awesome; I Fuckin' Shot That!" nebo velmi suše českým "Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí" byl ale pro mě zklamáním. To, co se mělo stát jeho výhodou a jeho výjimečností - těch padesát nezávislých kamer v rukou padesáti nezávislých fanoušků, se stalo největším problémem. Celé mi to přišlo jako muší oko, spousta různě důležitých, různě kvalitních podnětů, které se zkrátka v tu správnou chvíli nedokázaly spojit do jednoho uceleného obrazu a pouze se tak celý film drobil mezi prsty.

Na druhou stranu až překvapivě skvělým zážitkem byl koncert Hradišťanu s kytaristou Madalou Kunenem. Neočekávaný akt to byl snad jen proto, že jsem si nedokázal představit prolnutí Moravy a jihu Afriky. Úplně mě pak zničilo, že má neznalost byla tak velká, že jsem si dokázal nevšimnout, že Hradišťan už vydal jedno CD s africkomoravskými kořeny, a to s Kuneneho krajanem Dizu Plaatjiesem. Ten měl být i hostem Hradišťanu v sobotu večer v Lucerně, nemohl však přijet a doporučil na své místo právě Madalu Kuneneho. Po skončení koncertu nešlo říct nic jiného, než že toto střídaní bylo naprosto plnohodnotné.

Jediná věc, která mě tak na celém festivalu mrzela, byl jako obvykle poměrně velký nezájem českého diváka. Nevím, jak je možné, že se informace o takhle významných akcích hravě dostanou k cizincům žijícím i mimo Česko, ale Čech si cestu do kina nenajde. Bohužel to není jen záležitost festivalů, ale i zajímavých koncertů, které - věřte, nebo ne - v Česku také probíhají. Chci věřit tomu, že je to snad jen proto, že nevíme, kde ty správné informace nalézt.

MOFFOM, Praha, 18. - 22.10.2006