Frontman Elánu, baskytarista a zpěvák Jožo Ráž je z těch, kteří se po několika desetiletích působení v populární hudbě nikterak netají tím, že muzika je pro něj v současné době zejména pohodlným zdrojem příjmu. Sice ho to už dávno moc nebaví, ale když ono je na čem stavět a pořád to sype. A hned na počátku je třeba říci, že přesně tento přístup čiší z tohoto dvojalba. Ano, přelepka na krabičce, hlásající do světa, že se jedná o "Jediný kompletný výber na 2CD!", který obsahuje "40 hitov", nelže. Zmapovaná je celá kariéra slovenských chalanov opravdu důkladně. Pro pořadí skladeb byl zvolen klíč jednoduchý a nejpřirozenější, tedy řazení chronologické.

Právě řazení na první pohled ukazuje to, co možná muzikanti neradi uslyší: to podstatné složili a vydali během prvních čtrnácti let své kariéry, a i v tomto období jejich potence klesala poměrně dramaticky. Hned osmadvacet písní pochází z let 1981 - 1986, šestatřicátá skladba "Amnestia na neveru" je z roku 1994. Pak dlouhé ticho, na přelomu století sice obří hit "Voda, čo ma drží nad vodou", nicméně pokud by někdo toužil píchat do hnid, neodpustil by si konstatování, že to je skladba patřící spíš do sólové Rážovy kariéry než pod hlavičku Elán, a po roce 2000 již jen tři kousky ("Zaľúbení", "Zanedbaný sex" a "Láska moja"), které svojí kvalitou nesahají zbytku bestofky ani po kotníky. To však není až tak důležité, pořád je tu třicet sedm pecek jak se patří, a mohlo by být vlastně putýnka, kdy vznikly. Jenže to putýnka není.

Ptáte se proč? Protože tenhle výběr bohužel patří mezi odfláknuté, a to po stránce nejdůležitější, totiž zvukové. Jsem naprosto ideální cílová skupina pro tuto bestofku: nejsem takovým fanouškem Elánu, abych měl potřebu hromadit doma jejich řadové desky, na druhou stranu pěknou řádku jejich písniček mám opravdu rád. Mít tak pohromadě své oblíbence "Fero", "Čo je? Čo je? Čo chceš?" či "Vymyslená" je přesně to, co bych chtěl (byť mi na výběru velmi a trochu nepochopitelně schází "Čaba neblázni"). Ale poslouchat v roce 2006 písně tak, jak byly nahrány na počátku osmdesátých let, je pro mé uši utrpení. Pokud bych chtěl vydat dvojalbum, které se má ohlížet za pětadvacetiletou kariérou skupiny, první, co bych učinil, by bylo remasterování nahrávek tak, aby výsledný zvuk odpovídal době a možnostem, které jsou k dispozici. Na "Best Of" Elánu jsou ale písničky nafrkány zcela jistě bez nejmenších úprav. Prostě se vytáhly z archivu a šup s nimi na CD. A to je veliká škoda.

Byť se nejedná ani zdaleka o první výběr téhle kapely (vzpomeňme třeba jenom řadu "Legenda 1 - 5"), přesto jsem si říkal, že má svůj smysl, neboť je ucelený a je na něm skoro vše podstatné. Ale příšerná zvuková kvalita mě bohužel nutí k tomu, abych si nadále ve chvílích chuti na Elán pouštěl jejich výtečný "Unplugged", a nikoliv tento nový výběr. Že je mi ľúto...