Pokračování legendární flashové hry "Samorost" se dostává do normální distribuce společně se soundtrackem, který neobstaral nikdo menší než Tomáš Dvořák aka Floex, experimentátor na poli zvukovém s českou vlaječkou na tváři. Studio Amanita Design překládá propracovanější, rozsáhlejší, ale především stále kouzelnou a atmosférickou hru, u níž dokáže člověk strávit hodiny a hodiny. Doporučuje se všechny důležitý věci odsunout, nebo udělat předtím, než se do světa Samorostu ponoříte, protože se to s ním má jako s tekutým pískem. Chytne & nepustí. Snad jen když někdo z přátel přispěchá se záchrannou větví, tyčí nebo sítí. Na rozdíl od stále se rozvíjejícího fenoménu online gamingu, kdy vás vysává vaše druhá identita (nejoblíbenější je teď verze zelená kůže, World Of Warcraft), poplatky za internet a přístup na servery (pokud jedem v pruhu fair zákazníků), celosvětová přetíženost webu a zastaralost komponentů v mašině, takže nefungujete dobře tady, ani tam, je "Samorost 2" příjemným únikem z reality do snovýho prostředí, kde na vás čeká nejedno překvapení.

Svět Samorostu může evokovat H. R. Gigera, "jenom" je tu sladší pokoukání a život. Plecháči tu nemají kov protnutej s masem, maximálně tak rezatí. Mimozemšťani neoplývají možností vysunout druhou čelist a ukrást člověku na potkání (nejenom) šedou kůru mozkovou, ale nevinní taky zase tak nejsou. Kupodivu trpí slabostí pro psí plemeno, různé stroje, mašinky a vychytávky. Originalita číhá na každém kliknutí, často člověk jenom tak šmejdí kurzorem po obrazovce, aby viděl, kam všude autoři ukryli aktivní plochy. Hledání, zkoušení a řešení tu více a tu méně zapeklitejch situací v kůži hlavního hrdiny, jehož vizáž působí, jako by si zapomněl sundat pyžamo, je s největší pravděpodobností základní kámen hry, ale už po načtení prvního levelu je jasný, že o to tady ani tak nejde. Vypnout. Relaxovat. Hrát si.

To všechno za doprovodu soundtracku, co se na disku nachází vlastně ve dvou verzích. Jednou pro normální přehrávače, podruhý má ještě složku s mp3 souborama, to snad aby moderní posluchače zbytečně neokrádal o čas konvertováním, grabováním a... Vždyť to známe. Tomáš Dvořák vsadil na minimalistickou kartu, stejně snovou jako je hra samotná. Tady to cinká, tady to kape, tady klape, kaleidoskop různorodejch zvuků. Výborně odvedená práce, co místy evokuje soundtrack k legendárnímu seriálu "Twin Peaks" Davida Lynche. Ani ne tak náladou (i když...), jako spíš zvolenýma postupama, kdy stejně jako Badalementi Floex neexhibuje, místo toho nechává zvuky na sebe postupně nabalovat, prolínat se, aby pak splynuly v jeden harmonickej celek. Z toho ve finále vyplývá, že hudební doprovod "Samorostu 2" je poslechová záležitost. Nic do malejch mašinek s kapacitou skoro tak velkou jako pevný disky před pár lety na maximu. Tohle hladí. Celej "Samorost 2" hladí. A nálepka "Hraje Radio 1" dostala hned další rozměr.

P. S.: "Samorost 2" vyhrál na Flashforward Film Festival hlavní cenu v kategorii Original Sound.