Sobota večer, zástupy lidí směřujících na Vyšehrad. Ne, tohle opravdu není předznamenání dalšího šíleného pokusu Daniela Landy změnit definitivně dějiny křesťanství. Jsou to pouze okolnosti, které předcházely koncertu Nicka Cavea v komunistické pevnosti Kongresového centra. Po naprosto neuvěřitelné cestě do koncertního sálu (režii měly eskalátory), na mě čekalo teplé křeslo pro hosta a rudě osvícená opona na pozadí koncertního pódia. Po pár výletech ladičů na pódium a po pár salvách tleskání naprázdno přišel, po obligátní rockové půlhodince zpoždění, na pódium Nick Cave se svým doprovodem.

Bylo by nesvědomité a nespravedlivé odbýt představení těchto muzikantů pouze slovem doprovod. Jsou to totiž, a v sobotu večer to do puntíku potvrdili, výjimečné osobnosti současné hudební scény. Nebylo žádným překvapením, že na housle zahrál a zatančil Warren Ellis a na baskytaru Martyn P. Casey. O něco větší překvapení bylo, že tradiční perkuse vyměnil za bicí Jim Sclavunos.

Jestli jste se teď zarazili a chybí vám obvyklý odstavec s předskokany, nebo moderněji "Special Guests", tak se nedivte. O zábavu se totiž staral celý večer jen Nick Cave se svou vybranou společností. Svojí show odstartovali zostra písní "West Country Girl" a mě se konečně podařilo odreagovat od toho příšerného prostoru. Další zahřívací kolo bylo na "Let The Bells Ring" a jedno ostré - "Red Right Hand". Potom se Nick Cave rozhodl potřást rukou pár fanynkám a už to bylo. Ze sedacího koncertu se stal konečně pořádný, s kotlem vepředu a s uznale pokyvujícími vzadu, to vše za tónů "The Ship Song". V tu dobu koncert opravdu začal.

Diváky, sbíhající se dopředu, pořádně rozpumpovala caveovsky rocknrollová "Deanna" a pak už se celý sál jen nesl na vlně střídající neklidně nervní kousky jako "Tupelo" nebo "Hiding All Away", s klidnými vodami sevřených balad jako "God Is In The House", přídavková "Lucy" či "People Ain't No Good". Ve chvílích, kdy se zdálo, že by mohla chybět kytara, chytil Warren Ellis housle za krk, zmáčkl jeden z efektových pedálů a dokázal, že housle tvrdí muziku. Nick Cave odbíhal od klavíru k občasným akordům na kytaře a Jim Sclavunos svým neuvěřitelným perkusním hraním na bicí udržoval napětí tam, kde jej bylo třeba. Nick Cave se jako obvykle nebál hrát si s publikem a v tichu mezi písněmi čile konverzoval s diváky. Největší úspěch pak sklidila skladba "God Is In The House", na které se všichni v sále přičinili svým, povětšinou falešným zpěvem, kterého se však během koncertu nevyvaroval ani Nick Cave. Jenže operu po něm nikdo nechce a za tu atmosféru to prostě stojí.

Co mě na celé téhle akci úplně nejvíc zarazilo, bylo to, že snad jedinou osobou, která vytáhla cigaretu a se slovy "smoking kills" si ji připálila, byl sám Cave. Jinak v celém mém okolí nikdo po cigaretě nesáhl a já jsem po představení v budově národního divadla zažil snad svůj první nekuřácký koncert. Ale možná se pletu, možná ti, co byli blíž, to ví lépe a nechali se strhnout charismatem a modrým dýmem frontmana Bad Seeds.

Na koncertě Nicka Cavea však žádné jiné překvapení nečekalo. Snad až na pár jiných verzí svých hitů ("Weeping Song", "The Mercy Seat") zahrál pouze průřez svou dlouhou kariérou a dokázal, že má odkud brát a na co sázet. Slovo pouze berte s rezervou. Je to asi tím, že už nějakou dobu čekám na novou desku a on zatím "pouze" jezdí po koncertech.

Setlist: West Country Girl, Let The Bells Ring, Red Right Hand, The Ship Song, Deanna, Babe, You Turn Me On, The Weeping Song, Cannibal's Hymn, Rock Of Gibraltar, Tupelo, Messiah Ward, Henry Lee, The Mercy Seat, Hiding All Away, God Is In The House, Jack the Ripper
Přídavek 1: Right Out Of Your Hand, Get Ready For Love, The Lyre Of Orpheus, Lucy
Přídavek 2: Nobody's Baby Now, People Ain't No Good

Nick Cave, Kongresové centrum, Praha, 30.9.2006

Fotogalerie: