Tak a už je to tady. První DVD (spolu s CD) Jaromíra Nohavici se dostává do distribuce. Jako každá správná placka, byla i ona pokřtěna, formou však neobvyklou - během celovečerní tour po různých putykách ostravské Stodolní ulice. Jarek si na svá bedra vzal těžké břemeno, během sedmnácti zastávek přeplněných lidem ostravským se musel probít sedmnácti davy na improvizovaná pódia, překonat vyřvávání rozličných opilých hejhulů, vybrat z davu dívky a paní, blondýnky i brunetky coby asistentky při aktu samotného křtu. Na následujících řádcích najdete krátký report z kousku večera, protože absolvovat vícero zastávek bylo činem značně náročným i pro diváka a ve chvíli, kdy jsem byl už po pouhých čtyřech zastávkách propocen cizími těly, pomačkán, polit pivem a dvakrát na rukou popálen cigaretami, jsem to musel vzdát. Jak říkal Jarek, na konci v Černé hvězdě už budou jen trosky z Nohavici. Kritik takovému stavu raději předešel, aby mohl druhý den napsat alespoň něco.

Křest a celá tour měla započnout úderem osmé hodiny na samém konci Stodolní ulice, u bývalých jatek, v klubu E99. Jarek už hodnou chvíli před tím rozdával rozhovory před klubem, začátek akce byl ještě chvíli vzdálen, tak se šlo do klíčových částí klubu relativně snadno dostat a čekalo se. Čekalo se ovšem jen pár chvil, protože Jarek se rozhodl celý křest trochu uspíšit a do klubu a na pódium vplul ve značném předstihu. Evidentně byl dobře naladěn, protože mladý líbající se pár povzbuzoval slovy: "Výborně, to je ono. To je kotel, to je křest!", což dvojice i zbytek v té chvíli dosti nacpané místnosti kvitoval se smíchem. Pak se už Jarek vyšplhal na malé pódium a přihlížející diváci začali bouřit. Po scénou i na scéně nebylo k hnutí. Zatímco pod pódiem na sebe navzájem naráželi diváci, na scéně se Jarek nemohl hnout kvůli několika kameramanům a fotografům, kteří na něj stále mířili objektivy a lovili ten nejlepší záběr.

Samotný křest proběhl jednoduše a bez velkého okecávání. Z publika přímo pod scénou bylo vybráno sličné děvče, které přidrželo digipack a na ten Jarek Nohavica nasypal popel a prach z Karolíny, která během několika let symbolicky jako Fénix z onoho popela a prachu povstane a kde vyroste nové městské centrum. Poté vytáhl i flašku a všichni očekávajíce slivovici se dočkali zklamání, křtilo se vodou z řeky Ostravice. Dívčina si mohla pokřtěné DVD ponechat, Jarek vytáhl heligonku a spustil obligátní "Ostravo". A protože začal s předstihem, přidal i relativně novou hříčku "Moje rodina". Nu, pak dohrál a šlo se o dům dál. Bylo teprve chvilinku po osmé, a tak se před vchodem do "éčka" střetly dva davy - ti, co první křest už opouštěli, a ti, co na něj teprve přicházeli. To už se mířilo do Boomerangu.

Ten byl zcela zaplněn, ale výhodou bylo, že se pódium dalo sledovat i od širokých vchodových dveří, kde se během pár momentů utvořil zástup natahující krky. Jarek tentokráte přišel na čas, lehce uklidnil křičící povykovače a po vysvětlení, proč křtí právě na Stodolní (protože ta je v současnosti symbolem zmrtvýchstání, ještě před pár lety byla celá čtvrť vybydlená a určená k asanaci) spustil opět "Ostravo", ale na víc se tentokráte nedostalo a otlačení diváci se rychle přesunuli do miniaturních prostor Flinstones. Tam se opět chvíli čekalo, pak Jarek přišel. Nechal si donést vodu (ne z Ostravice, ale k pití), zopakoval již řečené a s tmavovláskou z Ostravy-Muglinova si dal repete, ostatně stejně jako předtím v Boomerangu a pak nejspíše i všude jinde, s rituálem obsahujícím prach a popel z Karoliny a vodu z Ostravice. Tentokrát obměnil repertoár - zazněl "Pochod marodů" (se slovy: "Když se tak na vás dívám, tak zahraju tohle..."). Kde nic tu nic, najednou byl zase konec. Následující zastávku U Piráta nemělo ani cenu zkoušet, protože koncentrace lidí v něm na metr čtvereční se blížila koncentraci obyvatelstva na čtvereční kilometr v Bangladéši. Lepší tak bylo vyčkat a zaujmout pozici v Sherlock's Pub.

S připozdívajícím se večerem se bohužel už zvyšovala i hladina alkoholu v krvi návštěvníků a hejhulové tak začali být otravnější, různé typy okolo sebe začaly rozlívat pivo a také pálit lidi nahuštěné v okolí svýma cigaretami (nemluvě o smradu). V době, kdy Jarek nastoupil na scénu v Sherlockovi, začalo už vzduchem létat skandování "Baník, pičo!", a pohodový křest se tak začal pomalu měnit na místo rozmíšek, nepříjemných strkanic, povyku a nepohody. I Jarkovi přibyla práce s ukliďnováním rozdováděných diváků. V Sherlockovi zaznělo "Až to se mnu sekne", křest proběhl tradičně, stejně jako zaznělo Jarkovo: "Teda já už to DVD viděl a říkám vám: není to špatné." Coby novinku odhalil Jarek i bonus - tím je komentář ke koncertu, který už natočil v klidu studia, čas však úporně tlačil (možná stejně jako dav) a bylo nutné vystoupení narychlo ukončit a jít o dům dál.

Tam už jsem však nedorazil, protože míra fyzické destrukce, kterou představovalo mačkání v několika různých davech, probíjení se k pódiím a pak zase mimo ně, poslouchání otravných opilců, popálení od jejich cigaret a polití jejich pivem, překročila pro jeden večer svoje meze. Idea takové koncertní šňůry po Stodolní je vcelku zajímavá, nicméně fakt, že bez placení má k takové události přístup relativně kdokoliv v jakémkoliv stavu a rozpoložení má k místu konání s postupující měrou společenské únavy návštěvníků relativně neblahé důsledky. Samozřejmě nelze úvahu zcela generalizovat, pro jednoho kavárenského povaleče ovšem bylo ten večer vzruchu až příliš moc.

Jaromír Nohavica, Stodolní ulice, Ostrava, 14.9.2006