Toneless některým evokují Coldplay, jiným zase Oasis. První jméno padá nejčastěji v souvislosti se zvukem a sklony k líbivé melancholii, jiné (krom hudební stránky) také pro částečně problémovou pověst praotců kapely Matěje Porteše a Filipa Gemrotha, kterou tito přiživili i při nahrávání debutové desky: Nejdříve dali sbohem producentovi a následně i zbytku kapely, přičemž rozhodně nešlo o první dramatickou změnu v sestavě. I kvůli druhému aspektu je možná mnozí nemusejí, i když jako hlavní argumenty z úst odpůrců Toneless padají slova jako "kopie britských originálů" či "nevzrušivý zpěv". Jaká část zasvěcených posluchačů si prvotinu "Shine And Sing" oblíbila a oblíbí, čili jaký by mohla mít úspěch? Po Benjaminovi Slavíkovi, který ručičku číselného hodnocení zastavil na šestce, si ji na posouzení vzala desítka dalších redaktorů, aby následně vyřkla verdikty. Pohoršené, zklamané, částečně pochvalné i spokojené.

Lukáš Franz - 4/10

Zajímalo by mě, kdo Sony BMG vymejšlí slogany k deskám, co vydávají. "Inspirováno Británií, vyrobeno v Čechách" - už jenom tohle by se dalo použít jako recenze. Tyhle čtyři slova mají mnohem větší výpovědní hodnotu než nějaká makrorecenze. Člověk nepotřebuje pohled jedenácti různejch lidí (když započítáme i hlavní názor), aby mu došlo, že tady něco nehraje. Toneless jsou živej důkaz toho, že i když chodíte na konzervatoř, neznamená to, že vaše deska bude dobrá. Prostě a jednoduše, "Shine And Sing" je jedna velká kopie vlny, která se zvedla potom, co začal nad současným světem plakat Chris Martin s Coldplay. Nutno uznat, že první dvě desky Coldplay byly velice výživnej materiál a klobouk dolů před nima. Bohužel, tady si "výrobci z Čech" nebrali. Spíš se ohlídli v tom smetí, co se rozhodlo surfnout si vlnu. Athlete, Keane a podobně. Problém je v tom, že v Praze není celej rok tak hnusně jako v Londýně. Tohle je kopírka a ještě bez charisma. Trochu mi to připomíná "conversky" od Vietnamců, ale ty mají na trhu vybudovanou pozici, o níž si můžou Toneless nechat jenom zdát. Prodat těch smluvních pět tisíc nosičů, to by byl malej zázrak. Na druhou stranu, někdy je tenhle debut docela vtipnej - někdy v textech, ale spíš ve zpěvu - hlavně "Too Fast". Rocková kapela tohle není ani náhodou. Jakej já s tím mám vlastně problém? Nejsem holka, není mi patnáct, nelíběj se mi promo fotky, nelíbí se mi zpěv, nelíbí se mi, jak je to plochý (rozuměj nezajímavá nuda) a hlavně - znám ORIGINÁL. Někdy se ale přijdu podívat naživo. Mohla by bejt legrace.

Eva Balaštíková - 4/10

"Inspirováno Británií, vyrobeno v Čechách," je rozhodně nestupidnější reklamní slogan hned po fenomenálním omylu firmy Vodafone "je to ve vašich rukou. now". Pokus prodávat produkt tím, že předem upozorním na jeho neoriginalitu, mi připomíná modelovou situaci s plátěnkami z tržiště, které se vzhlédly v oblíbených teniskách Converse, bohužel neměly takové štěstí a vyrábí se namísto za oceánem v halových dílnách v Číně. Proč si kupovat plagiát (navíc dost špatný), když můžu mít originál? Proč investovat do debutu, který je ze tří pětin mrtvý? Proč nazývat kapelou dva kluky, kteří zbytek vyhodili? Proč je na albu více než polovina věcí přes dva roky stará? Ta deska má příběh, ten se ale rozhodně neodehrává v hudební rovině. Je to příběh o lidských vztazích, o gramofirmách a ne/podepsaných smlouvách, o producentovi, který slyší věci, které tam ne/jsou, o špatně nahraných partech a zpětně použitých samplech, o reklamní kampani a kšandách, které vám nedají spát. O těch hlavně. Splnili si svůj český sen, to ale ještě neznamená, že si zaslouží vaši pozornost.

Marie Malechová - 4/10

Málokdy bývám zaujatá proti desce už dopředu. U Toneless a jejich debutu to tak bylo. Ještě dřív, než jsem si pustila první song ze "Shine And Sing", mi bylo jasné, že tahle deska nebude patřit mezi mé oblíbené. Ale ani v nejhorším jsem nepočítala s tím, že mě bude hned v prvním songu iritovat zpěv Filipa Gemrotha a rovněž neskutečně nudit ty unylé, nenápadité melodie. Nesnažila jsem se téhle desce přijít na chuť, ale dala jsem jí několik poslechů, které bohužel zpravidla skončily sladkým spánkem, naštěstí nekořeněným nočními můrami. V mých snech se objevil Chris Martin, který seděl u dubového stolu a z nejspodnějšího šuplíku vytahoval desky s nápisem Mé nejhorší songy a nenápadně je strkal klukům z Toneless, kteří je pak doma s překvapeným výrazem vyndali a s radostí nahráli. Když jsem se vzbudila, zdálo se mi, že v pokoji zní pořád ta samá píseň, ale to jen ta deska byla tak nějak jednolitá. Jednolitá a nudná. Schovala jsem si ji do peřiňáku, až zase nebudu moct usnout, bude se hodit.

Tonda Kocábek - 4/10

Vezměte si Coldplay a trochu je nařeďte. Nápady, melodie, energii, emoce a tak. Pak trochu okořenit, aby to nebylo až tolik mdlé, a také lehce přisladit. Pokud jste postupovali správně podle Magdaleny Dobromily, máte Keane. Pak to celé znovu nařeďte, ale tentokrát hodně. Myslete u toho na placebo - a není řeč o tom s velkým P. A znovu pořádně osladit, medem nešetřete. Nezapomeňte na trochu ubrečených póz. Jestli jste vše zamíchali správně a také dodržovali hygienické předpisy, máte Toneless. Kapelu, kde většina personální sestavy nevydržela ani do debutu - napadá mě u toho terminus technicus "signifikantní". Ta deska není vůbec hloupá. Je zasněně neagresivní, poslouchá se snadno a jako kulisa třeba k poležení ve vaně je úplně ideální. Spojení popu a žonglování s kýčem ostatně není ničím novým. Melodie jsou tu vznosné, šlechticky noblesní, jen by mě (bez ironie) zajímalo, jestli je schopen kdokoliv si nějakou z nich zapamatovat dříve než po desátém poslechu. Toneless se vám mohou líbit, pokud splňujete několik podmínek: Není pro vás důležité, jestli kapela, kterou posloucháte, přináší něco nového, případně alespoň čerstvého. Jsou vám lhostejné hudební experimenty, nebo vás dokonce odpuzují. Neobejdete se bez medových melodií. Jste rádi sentimentální i romantičtí. A úplně nejradši máte ty, kteří vám nepletou hlavu něčím, co jste ještě neslyšeli a dělají to stejně jako ti ostatní, které tak rádi posloucháte. Pokud v praxi tohle všechno splňujete (a nezáleží na tom, jestli jste či nejste ochotni si to přiznat), pak jsou Toneless kapela přesně pro vás.

Tomáš Tenkrát - 4/10

Prošumí a nic, prošumí a nic, prošumí a z přehrávače rychle vyšumí. Tři poslechy a nenašel jsem tam to něco, kvůli čemu bych se měl k poslechu vrátit znovu. Teď "Shine And Sing" při psaní příspěvku do makra poslouchám opět. Pracuje se u toho dobře. Je to vynikající podkres, ale proč je tak zoufale neoriginální a monotónní? Je fakt, že jestli toto jsou čeští Coldplay, tak perfektně odrážejí stav naší hudební scény. Ostuda ještě předtím než vyjde album, vlastních a originálních nápadů je tu jako červené na obalu "Shine And Sing" a ten zpěv tradičně také nic moc. Někdy zpěvákova bezbarvost hlasu téměř otravuje. Jenže skladatelský potenciál dvojice Toneless, tedy té dvojice, která zbyla, je evidentní. Je tu do čeho se zaposlouchat, ale musíte chtít a mě se nechce, nebaví mě to. Prostě nemám potřebu to poslouchat, už jsem takových kapel slyšel mraky. Škoda, že se skoro rozpadli, což mi také hodně ubralo chuť novou desku vůbec poslouchat. Myslím si, že by měli šanci se slušně vypracovat, jsou talentovaní, to je prostě cítit, přiznejme to, avšak patosem nešetří. Chybí jakýkoli track, který by vybočil z nahozeného tempa a nálady první skladby "Shine And Sing". Třeba o nich ještě uslyšíme. Toto album však českou scénou otřese asi tolik jako devatenáctá řada SuperStar.

Luboš Kreč - 5/10

Chcete-li muziku, která je taková nijaká, pusťte si Toneless. To byla jedna z prvních věcí, která mě napadla, když mi "Shine And Sing" zaznělo poprvé ze sluchátek. Postupem času, jak jsem album slyšel podruhé potřetí, původně ostré hrany se otupovaly, nebyly již tak radikálně nabroušené, za to prázdný pocit zůstal. To si pořád čtu o tom, jak česká kytarovka, nadaná a skvělá, vydává album a jak to je na pražské scéně událost, ale když to mám v ruce, napadne mě, jak spousta pisálků tomu dnes tolik oblíbenému hypeu skáče nalep. Toneless nejsou nic výjimečného, stejně jako není nic výjimečného kytarový pop z ostrovů, který je podle mnoha spásou a automatickou zárukou kvality. "Shine And Sing" je naprosto obyčejná deska s několika příjemnými písničkami, jakých jsem za svých šestadvacet let života slyšel tuny. Co vedlo label Sony BMG k podepsání této vesměs tuctové, v zásadě řemeslné bandy, to nechápu.

David Věžník - 5/10

To se to zas ve Filteru pěkně poplácali po ramenou. Při pohledu na titulek "Našli jsme domácího Lennona s McCartneym?" (sic!) se nejde ubránit dojmu, že kolega Bureš, mírně řečeno, vlasákovatí. I když ono je v této době potřeba provokovat a taky koneckonců je to jen názor. Možná budou Toneless další kapelou, která rozpůlí recenzentské plémě. Předpoklady pro to mají. Plné rty Filipa Gemrotha a známosti v Janu Čechtickém nebo Martinu Ledvinovi. Jo a v neposlední řadě taky schopnost pro kvalitně (a skutečně světově... skoro až zaměnitelně) znějící aranže a hitoidní melodie ("Closer To Sun" definuje zvuk kapely, podobně jako "Not Gonna Fall From You" či "Don't Get Down"). Nebo taky závany odjinud (Abba v "Either Way You Lie", Belle And Sebastian v "Goodbye"), to už jsme ovšem na hraně. To všechno totiž nestačí. Krom toho, že někdy se píseň nepovede ("Clear Of"), všechnu snahu o to zalíbit se drtí vokál. Buď je to špatné snímání, nebo prostě lack of talent, ale Gemrothův hlas z alba "Shine And Sing" nezní ani trochu příjemně a chvílemi dokonce ani čistě. Jen kvůli němu srovnání s Brouky tak moc popajdává a album jako celek sráží do průměru.

Dan Hájek - 6/10

"Inspirováno v Británii, vyrobeno v Čechách," nebo něco podobného hlásal reklamní slogan na debut dvojky Toneless. "Shine And Sing" je úžasná kulisa, která vás při práci neruší, ale více pozornosti ji dát nemůžete, protože na té desce není nic, co by vás dokonale připoutalo k poslechu. Je to bezkonfliktní muzika, na které je znát, že vznikla v Česku. Počínaje divnou angličtinou, zvláštními tématy textů pro mladé lidi (těžko jim uvěřit) a konče skromnými detaily v bookletu. Honza Čechtický se snažil vštěpit něco originálnějšího do dvojice skladeb "Shine And Sing" a závěrečné "Birdsong", ale nebyl naplno odpoután z přísně nadefinované vize Filipa a Matěje, kteří si to hezky ukuchtili po svém. Sebevědomí mají kluci dost, ale nepoučili se, že to občas nestačí a může zavánět i průšvihem, trochu mi to připomíná chování buranů z Oasis. Všech jedenáct kompozic nepostrádá jasný skladatelný potenciál, ale snadno vám vše sklouzne do jednoho oblaku emocí a těžko radit, proč to ve finále takhle zní. Tak dlouho se asi piloval výsledek, až se z toho vytratila nějaká syrovost a poutací element. Kytarově popový opar v smyčcové mlhovině není dostatečně oplodňovací, aby zaujal důkladně vaše smyslné chápání. Velká slova, obrovská očekávání, ale skutek jaksi utekl a je tu pouze na české poměry dobrá deska. Ta hravě zadupe pod zem pohrobky oné minulé éry, ale není natolik výživná a výrazná, že by se dalo mluvit o důležitém milníku zdejší scény, to si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Michal Koch - 6/10

Ty písničky snad byly skládány na břehu Mersey. Leč pánové se za to nestydí, naopak se ke staré dobré Anglii hrdě hlásí. A hlavní je fakt, že melodie jsou napadnuté, aranže vkusné a oba hlavní protagonisté Toneless jsou evidentně muzikanti tělem i duší. Tolik parádiček a lahůdek pro ucho posluchačovo se v obyčejných poprockových písničkách (nebrat prosím jako urážku, právě naopak!) nachází málokdy. Obzvláště Matějův klavír je místy přímo skvostný svou jednoduchostí a nápaditostí zároveň ("Clear Of", "Too Much This World"). Zkrátka bych si tuhle desku byl býval snad i opravdu zamiloval, nebýt jedné jediné její skutečné vady, a tou je bohužel věc dosti podstatná: zpěv. Ne že by mu bylo lze vyčíst nějaké skutečně hrubé chyby, nicméně Filipův hlas je prostě příliš unylý a nezajímavý. U singlu hraného v rádiu si toho možná nevšimnete, ale po páté písni poslouchané v řadě je to mimo jakékoliv pochyby. Ten hlas neruší, ten hlas nudí, tudíž prokazuje výtečným písním medvědí službu. A to nemíním rozebírat angličtinu, na kterou nejsem odborníkem, ale velmi mi připomíná to, co kdysi jedna moje americká učitelka označovala jako roztomilou czenglish. Na obojím se dá zapracovat, takže se těším na příště. Po muzikantské stránce je totiž tahle deska pohlazením.

Pavel Parikrupa - 7/10

Velmi pěkné překvapení! Nebo rovnou několik překvapení. Někdo u nás dělá milou anglicky zpívanou hudbu a po letech reflektuje vlnu melancholických kytarovek z Ostrovů. Vzory jsou zcela zřetelné. Další šok: Toneless jsou tak mladí! Řeklo by se, že mají budoucnost před sebou, ovšem je otázka, jaká bude v Česku odezva na tento styl hudby, navíc v jazyce Shakespeara, a jak si kapela pořeší svou další existenci. Připomněli mi Colorfactory a Sebastians (vzpomínáte?). Příjemná, nenásilná hudba, písničkový doprovod tohoto podzimu. Že by kandidáti na objev roku? Může být. Jediným nedostatkem, pokud chceme nějaký najít, je po celou dobu alba stejnostejná nevzrušivá nálada (i když Toneless umějí i mírně přitvrdit a znějí jako mladší bráchové Oasis, třeba v "Too Fast"). Ale zrovna na tohle možná někteří posluchači čekají a přímo vyhledávají, nechtějí být rušeni při snění a rádi zůstanou chyceni v jasně vymezeném prostoru.