Dá se ještě napsat o Bobu Dylanovi něco nového? Zdá se, že už bylo řečeno vše, ale Dylan je tu stále jako aktivní hudebník a nabízí posluchačům novou desku pojmenovanou "Modern Times". Nepočítal jsem to, ale prý je to jeho čtyřicátá čtvrtá deska. Pojďme se na ni spolu podívat.
Bob Dylan. Někdy stačí jen dvě slova. Co psát? Od minulé studiové desky "Love And Theft" uplynulo pět let, Martin Scorsese o něm natočil film, vycházejí mu memoáry i sebrané texty. Však to dylanologové celého světa (k nimž taky snad jednou dorostu) vědí nejlépe. V písni "Workingman's Blues #2" sice Bob zpívá, že
"místo, co miluji nejvíc, je sladká vzpomínka," ale jeho nekonečné koncertní turné stále pokračuje a teď je tu i nová deska nazvaná "Modern Times". Dylan ji nahrál právě se svou koncertní kapelou, jako by si jen tak odskočil od plotny, a ono mu to zase vyšlo: třetí velmi dobré album v řadě.
Stejně je ten Dylan ale šprýmař - album si pojmenuje "Moderní doba" a zkuste si jen rychle poslechnout třeba první čtyři skladby: rokenrol, swing, blues, waltz. "Beyond The Horizon" zní jako totální retro, které by s klidem mohl do svého filmu hodit
Woody Allen. A dokonce oprášil pradávnou "Rollin' And Tublin'", která už existuje v mnoha verzích a podáních. Jenže pozor, v "Thunder On The Mountain" zpívá o tom, jak myslel na Alicii Keys, a v klipu k prvnímu singlu hraje
Scarlett Johansson!
Je dobré dohledat si texty, protože je v chudém bookletu bohužel tvůrci neráčili zveřejnit. A přitom jsou to nejlepší, co na "Modern Times" je, což není žádné překvapení. Jak vroucně třeba Dylan zpívá o lásce, ta vyznání ve "Spirit On The Water" nebo smutek a žal v "Nettie Moore"! Takových veršotepců (moudrých a zkušených) po světě pop music moc neběhá. Což je také dávno známá věc, stejně jako to, že Dylan je zkrátka zvláštní kategorie mimo místo a čas.
Jen jedna skladba na "Modern Times" se vlezla pod pět minut (anebo jinak řečeno - album plyne rychlostí deset písní za hodinu), takže na první poslech možná deska zní trochu monotónněji než ta předchozí. Ale nakonec, když si posluchač Dylanovy písničky naposlouchá, ponoří se do textů zpívaných tím důvěrně známým nakřáplým hlasem, řekne si, že i když je doba zpropadeně moderní, je dobré mít Dylana - jistotu, která má stále co říci. I po těch neuvěřitelných desetiletích, co zpívá, to vůbec nezní směšně, trapně a nepatřičně.