J.A.R. nikdy nebyli partou pro všechny a nikdy snad ani netoužili po obdivu mas, jež by jim coby kapele zaručily nadstandardní příjmy. Kdo by taky mohl seriózně věštit velký komerční úspěch něčemu, co plácá rock, rap, funk či jazz do tvaru, jenž žádá pozornost ve všech svých rovinách? Kdo by chtěl učinit všeobecně oblíbené ty, kdož - nejen v rámci svérázných textů - nekompromisní řečí tlumočí svůj vyhraněný názor, který jen tak někdo nezviklá? Realita je tedy přesně opačná, J.A.R. jsou po chuti jen někomu. Různost názorů na desetičlennou partičku, která v listopadu oslaví sedmnácté narozeniny, potvrzuje i makrorecenze "Armády špásu", v níž deset redaktorů musicerveru při hodnocení využilo skoro všechny možné známky.

Benjamin Slavík - 2/10

Tak tomuhle fakt říkám zklamání, nebo spíš průser. J.A.R. jsou všude možně prezentovaní a sami se i tak prezentují jako taková zábavná, vtipná koncertní kapela. Živě jsem je viděl jednou a na něco tak nudně otravnýho jsem snad ještě nenarazil. Co se týče nové desky a toho humoru. Tak nechutnou a trapnou kapelu, aby člověk pohledal. "Superpéro"? Muehehehe. "Armáda špásu"? MuHehhehehe. Nečekal jsem, že se ještě někdy budu zastávat umělců z Prahy. Rádiových chlapců z Jičína. Ale vždyť ten Malátný i DNES dokáže ve srovnání s Jary napsat docela vtipnej a chytrej text. Sorry, ale sám Klempíř na mě působí jako snad největší idiot celé české scény. Písničky na desce jsou tak neskutečně nezajímavý a vyčpělý. Jedinej klad bych viděl v dobrém Bártovu zpěvu, Klempíř rapuje asi tak, jako by dělal učitele rapu na prvním stupni základní školy. Ta deska je česká od začátku do konce. Nejhůř česká jak může být, což je možná i důvod, proč jsou v Čechách kapely jako J.A.R. populární. Z toho je mi opravdu smutno. Jeden kolega mi říkal, že by kvůli zvuku nešel pod pět bodů. Víc jak 2/10 si tahle parta nezaslouží. Poslouchat je ještě chvilku, možná bych si sám začal prozpěvovat. Piky piky na babu, mám papíry na hlavu.

Lukáš Franz - 3/10

Nedávno tu vyšel rozhovor s Klempířem, kde se v jedný jeho odpovědi objevila docela zajímavá pasáž. "Občas zaslechnu nějaký věci, ať už je to hip hop, latino, hudbu pravoslavnou nebo třeba indickou, kde se mi zalíbí nějakej moment, vydržím to poslouchat deset minut - a šlus. Teď jsem byl na Medeski Martin & Wood, to ty vole byla ale nechutná nuda! Nebo James Blunt! Ty vole, to absolutně nerozdejchávám, co to je za píčoviny! Proč to vůbec existuje?!" Já se po poslechu desky "Armáda špásu" ptám úplně stejně. Všichni všude píšou a říkají, jak je tahle parta vtipná, koncerty našlápnutý a celkově vzato z toho J.A.R. vycházejí jako jedna z těch kapel, na který bychom my, Češi, měli bejt pyšný. A já, abych dodržel laťku nasazenou v rozhovoru Radka Antla, říkám: "Ale hovno, ty vole." Jestli je něco nechutná nuda, je to "Armáda špásu" plus vystoupení na Love Planet. Až k odchodu mě to přinutilo. "Piky piky na babu / Mám papíry na hlavu" - ano, opravdu se mlátím smíchy, za břicho se popadám. Zkuste na mne zkoušet v diskusi nějakej specifickej humor, nepochopení nebo něco takovýho. Kytara je tam dobrá, celý ty melodie vlastně nejsou špatný, ale zdá se mi, jako bych už něco z toho (někde) slyšel (a vám tenhle text taky přijde povědomej... ale originál poznáte, ne?). Že by na jiný desce J.A.R.? Nebo Monkey Business? Teď nevím. "Co ses, vole, učil doma, když ti fotr mlátil matku? / Co ses, vole, učil doma, když ti brácha klátil Katku?" - pro slzy už skoro nevidím na monitor, musím proto končit. "Superpéro" - hahahaha. "Dobrý večer, dobrý den, sejdeme se za týden..." - ok, už toho nechám. Tohle není deska pro mne. Pro vás třeba jo. Třeba.

Ondřej Ručka - 4/10

Ani hovno!!! Si myslíte, že když natočíte takhle slabé album, že vám to budem žrát jen proto, že jste J.A.R.? Ani hovno!!! Je mi jedno, kolik ega je v té vaší vyhajpované grupě, je mi jedno, kolik vašich alb jsem v minulosti nekriticky zhltnul, tenhle trapas, kterému říkáte "Armáda špásu", prostě poslouchat nebudu! Kdysi dávno bych běžel do nejbližšího musicstore a tudle placku koupil a pak si sugeroval, jak je skvělá, ale kdysi dávno není dnes, stejně jako kočka není pes. Si myslíte, že tuhle desku bude prodávat jen vaše pózování? Ani hovno!!! I u vás se očekává porce poctivé hudby a na to jste se tentokráte očividně vysrali a vypustili do světa něco, co nemá oprávnění existovat. Nemá to nápad, nemá to zvuk, nemá to šťávu, všecko tady jste už kdysi někde jinde použili, a to mnohem lepším způsobem. Proč jste vůbec lezli do studia? Si myslíte, že jste Andy Warhol? Nasprejovaný a nalakovaný kus hovna by určitě prodal s úspěchem, ale vy hoši ne. Ale bohužel jste se o to pokusili. Ani hovno!!!

Kateřina Červenková - 5/10

Slyšela jsem na tuhle novou desku celkem chválu, ale já nějak vlastně ani nevím proč. "Armáda špásu" mě nechává chladnou i po několikátém poslechu. Marně jsem se snažila víc nakouknout pod pokličku desky. Po řemeslné stránce je to skvěle udělaná práce, jen je to trochu nuda. Pořád ta samá nuda, ze které vás necelých padesát minut nic zásadního nevytrhne. Jasně, kapela si zkušeně a se záviděníhodnou lehkostí pohrává s různými styly. Naťukli tak třeba jazzové, swingové i rockové téma, která pak zasadili do toho charakteristického funky kontextu s dravou a dominantní dechovou sekcí. Všechno do sebe přesně, snad s milimetrovou přesností zapadá, ale ani ten čistý, sterilně dokonalý zvuk na atraktivitě alba bohužel výrazně nepřidá. I textové hrátky opět nezapřou jistou dávku nadhledu a satiry, jen už někde zavánějí laciností a nemyslím tím zrovna ani ten neškodný návrat do puberty "Superpéro". Pánové z J.A.R. rádi provokují svojí neotřelostí, kontroverzí i projevem a popouštějí uzdu svému exhibicionismu, i přesto však "Armáda špásu" trochu postrádá šťávu a nezanechává na mě žádnou stopu nějaké výpovědi nebo něčeho zajímavého. Nemůžu se zbavit dojmu, že je tohle album prostě trochu přeceňované. A určitě mi tedy nepřijde jako dosud nejlepší počin J.A.R..

David Věžník - 6/10

Omyl roku: Přesvědčení, že J.A.R. jsou takovou hudebně-publicistickou jistotou. Ale jak to? Vždyť jiné "holoviny" nikomu nevadí. Se ví, že na popularitě funku v Česku mají J.A.R. nepopíratelnou zásluhu. Vždyť i strejda metalista je žere. Šli na to totiž způsobem, kterému je in dnes říkat eklektický. Kombinace rocku, funku a rapu. Zabaleno do zvrhlosti. Do perverznosti. A to je to, proč je vlastně někteří nemusejí, melancholiky included. Dokonalý Holého zvuk jaro nedělá, byť je to v tomto případě přesně to, co desku "Armáda špásu" drží nad průměrem. Klempířovy texty jsou mnohdy perverzní a zbytečně agresivní, ale dobře znějí (eufonie, praví bohemisté), a to by se bylo líbilo ještě víc, kdyby to posluchač byl stíhal zachytávat. Kdyby tomu bylo rozumět. Po hudební stránce je to největší nuda, když dostane slovo Viktořík (všechna tři krátká intermezza), a největší zábava, když se k mikrofonu dostane pravidelný vítěz kategorie Bárta roku. Agresivní "Dělnická 69" nebo "Jak ti je" sice šlapou skvěle, ale daleko líp uším znějí lehká houseovka "Made In Love" nebo devadesátková "Doufám". I zbytek je dobře zaranžovaný (geniální dechová pasáž v jinak docela uhozeném "Superpéru"), má tu atmosféru, kterou chtěl mít (lenivá "Divoký tempa" je fakt jen lenivá), takzvaná řemeslná stránka bez výhrad. Jenže zas taková bomba to taky není, takovej "Maximig" je prostě pořád lepší, a tuhle placku tak mnozí nebudou váhat někam zabodnout.

Jakub König - 8/10

"Ne a ne a ne. Nemám rád J.A.R. a nepůjdu s váma na koncert," odpovídal jsem okostýmkovaným roztleskávačkám v bance, kde jsem před pěti lety pracoval. "Ne, Ctirade, fakt mě to nikdy nebavilo, hrajou dobře, Bárta fajn, ale já funky fakt nemusim. Mně to nic neřiká," odpovídal jsem kamarádovi před dvěma roky na otázku, jestli už jsem slyšel "Nervák". Nedávno jsem četl nějaký rozhovor s velice sympatickým Romanem Holým, a to, jak mluvil o "Armádě špásu", mě zaujalo. Neohroženě jsem se tedy přihlásil do makrorecenze. V nejhorším to dopadne jako s Monkey Business a napíšu, že se mi to nelíbí. Dopadlo to pochopitelně úplně jinak. Normálka mě dostali. Už jenom ten obal. Překrásně temná atmosféra. Excelentní zvuk vycizelovaný a vymazlený stejně jako perfektně nafrázované texty. Drobné fórky na všech frontách. J.A.R. jsou místy ironičtí, místy nepokrytě sprostí a přitom okouzlující. Všechno bezchybné, promyšlené a přitom lehké a strašlivě našlápnuté. Nekompromisní "Dělnická". "Co ses vole učil doma, když ti fotr pletl svetr?" "Made In Love" hnaná kupředu tvrdým beatem, čeřená ambientní kytarou. Nelichotivý "Nevidomý národ". Nemám možnost srovnávat, ale byli dřív Jaři takhle potemnělí? Byli až takhle jízliví? No, ono je to koneckonců jedno. Tak jak jsou teď, mi to přijde akorát.

Tomáš Parkan - 8/10

Nemohu si pomoci, ale když slyším "Armádu špásu", říkám si, jaká to musí být pohoda, když se takhle sejde parta kamarádů - výborných hudebníků či zpěváků, a bez jakékoliv křeče poskládají desku, která je na jednu stranu velice originální, ale přeci jen je na ní slyšet, jako by si tam každý z nich vrazil to, co se mu právě líbilo, či co ho nějak v průběhu života hudebně ovlivnilo. A že je to velice pestrá směsice - Prince, Erik Truffaz, Pat Metheny, Red Hot Chili Peppers nebo i Pražský výběr, to všechno a samozřejmě spousta dalších tam zkrátka je, i když spíše jako inspirace. Hudebně je to výborně zvládnutá deska, která nejde díky své skladbě zařadit do nějakého konkrétního stylu, a co si budeme nalhávat, Bártův zpěv ji táhne do vysokých sfér. O muzikantské stránce se také nemá smysl bavit, a tak jediný problém, který s touto deskou mám, jsou texty. Kolega Antl vychválil určité obraty a slovní spojení a já souhlasím, že některé jsou velmi povedené, avšak J.A.R. zkrátka nejsou Cimrmani, kteří když použijí vulgarismus, tak je to v určitém stylu a na místě, kde prostě má být. Použití sprostých slov v podání J.A.R. (snad vyjma citace z jedné pornopohádky) "Armádu špásu" spíše shazuje, ale ne tolik, abych ji nemohl dát 8/10 a napsat, že je to výborná česká deska, která stojí za pozornost pro všechny, kteří mají rádi rock, funky, lehký jazz či náznak alternativy.

Hynek Just - 9/10

Titul desky se tedy zrovna nepovedl. Hříčka hodná spíše Ivana Mládka nebo Ivo Pešáka k obsahu nahrávky nepasuje nějak extra dobře. Ne že by "humor" nebyl J.A.R. blízký, ale jestli jsou v něčem všichni zaangažovaní opravdu mistři, tak je to ve schopnosti kombinovat žánry, prolínat je, osvojovat si je a vzápětí od nich utíkat... A to platí nejen pro hudební rovinu, ale i tu pocitovou, textovou, výrazovou. "Armáda špásu" je deskou stejně tak vtipnou, jako melancholickou, místy až patetickou, nejvíce samozřejmě hravou, absurdní a surrealistickou. Novinka jinak po všech stránkách funguje, a to proklatě dobře. Undergroundovější háv hází desku docela mimo dosavadní diskografii J.A.R., a to je jedině dobře. Je až s podivem, jak dobře může fungovat technická dokonalost (ve smyslu profesionality muzikantů i práce ve studiu) spojená s výraznou, zcela specifickou a uvěřitelnou atmosférou. "Armáda špásu" má tah, je to album pestré, muzikantsky originální, dokonale provedené, nadhled muzikantů nad sebou samými i vším citovaným z něj doslova sálá. V osobním žebříčku autora společně s "Homo Fonkianz" nejlepší, co J.A.R. vydali.

Radek Londin - 9/10

O nových J.A.R. (tentokrát pro mě třeba Jistojistě Ambicióznější Riffy, nebo Jednota Artistických Rarachů) už bylo napsáno mnoho. Ota Klempíř poopravil názory o velkém návratu k "Mein Kampfunk", snad bych mohl přihodit trochu mystické metafyziky. Pracovní verzi bych nazval Teorií norné spirály - "Armáda Špásu" se na spirále sice nachází nejblíže "Kampfunku", jenomže o jednu otáčku blíže hudební singularitě. Je tvrdší a přitom vymazlenější, s větší dávkou rapu (nebo něčeho co se tomu podobá, hiphopoví puristé ať si dosadí třeba povídání), aranžérsky sice nepříliš originální, ale výsledek je vždy, na české holubičí poměry, zabijácký - včetně zvuku, který svádí k nasazení kvalitních sluchátek. K singularitě však putují také texty. Klempa tentokrát nechodil kolem horké kaše a jal se ji rovnou spořádat. Město dostává na frak - je nepřímo vino snad všemi průšvihy. Těžko hledat domácího textaře, jehož jazyk je tak sdělný a svérázně lyrický zároveň. Nutná je ale více než kdy jindy dávka nadhledu a schopnost ironie na druhou, protože armádní texty obsahují pro někoho už ošemetnou dávku nonsensu. Jakoby (asi úmyslně) neprošly takovou autocenzurou. Skladby jako "Superpéro" tak mohou na první poslech působit lacině, když je přijmete vcelku, jako jakýsi druh komentáře, převrátí se ručička nelibosti na druhou stranu. Přebal nabízí scénu jako vystřiženou z toho nejhoršího bad tripu, snad jako varování, že levitování "Nerváku" je pro tentokrát konec. Jestli patříte k armádě městem poznamenaných, mohli by hrát tito decentní pomatenci zrovna vaši hymnu, tedy pokud se nezdráháte zasmát sami sobě.

Tomáš Tenkrát - 9/10

Po dlouhých čtyřech letech jsou Jaři zpět s novým matrošem. Mé srdce zaplesalo. Možná je mé hodnocení trošku ovlivněno tím, že teď mám období J.A.R., objednal jsem si i poslední dva kousky, co mi chyběly - "Ťo ti ťo Jemixes" a "Mydli-to!". Nemění to však pranic na tom, že "Armáda špásu" je nejlepší české album roku. Je skvěle provedena po producentské stránce, každá skladba je opravdu prosáklá mnoha nápady a většina písní má mnoho momentů, které utkví v palici. Brilantní textařské bruslení Oty Klempíře snad netřeba zmiňovat. Texty jsou vtipné, plné nejrůznějších slovních hrátek, avšak na jiné úrovni než dříve. Klempíř hraje ligu pro starší, vyspělejší. Nenacházím slabší skladbu. Je tu vynikající valivá "Dělnická 69" s drtivým refrénem, který bude živě klenot. Vyklidněná "Doufám" s textem, co jen tak nepustí (... dušený uzený). Skoro až tranceová "Made In Love" zas předvádí něco, co Jaři ještě nezkusili, avšak funguje to, především díky Bártovu diamantu v hrdle, to samé platí o "Divokých tempech". "Potomek Prahy" to je výpověď jako řemen, Klempa si dostatečně zanadává, avšak v půlce skladby se vše uklidní a Bárta něžně zpívá, jak je zástavou zbořených domů - má to vnitřní sílu. A písní "Jak ti je" již teď Jaři začínají koncerty, což mluví o její groovující náladě, která je podpořena elektrickou kytarou, samo za sebe. Dokázal bych mluvit o každé skladbě, ale to by bylo na dlouho. Hele, říkejte si, co chcete, ale mě to chytlo. Co víc si přát, než výborné texty, nasazené na funkující spodky, které však nepostrádají výborné melodie. A že "rap" Michaela V. a Klempy není rap? No a? Možná je tahle polomluva-polozpěv lepší, je to originální a mě to baví. Jsem nadšen Jaři, tohle cédéčko, ač je jiné a trochu potemnělé, je prostě šíleně libová flákota.