Vydání desky předcházela poměrně nepříjemná událost, která rozkmotřila dvě nejznámější domácí vydavatelství nekomerční muziky - Black Point a Indies. Činna měla desku původně vydat, stejně jako svůj debut, u Black Point. Nicméně natáčení se poněkud prodražilo a skupina, která nahrávání financovala ze svého, se dostala do problémů. Přijala tedy nabídku finanční pomoci od Indies a desku vydala nakonec u nich. Black Point na to zareagoval stažením u Indies vydaných titulů ze své distribuce. To však samozřejmě pro posluchače a příznivce skupiny není důležité, podstatné je to, že deska je od poloviny června na světě, což, jak se zdá, brzy bude u podobného druhu hudby svátek.

Ve všech skladbách je opět znát, že skupina původně vznikla jako duo, Petr Soudek alias Komár (klávesy) a Zdeněk Novák čili Hmyzák (zpěv + trubka), což je podstata, od které se skladby odvíjejí i v současnosti. Ostatní nástroje, ať už stálé sestavy (bicí Vráti "Rohlíka" Kydlíčka a saxofon Petra Venkrbce - ex Vltava) nebo hostující (baskytara, kytara) se pouze jakoby nabalují na pevně daný základ. Na začátek desky byla zařazena coververze, která je už na koncertech ke slyšení delší dobu. Ke skladbě z repertoáru Oldřicha Janoty přistoupili hudebníci z Činny sice s úctou, ale bez zbytečného strachu, a tak je výsledkem nikoliv servilní kopie, ale svébytně přepracované dílko, které bylo podle jednoho verše i přejmenováno na "Byl poslední den, kdy opravit střechu". Do poetické atmosféry ostatních textů zapadá skvěle. Ty jsou opět výborné a stejně jako na debutové desce o dost výše nad běžným průměrem. Pohrávají si se vzletnými obraty, surreálnými obrazy i výtvarně viděnou realitou. Zdánlivé banality rozkrývají do netušených rozměrů. Potud superlativy.

Nicméně problém je trochu v hudební složce, kterou až na jednu výjimku složil Komár. Kdo slyšel první desku, těžko se zbaví dojmu, že mu hudební motivy jsou povědomé, a že jako by některé skladby už v minulosti slyšel… "Vůz se senem" zdaleka také není tak žánrově barevný jako debut, zpestřením jsou živější "Čas se směje" a také "Daleko", pro skupinu netypicky melodické a neponuré. Skladby s výraznějšími změnami tempa či s napjatou vygradovanou atmosférou bychom tady hledali marně. Tu a tam se objevují v některých písních jazzové motivy, ale většina ostatních je temně pomalá, těžká, s charakteristickým Hmyzákovým chraplákem.

Opět, stejně jako na debutu, byla zařazena jedna skladba ve francouzštině - "La Vie" s hostujícím kontrabasem. Hned několik hostů (včetně Hmyzákova spoluhráče z legendární performační formace Ženy Martina Choury, "hrajícího" na prasečí měchýř naplněný hrachem, což je nejspíš nejkurióznější nástroj, o kterém jsem kdy slyšel) se objevilo v jedné z nejvýraznějších skladeb desky "Král ve žlutém hávu". V dnešním uspěchaném světě, sršícím energií, blikajícím internetem, dunícím laciným technem, cinkajícím hracími automaty a hlučícím reklamami na prací prášky, působí tahle hudba trochu nepatřičně, a vlastně i poněkud archaicky. Asi jako otřískaný půllitr v žižkovské hospodě nebo zaprášené knížky v antikvariátu. Jenže jenom hlupáci nevědí, že je občas potřeba se zastavit, rozhlédnout, zhluboka nadechnout…

Až si budete připadat uhonění, zajděte se na Činnu podívat někam do klubu. Nebo si sedněte doma do křesla, otevřete si pivo nebo si uvařte čaj s rumem a pusťte si tuhle desku.

Album: Činna - Vůz se senem
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 50:05
Skladby: Byl poslední den, kdy opravit střechu, Cesta, La Vie, Čas se směje, Klobouk, Lest kuželek, Vor, Dušička, Vydra, S hrůzou si nikdo nepovídá, Král ve žlutém hávu, Daleko, Vůz se senem