Zapálené svíčky a šampaňské s jahodami

25.07.2006 05:00 - Kateřina Červenková | foto: facebook interpreta

Italský zpěvák Tiziano Ferro útočí už potřetí svým roztomilým obličejem a nefalšovanou, bezbřehou italskou kantilénou na rozněžnělá dívčí srdéčka. Je to ovšem opět přehnaně romantická, hudebně nezajímavá nuda. Tentokráte vyšla pod názvem "Nessuno é solo".
4/10

Tiziano Ferro - Nessuno é solo

Skladby: Tarantola D'Africa, Ti Scatteró Una Foto, Ed Ero Contentissimo, Stop! Dimentica, E Fuori É Buio, Salutandotiaffogo, E Raffaella É Mia, La Paura Che..., Baciano Le Donne (feat. Biagio Antonacci), Giá Ti Guarda Alice, Mio Fratello
Celkový čas: 44:42
Vydavatel: EMI
Další z těch mladých zaručeně talentovaných zpěváků s líbivým kukučem. Pro mě trochu nepochopitelně bývá Tiziano považován dokonce za vážného konkurenta nebo přinejmenším nástupce poněkud staršího a hlavně mnohem osobitějšího Erose Ramazzottiho. Já osobně o něm ještě neslyšela, své fanoušky, kterých kupodivu rozhodně není málo, má ale rozeseté po celé Evropě i třeba v Latinské Americe. Mě jeho sebevíc sympatická a roztomilá tvářička nijak neuchvátila a o ploché, nic neříkající hudbě se dá říci v podstatě totéž. U srdce mě nebodá, mé oko zůstává suché, jeho procítěnost mne prostě nezasáhla. Dovedu si však představit, že Tizianův již třetí počin "Nessuno é solo" opět rozechvěje leckterou romantickou a nenáročnou dušičku, která si bude představovat procházky s vysněným, nevinně vzhlížejícím playboyem Tizianem po pláži za horké letní noci. Proč ne, proti gustu... že? Až budou filmaři natáčet další doják s lovestory, vím kam by měli sáhnout pro doprovodnou hudbu.

Varování pro diabetiky: jedenáct víceméně pomalejších, někdy moc utahaných a hlavně autorských písniček je na můj vkus až příliš přeslazených. Nemohu si pomoci, ale Tizianovi jeho sentiment a něhu zrovna moc nevěřím. Album je znatelně, lehce vypočítavě postavené především na sladké výpovědi zpěváka, jinak postrádá nosnější a výraznější melodie, které by si člověk pro radost prozpěvoval. Přitažlivějším album nedělají ani všudypřítomné vzdechy, laciné pozlátko, které v kombinaci s vizáží lamače dívčích srdcí vždy zabere. Aby tohle pozlátko zafungovalo naplno, stačí vsunout album do počítače, přihlásit se ke speciální internetové službě o Tizianovi a můžete si užívat bohaté fotogalerie i živého záznamu a ilustračního videa. Fanoušci si rozhodně přijdou na své a nejsladší třešinkou pro ně bude zajisté Tizianův video pozdrav směřovaný právě k jeho oddanému posluchačstvu. Dojemná starost o své publikum.

Písničky se mi slévají v jeden bezbarvý popový celek, místy mírně okořeněný o nějaké to r'n'b, latinu či moderní elektroniku, vhodný ke svíčkám a lahvi šampaňského. Když to ale musí být. Mezi tou líbeznou hudební šedí vyniká například asi nejrychlejší a nejdráždivější "E Raffaella é mia". Stejně tak zavání diskotékovými prkny i "Baciano le Donne", kde pěvecky vypomáhá Biagio Antonacci. Singlovou ochutnávkou z "Nessuno é solo" byla naléhavější "Stop! Dimentica", v rámci alba přece jen jedna z těch zajímavějších skladeb. Dalším výraznějším kouskem je ještě vybrnkaná romantika "E fuori é buid", která nepostrádá chytlavou, leč pomalou melodii a vyniká v ní krása italštiny. Věřím, že obdivovatelé obdobného povrchního sentimentu italské kantilény si na albu najdou plno skvostů. Odpusťte mojí rockerské duši, že mi Tiziano vůbec neučaroval.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY