Dalo by se říct, že první řada SuperStar vrhla deset nesmírně populárních zpěváků respektive zpěvaček. Aneta, Sámer či Martina Balogová chytili příležitost pořádně za pačesy, pak jsou tu lidi jako Tomáš Savka, Standa Dolínek, Petr Poláček, u kterých je zřejmé, že svoji šanci doslova zahodili, a nakonec zůstává skupina, kde toto ještě nelze tak úplně říct, kde se ještě čeká, co bude dál. Z téhle skupiny je zcela určitě nejvýraznější poražená finalistka Šárka Vaňková, která vydala těsně po soutěži zcela průměrnou desku "Věřím náhodám", od které se vlastně už po jejím vydání nepřímo distancovala. Nyní ovšem přichází s novinkou "Teď a tady", která by měla ukázat, zda si Šárka, jak si nyní zkráceně říká, najde své trvalé místečko na naší hudební scéně.

Šárka od počátku tvrdila, že by ráda dělala funky, ovšem když vyšlo "Věřím náhodám", nebylo na něm funky ani za mák. Na nové desce se Šárka rozhodla s tím něco udělat, opustila dosavadní tým Soukup-Hádl a svěřila se do rukou Honzy Horáčka ze Space Junkie, který se podílel například na deskách Mira Žbirky, Letů mimo nebo skupiny Temperamento. Rapidně ubylo písniček převzatých z databází, ale naopak přibylo živých nástrojů. Za pomoci českých autorů a živých muzikantů včetně dechové sekce vznikla deska, která stojí někde na půli cesty mezi první deskou a tím, co by mělo přijít na desce následující.

Ten přerod je ostatně zřetelný i v samotném aranžmá desky. Zatímco první skladby typu "Budu se ptát", "Čas nádhernej" jsou ještě ryze popového charakteru, od jediné anglicky zpívané "Get Up" se už deska přelévá do avizovaného funky v kombinaci se swingem. Nechci tím ovšem tvrdit, že první půlka nestojí za nic, zatímco druhá je skvělá, úžasná. Ono se v obou částech najdou kousky dobré i horší - vysloveně špatnou věc jsem nenašel. Kapitolou samou pro sebe je textová stránka alba. Těžko čekat od Šárky nějakou velkou poezii, většina textů je o lásce, létě a prázdninách, což by až tak nevadilo (pokud si chci poslechnout výborné texty, pustím si třeba Martinu Trchovou), ale ve chvíli, kdy přijde v jinak hudebně celkem povedené "To chce klid" pasáž "To chce klid! Ego uklidnit, netrapčit, dej si čas na voraz, přestaň hloupě snít," naježí se mi všechny chlupy po těle a ptám se sám sebe, jestli to má Šárka zapotřebí. Co se ovšem od minulé desky nezměnilo, je Šárčin vyvážený cit pro balady. Na "Teď a tady" jsou sice jen dvě - "Stíny jdou" a "Dávno" a ve své podstatě se ani nejedná o typické balady - díky jejich střednímu tempu na ně lze ploužák tancovat jen stěží. Zatímco rychlejší písničky neznějí v podání Šárky ještě příliš uvěřitelně, jako by do nich měla ještě dospět, v těchto dvou skladbách je Šárka jako doma. Svým hlasem je dokáže doslova naplnit tak, že získáte pocit, že něco změnit bylo by to špatně.

Poslední atribut desky, o kterém se chci zmínit, bych u desky Šárky Vaňkové nehledal. Díky všelijakým okolnostem mi tahle deska dost dlouho ležela doma a během této doby jsem ji slyšel asi padesátkrát. Musím říct, že, ačkoli se mi zpočátku moc nelíbila, po několika dnech, kdy jsem se oprostil od trošku výstředních úvodů jednotlivých písniček, které na první poslech hodně desku shazují, se mi "Teď a tady" docela zalíbila. Zjistil jsem, že je povedená po zvukové stránce a začal v ní nacházet i docela zajímavé hudební postupy viz. třeba titulní skladbu. Znamená to tedy, že Šárka natočila desku, která není jednoduchým spotřebním produktem? Troufnu si tvrdit, že ano. Překvapivé, že?

Asi půjdu proti proudu ostatních kritik, když napíšu, že "Teď a tady", ač neodpovídá přesně tomu, co by chtěla Šárka v konečné fázi dělat, je v podstatě celkem solidní deska. Co si budeme nalhávat, nahrát teď čistě funky desku by bylo pro Šárku příliš velkým skokem, který by ji mohl připravit o většinu stávajících fanoušků, proto nejspíš zvolila jakousi přechodovou fázi. Ta se ostatně týká i koncertní podoby její desky. S vystupováním na plesech už pomalu končí a chystá se na koncerty s kapelou po menších klubech. Zatímco písničky z "Věřím náhodám" šly jen stěží interpretovat jinak než na half-playback, skladby z nové desky k živému hraní přímo vybízejí, a to je pro Šárku ohromný krok kupředu.