Prosluněné francouzské léto ve formě cédéčka

Chrudimští Miou Miou nahráli debutovou desku s názvem "La La Grande Finale". Je to album, které rozhodně nepostrádá silné momenty, při kterých se nebudete nudit. Inteligentní pop, který vás chytí a bude s vámi chtít strávit léto.

8/10

Miou Miou - La La Grande Finale

Celkový čas: 40:45

Skladby: A L'été De La Saint-Martin '68, Le Petit Punk, Dans Le Miroir De Tes Yeux, La Chambre Voisine, Le Globe, Déjà-vu, La Coureuse De La Nuit, Sublime, Le Coup De Ciseaux, La Grande Sucrerie, Summe Volume, Avant Le Voyage, Le Chaos

Vydavatel: Piper Records

Ohodnoť toto album

Na debut chrudimské partičky Miou Miou jsem se docela těšil. Měl jsem s nimi jednu koncertní čest a jejich francouzský pop s mnoha odnožemi do jiných žánrů mne zaujal. Ovšem samotná novinková deska je ještě lepší, než jsem očekával. "La La Grande Finale", to je prosluněné léto v podobě kompaktního disku. Pozitivní nahrávka, jejíž poslech utíká a navozuje dobrou náladu. Nenacházím žádnou slabší skladbu, která by mne nudila. Francouzský zpěv Karolíny Dytrtové dodává proaranžované hudbě stavějící na kytarách a německých, dnes již legendárních klávesách Vermona potřebný šmrc a nádech prosluněné bezstarostnosti.

Nedokážu posoudit, na kolik je Karolínin zpěv uvěřitelný - neumím francouzsky, ale zato poznám, že je hlas čistý jako alpský pramen. Přirozený a nenucený. Dost jsem zvědavý na to, jak se s tímto repertoárem poperou naživo. Například hned úvodní písnička "A L'été De La Saint-Martin '68" je opepřena keltskou harfou, ale dál zaznějí i píšťaly, smyčce nebo trumpety. Stejně tak opakující a prolínající se kytarové linky půjdou naživo asi dost těžko. Miou Miou si s debutem opravdu vyhráli, téměř každá skladba má nějakého hosta a je opatřena něčím, co jí dodává originalitu. Nedivím se, že pozvání na desku přijal třeba Petr Bína, Márdi nebo Corinne Veisy. Skvěle odpíchnutá "La Chambre Voisine" by mohla být další singl, to je písnička s krásnou, vlezlou melodií a slušným kytarovým feelingem, ale opět ten francouzský zpěv ji opatřuje puncem nevšednosti.

V bookletu naleznete české překlady textů, většinou nejsou nijak dlouhé, ale jsou patřičně poetické. Některé má na svědomí i herečka Anna Polívková. Koukají z různých pohledů na mezilidské vztahy, a i když jsou někdy lehce otřepané, při poslechu vám to vadit vůbec nebude, radši se zaposloucháte do uši hladícího zpěvu a aranžérských hrátek.

Miou Miou mají to, co nemá Iva Frühlingová. Dokázali vyždímat maximum ze svých nástrojů, jsou zábavní a jejich hudba přímo nabádá k rozvalení se do trávy, zavření očí a snění o St. Martin při západu slunce. Mají nápady, s hudbou si hrají, nebojí se alternativy ani indie popu. Povedlo se jim namíchat kompaktní nahrávku, která funguje jako celek a zaručeně zabírá v těch chvílích, kdy očekáváte, že vás hudba pohladí. Škoda jen že ke konci je "La La Grande Finale" trochu zabržděné, rychlejší skladby se mi zdají hezčí. Nicméně jestli máte rádi chytrý pop a neštítíte se experimentů, je toto deska pro vás. Hudba z kamene uprosřed Seiny.

• čistý, přirozený, nenucený...:-o (Ozzy, 04.07.2006 17:53) Reagovat

  Nevím, jak to vnímají ostatní francouzštináři, ovšem upřímně musím přiznat, že zpěv slečny Karolíny je podle mě vskutku děsivý.. A to mi stačilo jen pár ukázek z alba..ono co si budem povídat, ta výslovnost je strašlivá u každé jejich písně.. Připadá mi, že ta dívka nešťastná umí francouzsky tím způsobem, že někdo napíše text a k tomu i výslovnost a teprve tu se Karolína zřejmě tvrdě učí. Nazpaměť. Chudinka. To je něco jako byste se nadrtili dejme tomu definici Avogadrova čísla, ale ani za mák byste netušili o co vlastně jde.. Ale na druhou stranu chápu..lidem, kteří fj neovládají, to může znít přirozeně, to je naprosto v pořádku.
  
  

• 2hej negativni (Arvor, 06.07.2006 11:53) Reagovat

  Ahoj, i ja si musim bohuzel rypnout: hodne jsem od teto desky ocekaval, ale bohuzel... Mel jsem tu cest shlednout koncert v Brne, takze vim jak album vypada na-zivo, bez vsech tech nastroju kolem. Musim rict, ze pri 4 skladbe jsme se na sebe kolem stolu divali s pocitem, ze se hraje stale to same. Stale to ulitavalo ke dreni kytar - uplne zbytecne. Nac ta poetika, nac ten modry obal, kdyz je to takhle zaplacle? Cokoliv kapela behem koncertu pridavala navic mizelo pod hlukem kytar - mozna aby to znelo odpichnute, bohuzel to vsak vzdycky znelo stejne. To co udelala z 360°, za to se... vypina el. proud! Nebo napr. kdyz si zpevacka pohravala s malou harmonikou - az na konci skladby, kdyz vsechno utichlo, jsme zaslechli tooon. Ona na to hraje, aha! A z publika: "Ted jsme to slyseli!" To same i s klavesama... To si toho kapela behem sveho koncertovani nevsimla? ... No, zpet k albu: prave podobny pocit mam z jeho prvni poloviny. Ale druha je paradni! A nejsem uplne zlej, album jsem si koupil, a skupine fandim! (kritika, a ne pochvala posouva dopredu :-) At se jim to priste vydari lepe. Uz se tesim na druhe!
  
  

• La la la (Martia, 07.07.2006 13:32) Reagovat

  CD se mi libi, hodne me prekvapilo. Nemam moc desek z posledniho roku, ktere by me tolik bavily. Je jemne i buracive, Karolina zpiva nadherne a na kazdem rohu na me ceka nejake prekvapeni. V hudbe, textech, krasnem obalu. Vic se mi taky libi ty sviznejsi skladby, ale treba Le Chaos je skvela. Dost me prekvapuje zdejsi Negoland. Byla jsem i na koncerte v Plzni a opravdu nemam pocit, ze by zrovna tahle kapela potrebovala moc radit co ma jak delat..
  
  

• 2Arvor (ian69, 08.07.2006 11:53) Reagovat

  Srovnávat koncert a studiovou nahrávkou imho dost dobře nejde. Těžko si ale nevšimnout při poslechu alba, že MM moc hrát neumějí, a když se sloupnou vrstvy všech těch hostů a dotočených nástrojů, moc toho nezbude. Anyway, deska jako celek se mi moc líbí - atmosféra, texty, obal.
  
  

• Mňaucta, (Monsieur Malaquet, 10.07.2006 20:34) Reagovat

  souhlas s recenzí, napsaná je dobře. Vivent les vacances!
  
  

Rozhovory: David Dorůžka - Inspirace sama nestačí David Dorůžka patří k nejvýraznějším jménům domácího, respektive středoevropského jazzu. Na konci loňského roku vydal společně s trojicí muzikantů z Polska nové album "When Child Was A Child", jež mimo jiné nabízí... čtěte zde

Vydáno: 04.04.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Naživo: Vesna vynikala jinakostí a barevností. V Praze hrála po těhotné, utiskované, hejtry i pro ty, co hledají lásku Ženské uskupení Vesna se zhruba po půlroční pauze rozjelo opět na šňůru. Frontmanka Patricie mezitím stihla porodit dceru Johanku a plná energie rozdávala sílu návštěvníkům pražského Lucerna Music Baru, který kapela vyprodala.... čtěte zde

Vydáno: 03.04.2025 18:01 v sekci Naživo

7/10

Recenze: Donor na "Jevišti snů" baví melodickým metalem Valašští Donor už to společně táhnou přes deset let a za tu dobu se z původně převážně revivalové a zábavové kapely stala plnokrevná metalová parta s vlastním rukopisem. Ambiciózní třetí desku zasadili muzikanti do... čtěte zde

Vydáno: 03.04.2025 15:00 v sekci Recenze

Českým žebříčkům dál vládnou Rosé s Brunem Marsem, Playboi Carti a Calin se Sofianem V domácích hitparádách zůstalo na nejvyšších místech vše při starém. Zatímco Rosé a Bruno Mars i Playboi Carti vedou rádiový, respektive albový žebříček podruhé, přehledu digitálních singlů vévodí Calin a Sofian Medjmedj... čtěte zde

Vydáno: 03.04.2025 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

Nové desky 12/2025 - od Mumford & Sons přes Olympic po Alison Krauss Na konec března nachystaly fůru novinek velké hvězdy, z nichž část se vrací po delší době. Mezi ně patří Alison Krauss, Mumford & Sons, CocoRosie, Olympic a zejména Will Smith. Fanoušky tvrdších žánrů potěší Arch Enemy, The... čtěte zde

Vydáno: 02.04.2025 13:00 v sekci Novinky | Nové desky