Rovnou se dá říct, že na musicserveru jsme dlouho neměli makrorecenzi s tak jasným výsledkem, jak dopadla v případě novinky Prince "3121". V podstatě všech deset redaktorů se shodlo, že jde o velmi nadprůměrné dílko, které přinejmenším zaslouží pozornost každého, kdo má rád taneční a vlastně i popovou muziku. Že je "3121" skvělým kouskem napověděla i recenze Martina Svetlíka, který nahrávku počastoval osmi bodíky, díky čemuž se stala dokonce albem týdne. Ať jde o Prince, Symbola, prcka na podpatkách, hudebního Napoleona, geniálního šílence, zvrhlíka, vždycky je zárukou, že výsledek bude minimálně poslouchatelný. Za takové jistoty by posluchači měli být vděční.

Radek Londin - 7/10

Skutečně důležitým umělcem se Prince stal až počátkem osmdesátých let, kdy poprvé namíchal svůj unikátní koktejl funku, soulu, rocku a psychedelie, ale pokud patříte stejně jako já k milovníkům toho, co dělal v sedmdesátých letech, a největší rozkoš cítíte, když zazní "Soft And Wet", "Sexy Dancer" nebo "I Feel For You", určitě přivítáte "3121" s otevřenou náručí. Předposlední "Musicology" sice byla napěchována více melodickými nápady, ale občas se až příliš vzdalovala od funkových končin a působila ne mě chvílemi až nepatřičně. Stylové výlety sice opět nechybí, ale trasa jde hezky k cíli, na párty přímo v Princově sídle - divoká a freaky, ale i r'n'b svůdná, zvukově se drží aktuálních trendů, ale stále má vlastní odér. Bohužel časy úchylné "Soft And Wet" jsou ty tam. V novinkové pecce "Lolita" sice typicky vykreslí všechny detaily křehkého dívčího těla, ale vše utne konstatováním: "...ale nikdy ze mě neuděláš nevěrníka!" Nic naplat, Prince už překvapí jen krokem zpět. Dědictví už dávno drží synáčkové z OutKast...

Tomáš Parkan - 7/10

Budu odvážný a napíši, že jsou popové, rockové, taneční, prostě různé žánrové desky, pak samozřejmě dobré, průměrné a špatné desky. A pak jsou tu Princovy desky. Těžko budete na naší planetě hledat jiného muzikanta s větším žánrovým rozptylem, než je Prince, a co se týče kvality, těžko ji hodnotit. Prince pokaždé přináší něco nového nebo naopak starého v geniálním hávu (viz předchozí "Musicology") a vždy se najde skupina příznivců, která tu či onu desku považuje za skvělou. Nejinak je tomu u "3121", kterou budu hodnotit čistě subjektivním pohledem. Musím uznat, že deska je to opět velmi kvalitní, zvukově vybroušená a hudebně propracovaná, nicméně osobně se mi příliš nelíbí její elektronická podoba a částečné ovlivnění současným r'n'b. Mám radši Prince jamujícího se zřejmou podporou dechové sekce, jež je na "3121" příliš upozaděná, což je velká škoda, protože na saxofony mu opět hrají Candy Dulfer a Maceo Parker. Na druhou stranu je nutno napsat, že obě výtky neplatí globálně. Jako by mi Prince tohle všechno chtěl vyvrátit, zařadil kousky jako geniální, energickou "Fury" nebo skvělou jam session "Get On The Boat". Jestliže jste z mého příspěvku k "3121" lehce zmateni, nic si z toho nedělejte, protože přesně taková tahle deska je - lehce matoucí tělem. I když z ní nebudete třeba uneseni, rozhodně si na ni, pokud nejste zarytými odpůrci Princovy hudby, najdete kousek, který budete považovat za dokonalý.

David Věžník - 7/10

Prince byl vždycky tak trochu divnej. Pro svou výšku terčem posměchu ("Je tak malej, že mu hlava smrdí nohama."), nikdy nezpíval snad o ničem jiném, než jak si vrznout (přičemž infinitiv se dá nahradit týmž slovesem v jakémkoliv čase či způsobu) a ještě ke všemu jehovista. Jeho jméno se nedalo svého času taky vyslovit a deska "3121" odkazuje na bůhvíco. Je to jízda od začátku do konce, chtělo by se napsat. Ale není. Prince prokládá tuhle jízdu vyklidněnějšími r'n'b skladbami. R'n'b mu teda moc nejde, to daleko nadupanější jsou úvodní "3121" s geniálním gramofonovým vokálem (teď ten efekt budeme určitě bohužel slýchat od kdejakého Prydze) a "Lolita" či "Fury" s identicky geniálními klávesami. Ani "Love" připomínající devadesátky nebo závěrečná "Get On The Boat" připomínající Gulo čar (he he) nejsou špatné. Další inspirace pro Monkey Business, to se nedá vyvrátit. Když to hraje, užíváš si to, jakmile to skončí, nevíš skoro nic. To je trochu škoda. Luxusní hudba s luxusními hosty s luxusním zvukem v luxusním digipacku s luxusním bookletem plným fotek z (ale nechutně) luxusního bejváku pro luxusní lidičky, co choděj do luxusních klubíků. Skutečnost ale potvrzuje, že i chudí pisálci si na tom můžou docela luxusně ujet.

Hynek Just - 7/10

Když přijmeme fakt, že hudba je především o formě, nebo minimálně stejně tak o formě jako samotném obsahu sdělení, je Princova novinka výbornou deskou. Je moderní, pestrá, taneční, plná zvratů, ruchů, experimentů s rejstříky u nástrojů, barvami hlasu. Výtečné je odpíchnutí titulní skladbou "3121" hned v úvodu - ta je možná i přes několikanásobný poslech na desce vůbec nejlepší, na a nápaditosti Prince výrazně nepoleví až do konce. I když, tendence je trochu sestupná. Možná je to opravdu napáleným začátkem, možná tím, že na instrumentální a ruchuvou poetiku Prince si posluchač po chvíli zvykne, začne ji přijímat jako samozřejmou a potřebuje pak být připoután něčím dalším - jakože posluchači jsou dnes velmi nároční, v té přehršli muziky stačí přeci tak málo k rozhodnutí, že něco odhodím... A kruh se uzavírá. Kdyby měl Prince více co "říct", třeba v textech, které se tu (a ne nelogicky) omezují na dost tradiční soul-funk-r'n'b klišé (to už je ale obecně riziko muziky určené především k tanci, Prince nad kolegy ale vyčuhuje tak výrazně, že má člověk tendenci na něj klást vyšší nároky). Nebo možná jen uspořádal skladby trochu jinak... Mohla to být deska, o které by snad ani nemělo význam cokoli psát. Už takhle je hledat hnidy těžké a v podstatě zbytečné. Princovi to zkrátka funguje, dokáže pořád překvapovat, neustrnul. Co víc si přát?

Ondřej Pravda - 8/10

Že je Prince hudební génius, o tom žádná (napíše to aspoň pět z deseti autorů příspěvku makra, vsaďte se). To nevylučuje omyly a úlety, kterých jsme od něj zažili dost. Když po svém trucovitém a lehce zmateném období vydal "normálně", přes velkou firmu (před)poslední desku "Musicology", byla to pro leckoho velká věc. Ale hudebně šlo docela o vaření z vody, i když díky kvalitě kuchaře pořád slušné. Novinka "3121" je naštěstí zajímavější, má víc koule, což je jedna z věcí, které od Prince čekám. Agresivnějším zvukem (v rámci jeho možností) se více vrací až někam do osmdesátek, kytaru v titulní skladbě sjíždí jak v době "Purple Rain". Funkovější rytmy a experimentálnější zvuky úspěšněji nabourávají dva roky starou unylost. "Black Sweet" nebo "Love" mají hutný spodek jako za časů "Cream". Rozumně šetří s pomalými kousky, v nich totiž sám sebe opakuje o něco víc (nebo je to jen jednodušší slyšet) - první singl "Te Amo Corazón" není žádný zázrak, naopak, a Támar to nijak nespasí. To odlehčená "The World" je jinčí případ, jak udělat kvalitní pomalůvku. I když chápu, že skoro v padesáti těžko změní zásadně styl (to po něm ani nechci), přesto bych uvítal na celé desce ještě víc odvahy zkusit něco jiného, takhle je pořád až příliš "dalším klasickým kouskem od Prince". Za to "něco jiného" fakt nelze mít oposlouchané vokodérové hrátky á la Cher v "Incense And Candles". Neznat jeho předchozí produkci a vyhodit dvě skladby, byla by novinka i na devítku, ale tak to není.

Karel Veselý - 8/10

Prince nerad mluví o comebacku, ale "3121" je konečně pořádný návrat z krajin hudebních obskurností do světa popu. Je to určitě jeho nejlepší album za posledních deset let, na míle vzdálené od přešlapování "Musicology" a možná náznak dalších opravdu výborných desek budoucnosti. Ve studiu to byl souboj mezi jeho přirozeně perverzní náturou a jehovistickou legitimací v šuplíku nočního stolku, když to první pro tentokrát zvítězilo. Jeho genialita nejsilněji září ve chvíli, kdy naplno pustí otěže své smyslnosti a vzpomene si na puls v krajině podbříšní, který kdysi poslouchal a to z něho udělalo megahvězdu. Třeba "Black Sweat" je lekce pokročilé pornografie, skladba, se kterou se zase po letech může rovnat s čelem hlavního pelotonu urban music. "Satisfied" je nebeská balada a "Get On The Boat" zase pořádný funk jako za starých časů. Na druhé straně "Lolita" je krotká jako kůzle, "Te Amo Corazón" je tanec eunuchů a "The Word" je náboženské kázání jako z rádia Proglas. Teď je jen na funkovém panošovi, jestli ve svém condo 3121 v LA bude pořádat orgie nebo čtení bible.

Pavel Parikrupa - 8/10

O Princovi i lidé, kteří jej nemají rádi, říkají, že je to génius (a jedním dechem ke géniovi přidávají i slovo pošuk). Kdo není úplně hluchý, musí si na Princově genialitě pochutnávat i při poslechu "3121". Fotky v bookletu, pořízené v Mistrově rezidenci, mnohé vypovídají o umělcově (ne)vkusu a ačkoliv v knížečce najdeme i chválu pěnou na Jehovu, jsou stejně všechny písničky jen o "tom", což je v Princově případě naprosto v pořádku. "3121" je deska nabitá sexem a pokud se zde věnujeme vzrušení z hudby, nezůstane posluchač také vůbec ochuzen. Nabušený funk s ostrými dechy ("Get On The Boat"), soul s typickým Princovým falzetem ("Satisfied") i skladby postavené na téměř futuristických zvucích ("3121", "Black Sweat") nebo naopak připomínky let osmdesátých ("Lolita" se zábavným závěrem v podobě pánských a dámských odpovědí na Princovy výzvy). Pokud bych měl vybrat dvě písničky, které se mi líbí nejvíce, říkám "The Word" (nu dobrá, tohle zrovna nemusí být o výše uvedeném tématu, ale něčem duchovnějším) a "Te Amo Corazón", což je sice sladký sirůpek, ale neodolatelný. Možná překvapivě (a bez ohledu na bohatou Princovu tvorbu), výtečná deska.

Lukáš Franz - 8/10

Existuje snad lepší způsob, jak si vydělat na novou kyčel, když jsem si svůj originál zničil kvůli komplexu, že nebudu moct ve videoklipech tancovat s těma hezkýma holkama z katalogu vydavatelství, protože ty bejvaj dost vysoký? Existuje snad lepší způsob vydělání si než je vydání povedenýho alba? Pro muzikanta asi těžko. Prince to vzal od podlahy a servíruje nám "3121", který má jednu výbornou vlastnost. Od první do poslední melodický linky se nezbavíte pocitu, že by každá mohla bejt součástí nějakýho spotu, reklamy, prezentace apod. Něco jako Moby, ale Prince určitě nejede na business. Tady jde o kyčel přeci. Popová deska, kdy slovo pop se tady stává nejryzejším synonymem pro kvalitní produkci. Žádná zbytečná vata, možná kávová lžička slabých míst. Ale to je takovej ten zvyk, aby vám kafe příliš nehořklo v ústech, řízek chutnal po citrónu a tak podobně. Jeden z řádky důkazů místo slibů, že deska nemusí bejt ultradokonalá, aby vás neskutečně bavila. A donutila respektovat někoho, kdo má u vás díky svejm videoklipům mínusovejch bodů jak nas... Hodně prostě.

Radek Antl - 8/10

Třináct hodin v kuse. Třináct hodin v kuse jsem poslouchal Princeovy desky, aniž bych se nějak výrazněji nudil. Aniž bych byl kdovíjaký fanoušek. Možná bych taky zasloužil pozornost těch klaunů z agentury Dobrý den, popřípadě zmínku na jejich soupisce přiblblých rekordů. Přijeli by ke mně domů a vyptávali se, jak jsem to mohl vydržet. Pustil bych jim "3121", coby naprosto reprezentativní kousek Princeových kvalit. Než by skončil zprvu vcelku suchý, titulní otvírák, vysvětlil bych jim, že jde o hudbu, která byla vždy nadčasová, hitová, kolikrát k samotné dokonalosti dotažená. Upozornil bych na Princeův sympaticky snobský, přesto vlastně minimalistický přístup a na tu záplavu odevšad sálajícího sex-appealu a erotiky, kontrastujících s celkově chladným zvukem nahrávky. "Šutrák, napuštěnej testosteronem, ocelový slunce, který hřeje, víme? Jackson to taky uměl, než se totálně zbláznil," pravil bych a odmlčel se. Aby na vlastní uši pocítili, jak dobrá je to deska. Aby si vychutnali skvělá instrumentální sóla ("Fury", "Get On The Boat"), zavrtěli hlavou nad falzetovými výstřelky ("Incense And Candles", "Satisfied"), rozplynuli se u dojemných balad ("Te Amo Corazón", "The Dance") a nechali se rozkmitat chytlavými beaty ("Black Sweat", "Love"). Aby uznali, že mám pravdu. Než by se odebrali shánět "3121" do nejbližšího krámu, neodpustil bych si jízlivou poznámku: "Mnohem zábavnější než ty vaše ptákoviny, nemyslíte?" Aspoň zavolat by mohli.

Ondřej Ručka - 9/10

Nebudu se tvářit jako bůhvíjaký znalec Princovy tvorby. "3121" je první jeho album, které jsem slyšel, a tak nemůžu pronášet soudy o tom, kterak se utápí v průměru jeho tvorby a nepřináší nic nového. Pro mě byl totiž zasvěcovací rituál v podobě tohoto alba maximálně vzrušujícím zážitkem, který se dá srovnat jen s tím, když jsem před devíti lety slyšel "Mein Kampfunk" od J.A.R. K tomu jsem se tehdy dostal víceméně náhodou (koupil jsem si jej jen proto, že jeho okrájený okraj mě zaujal při rozhovoru ve "Snídani s Novou"), stejně jako k téhle placce, protože proč nevyužít příležitosti makrorecenze k seznámení se s něčím novým? Tahle deska mě dostala už jen svým obalem, tak luxusní a nádherný kýč jsem už dlouho neviděl, digipack je tak vyfintěný, až je povýšen na uměleckou úroveň. A když si člověk pustí placatý kotouček, který ukrývá, nestačí si ani uvědomit, že by měl zavřít ústa a necivět hloupě do prázdna. Ano, nezajímají mě ty kydy o tom, kterak by to mohlo být lepší, neb jsem zatím tvorbou Prince nebyl políben, ale tahle deska mi oproti zbytku produkce, jakou jsem letos slyšel, ční do nebes, až tam kde už začínají letecké koridory a kam už orli nelétají. Delikátní melodie, rafinovaně poskládané zvuky, proměnlivá atmosféra a neoposlouchatelnost tohoto alba (stále nacházím něco nového) si zaslouží jedině devítku. Desítku nikoli, neboť nemůžu desku zhodnotit v kontextu zbylé tvorby Prince. Ale i tak je velmi velmi výživná.