Corvus Corax je skupinka chlápků hrajících na středověké nástroje. Snaží se smixovat hudbu starých časů s rockem a někde prý dokonce i s metalem. Za dobu své existence, která začala okolo roku 1989, stihli vydat všehovšudy necelou dvacítku alb. Teď koluje jejich poslední DVD, které může nezasvěcenci připadat jako srandovní hrátka s barvou na vlasy, koňským povozem a drahými replikami středověkých nástrojů. Začátek DVD "Cantus Buranus Live In Berlin" mě upřímně rozesmál. Pak následovala otázka: "Co to má znamenat???" Neměla jsem potuchy, o co jde. Následně jsem se dozvěděla, že projekt "Cantus Buranus" je svérázné zpracování středověké předlohy díla "Carmina Burana" z počátku třináctého století (či přesněji jeho inspirace) a rozhodně nejsou první, kdo se pokusil o jeho novou adaptaci. Celá ta věc ale postrádá jakousi vážnost a trochu suverenity; úvodních pár skladeb totiž diváka velmi pobaví. Hráči se kývají ze strany na stranu, dopředu a dozadu a sem tam si i poskočí. Pak se zatočí jako kača v klobůku a show pokračuje. Symfonický orchestr s dirigentem šlape v dusavých tempech a nedovedu si představit, jak by to vypadalo nebýt smyčců a dalších elementů. Naštěstí tempo následujících skladeb o něco zrychlí a jeden z představitelů skupiny uvede další část koncertu.

"Venus" se nese celkem svižně a zahanbeně a s ruměncem na tváři musím přiznat, že ta skupina má něco do sebe. Charismatický projev dává najevo, že sedmička hráčů si je plně vědoma toho, co dělá. I když se ti chlapi pořád tak nemožně pohupují a vlní v bocích, zas tak strašné to není. Dokonce i lidi v publiku trochu ožili. Borec s růžovou hlavou hrající na podivnou kytaru s hluchými strunami rozjede jeden z nejpěknějších kousků na desce. Synkopovaně udělané bicí trošku matou rytmem, ale i hudební laik zde najde jakýsi řád, a tak si může směle podupávat patou. DVD se začíná slušně rozjíždět a i když se nemusí každému líbit hudební tvorba, alespoň se pokochá pohledem na opravdu mistrně udělané nástroje. Ani pódiová show není nijak chudá - už na začátku disku se na scéně motají herci v drahých kostýmech a nyní se před lidmi předvádí operní pěvkyně.

Aby se pořád nenakrucovala jen skupinka těch maníků, dostane slovo i sólový houslista. Ten spolu se sborem kapucínků vytváří líbivou melodii, do které se opět vplantají hlavní aktéři celé show. Při "Ergo Bibamus" se do zorného pole obecenstva přidají dva trubadúři s několikametrovými nástroji a odborně zvaným "nekonečným dechem" podkreslují celou scenérii. Jsme už téměř u konce zvukové a vizuální stopy a s překvapením musím uznat, že to zas tak hrozné není. Začátek sice trochu odradí, ale Corvus Corax musí posluchač brát jako skupinu s delší tradicí a tím pádem se asi muzikanti neznemožňují jen tak nadarmo.

Ke středověku si jakožto hudebník přiřadím trochu větší nápaditost, které by ale tady pan učitel ve škole napsal absenci. Vizuální stránka koncertu je originální, ale jak už jsem uvedla výše, našminkovaní a nabarvení chlapi se mi sem moc nehodí. Materiál je celkem krátký, i když je možnost nahlédnout i do dokumentu. Zvuková stopa v DD 2.0 nebo 5.1 je slušná a připočteme-li i možnost titulků, dostáváme se v celkovém hodnocení o něco výš.