Týden číslo 22 roku 2006 je za námi a s ním tolik akce, jen ne stále žádná v našich žebříčcích. Ready Kirken ani Divokej Bill místo nikomu nepřepustili. Menší než malé množství zázraků se děje až od pátého místa dolů. Oficiální prodejní a rádiová hitparáda tak, jak je sestavila česká pobočka IFPI a okomentoval ten, který už si na nic nehraje.

Rádia - Fotbalistům vrcholí příprava na světový šampionát, mně zkouškové, politici jsou sžíráni předvolebními stresy. Jen v té IFPI se pořád nic neděje. Zatímco souboj ČSSD a ODS bude dost možná letos nejdramatičtější v české volební historii a už teď těch dvou dnů nemůžu dospat, v hitparádě každý, kdo si umí dát dohromady jedna a jedna, ví, že první budou Ready Kirken s "1+1". Pak se to sice trochu rozchází, ale nijak dramaticky. Česká rádia novinky nevedou. Debutanta nenajdete v první třicítce, ani čtyřicítce. Debutant je zkrátka mutant. Ostatně ilustrativní jest fakt, že všechny věci v Top 10 se hrají déle než pět týdnů. A tak Ready Kirken, týden sedmnáctý. Fort Minor ("Where'd You Go"), týden patnáctý, Shakira ("Hips Don't Lie"), týden třináctý, a drobná výjimka - D.H.T. ("Listen To Your Heart"), týden šestý. Nebýt to však remix provařené hitovky, takhle rychle by to zdaleka nešlo. Respektive, sázím čerstvé belgické karamelové sušenky na to, že by to nešlo vůbec. Z tohoto důvodu se i Bob Sinclar, jemuž jsem s druhým singlem "World Hold On" po nesmrtelné "Love Generation" skepticky předvídal velkou kariéru, musí zatím spokojit se střízlivým postupem o pouhých pět příček, konkrétně na devatenáctku. Kéž by se má věštba nenaplnila. Podobné je to s takovými Keane, jimž to však na rozdíl od Boba docela přeju. Ti po minulém megaskoku o víc jak padesát míst postoupili už jen o jediný foch, konkrétně na třicítku. Dějí se však věci i opačné. Takový hit Heleny Zeťové "Impossible (Unstoppable)" už jsem po těch dvaadvaceti (a kdoví kolika ještě, víc IFPI totiž nearchivuje) týdnech v Top 20 považoval za mrtvý, když minule spadl až na pětatřicítku. Ale teď si zase o třináct míst polepšil. Někdo v rádiích zřejmě poručil "lidi to znají, hrajme to ještě!" Lidi znají taky Robbieho Williamse. Platí zásada, že vždycky se musí hrát "nějaký Robbie", vždycky se jen jednou za půl roku hodí na vrchol hromádky jiný singl. K této slavnostní události došlo právě teď. "Sin Sin Sin" poprvé překonala "Advertising Space". Sláva! Škoda jen, že je ta věc na Robbieho standard docela slabá.

Jak už jsem předeslal, s novinkami se pytel netrhne, tou nejvyšší je Gába Al Dhábba s písní "Bárka". O tom, že z místa pětačtyřicátého to má ke špici docela daleko, svědčí archivní kousky jako "Srdcotepec" Anety Langerové, "All About Us" Tatu či "Vyznání" Petra Koláře. Ty všechny už jsou za IFPI zenitem, přesto před Gábou. Děvětačtyřicátý je song mně neznámého uskupení Lumidee/Fatman Scoop se slibným názvem "Dance!". Pozor si dejte rovněž na dvaapadesátku. "First Time" od Robin Beck je už poměrně stará flákota, a byť se v našich rádiích tolik nehraje, jakýsi faktor povědomosti tu vzniknout mohl. Proto nejnovější remake formace Sunblock neradno podceňovat. Mám-li však bez ironie najít novinku, které budu přát postup, pak jsou to čtyřiašedesátí Placebo se "Song To Say Goodbye". Pravda, nebudou to mít hoši snadné, těsně před nimi totiž dlí věci, kterým rádioví dramaturgové stale ne a ne říct goodbye. Support Lesbiens s "Cliché", které už tak zdomácnělo, že by se mohlo počeštit na "Klišé", a Clou s třikrát zatopeným "Island Sun".

Prodejnost - Minulý týden mi někteří z vás nemohli prominout, že jsem se otřel Lucce Vondráčkové o její špatně vržený "Boomerang". Jistý Zejdl mi pro změnu napsal, že jsem bulvární pisálek a že se mu ze mne údajně chce zvracet. Babičko, dědečku, proč jen jste před dvaadvaceti lety odjeli na víkend do Hrádku a nechali maminku "samu" doma?! Teď je z toho lidem šoufl. Dnes však pana Zejdla jeho pravidelného čtvrtečního vyprazdňovacího soirée na tomto místě ušetřím. První pětka je totiž úplně stejná jako před týdnem, k čemuž se mi nechce dodat vůbec nic. Nechť se tedy dotyčný vyzvrací či dle dialektické libosti vyblije alespoň nad stránkami IFPI. Vede Divokej Bill, za ním Red Hot Chili Peppers, Ready Kirken, Lucka Vondráčková a Tokio Hotel. Masivní útok kompilace "Kdo neskáče není Čech" se tak nekonal, z šestky spadla na devítku. Zato máme v Top 10 hned dvě novinky. Tou první je číslo šest, Daniel Landa s živákem "Bouře (Live Koncert)" pořízeným loni v T-Mobile Aréně. Byly časy, kdy měl tento neofolkový chlapec s pohnutou minulostí i tři desky v první desítce, takže žádné překvapení, tipuji, že příště půjde ještě výš. Naopak sedmí Pet Shop Boys s deskou "Fundamental" to budou mít těžší. Fanouškovská základna nakoupí tento, možná příští týden, a pak album spadne rychle dolů. Malý comeback lze čekat v době konání Love Planet, pokud tedy aspoň tito z uvedených headlinerů nakonec přijedou a Love Planet se skutečně konat bude. Tím se totiž krátká exkurze dvojice Tennant & Lowe do tajuplného českého IFPI světa symbolicky uzavře. Třetí a poslední novinka Top 50? Šárka Vaňková a její "Teď a tady". Mnohem lépe by znělo "Tady a teď". Nuž, co už. Uvidíme, zda se alespoň naplní obligátní proklamace, že tahle řadovka je mnohem "lepší a dospělejší" než ta předchozí, superstarově uspěchaná "Věřím náhodám". Zatím místo čtyřiadvacáté. Jedna špatná a dobrá zpráva pro posluchače naladěné na podobnou vlnu jako já na konec. Ta špatná - spadli Priessnitz se "Stereem", z třiadvacítky až na šestatřicítku. Ta dobrá - spadl i Jakub Smolík z devítky na devatenáctku. Přeji hezký týden. A než odjedete na víkend, změňte prosím hitparádu.

Úplnou rádiovou i prodejní hitparádu pro 21. týden najdete na stránkách IFPI zde.