Z obrázku umělohmotného kýče, statujícího na hladině takřka čiré vody v dočista leštěné vaně, lze o povaze desky jím zdobené vyčíst asi tolik jako ze vzhledu Michaela Jacksona o jeho etnické příslušnosti. "Hoaxx", oficiální albový debut brněnské pětky Mashy Muxx, je počinem živelným, originálním, v dobrém smyslu špinavým a co do hudebních stylů rozhodně neohraničeným. A přitom to má svou logiku: Anglické slovíčko hoax v češtině znamená žertík, podvod, mystifikaci nebo také novinářskou kachnu, samo pojmenování má zas původ v nedůvěře některých fanoušků, kteří po dlouholetém avizování této nahrávky přestali doufat v její vydání, a jakékoli přísliby s ní spojené tak brali všelijak, jen ne vážně.

Na dvanáctipísňové kolekci pánové skutečně makali dlouho, mezi vydáním předchozího, na vlastní pěst točeného elpíčka a emisí "Hoaxxu" uplynulo celých pět let. Nabízí se logická otázka, jak dalece a kam se po hudební stránce stihli posunout. Inu, je znát částečný odklon od taneční muziky směrem k rocku, přičemž chlapci přitvrdili i vokály, jinak je však vše víceméně při starém. Mashy Muxx jsou stále co do stylovosti i aranžmá až nezvykle velkorysí (HC pojí s rapem, dance, elektronikou, funkem, jazzem, blues, popem i world music), až se nejednou ocitají před hranicemi nevkusu. Ty však překročí málokdy a když už k tomu dojde, umějí se bleskurychle vrátit zpět, navíc tak elegantně, že nelze s jistotou posoudit, zda nešlo o záměr. Člověk nemusí být zrovna zarytý minimalista, aby se podivil nad tím, jak pevná je ta jejich stavebnice z lega, puzzle, merkuru a dalších na první pohled do sebe nezapadajících součástek.

Méně kreativity už Mashy Muxx jeví v případě textů, své jediné opravdu citlivé slabiny. Poetické hříčky ani zásadní poselství pánové jednoduše skládat neumějí, v tomto směru jim patrně zcela stačí, když se jim to rýmuje a má to fajn rytmus. Protože je "Hoaxx" hlavně hudbou k tanci, u něhož se zase tolik nepřemýšlí, lze jistou povrchnost odpustit. Například "I'm sleeping, eating, breathing this air / I'm lying, I'm stealing, and I just don't care," se v rozkmitanosti, navozené peckou "Congratulationz", snáší vcelku dobře. Jiná věc je ovšem lenost, rodící bláboly jako "If you like her / Then you need her."

Co bylo několikrát naznačeno, by mělo být závěrem vyřčeno naplno: Mashy Muxx dělají hudbu nekompromisního, místy dosti tvrdého ražení, kterou ocení zejména ten, kdož to má rád pěkně nahlas. Pro její pestrost a nejednu změnu motivu v rámci jedné písně se v ní zpočátku hůře orientuje, po více protáčkách však nastupuje požitek a radost z toho, že je stále kde objevovat sebevědomé a hlavně šikovné domácí kapely, jež se mnohými výkaly znečištěným vodám zdejšího hudebního mainstreamu vyhýbají s naprosto bezpečnou vzdáleností.