Jedna divoká teorie populární hudby hovoří o tom, že pop je pro posluchače ztělesněním touhy být někým jiným nebo někde jinde. Pokaždé když pokládáme jehlu na desku nebo odklikáváme PLAY, polykáme svoji pilulku do jiné reality, tříminutového snu o dokonalém světě. Podle této teorie by posluchači Daft Punk toužili po tom být funkativní roboti, kteří buď zachraňují svět, nebo tancují a pouští do svých digitálních obvodů signály stimulující endorfiny slasti. Pokud něco z toho chcete, sáhněte po "Musique Vol. 1 1993 - 2005", které shrnuje jejich tvorbu za třináct let. Kromě singlů na ní najdete i tři hůře sehnatelné remixy. Dejte ale pozor, tahle cesta do jiného světa má své vedlejší účinky.

Podle mé představy mají tři zatím vydaná alba pařížské dvojice Thomas Bangalter & Guy-Manuel de Homem-Christo své fiktivní hrdiny - "Homework" rozverného psa Atomic Dog, který vyskočil z hitu George Clintona stejného jména, "Discovery" kyborga Bri z mangy a filmu "Appleseed" a "Human After All" líného robo-opilce Bendera z "Futuramy". Výběr ještě doplňují tři skladby jako vedlejší postavy (jedno šťěňátko, jeden rozbitý topinkovač a jedna stotunová Mechagodzilla). Dobří lidé z francouzského Virginu sestavili album podle časové chronologie - po nealbovém singlu "Musique" (na "Homework" zazní, ale jen jako skladba z rádia v intru) nás vhodí rovnou do zlatých časů nového francouzského house, který oživil skomírající scénu výpůjčkami z disco music, hip hopu a popu. S "Da Funk" nebo "Around The World" můžete tancovat like it's 1996, ačkoliv třeba já už mám tyhle věci tak neuvěřitelně oposlouchané, že už si je ani nemohu normálně poslechnout. Geniální jednoduchost je samozřejmě podle gramatiky žánru, ale po deseti letech bych k "Around The World" potřeboval Gondryho videoklip, abych si skladbu trochu užil. Nechci říct, že "Homework" přímo zastaral, ale ta radost, kterou jste u něj cítili před deseti lety, asi nepřijde. Atomový funky čokl trochu zestárl a už netancuje tak dobře jako dříve.

A co si počít s třemi skladbami z "Discovery"? Jednak tři je na nejlepší album současného tisíciletí (ó ano, z této pozice neustoupím!) zoufale málo, jednak, co si počít, deska je silná vcelku a speciálně "One More Time" je prostě jen takovým intrem. Fanoušci zatlačí slzu, že chybí adrenalinové nakopnutí "Aerodynamic", nejlepší disco balada "Digital Love" a nebo třeba "Face To Face". "Something About Us" je zde vlastně také jako připomínka anime filmečku "Interstella 5555", který obsah druhého alba Daft Punk přenesl na filmové plátno. Tam to jaksi všechno dalo smysl, zapadlo na své místo a třeba pro mě tím bylo zaděláno na velkou lásku. Nuž, a pak přišlo třetí album, "Human After All". Kdysi jsem mu dal osm hvězdiček z deseti. Pořád jsem si myslel, že mi další poslechy otevřou do této desky nové dveře, ale nestalo se. Je to jedna z mých nejomylnějších recenzí, nejradši bych vzal stroj času a vrátil se do chvíle, kdy jsem ji psal, a pořádně si nafackoval. Dneska ta deska leží kdesi na dně šuplíku mezi tuctovými deskami R Kellyho a Lamb a já o ní rád mluvím jako o "Metal Machine Music" francouzského house. Dokážu si představit civilizaci robotů, která používá "Human After All" jako svoji bibli nebo korán, ale nemyslím, že oni a já máme nějaké styčné emoční body.

Kolekci "Musique" doplňují ještě tři remixy, které ji činí zajímavější pro nás, kteří máme všechna tři alba. Nuž, za zmínku stojí vlastně jen "Mothership Reconnection Remix", což je vylepšená interpretace klasiky "Parliament" z pera Scotta Groovese. Po tuposti převokodérovaného "Human After All" je to sprcha čistého funku, dle mého jedna ze zapomenutých perel konce 90. let, která v té době potvrzovala dominanci Daft Punk nad zbytkem taneční scény. Ó, kéž by se ty časy vrátily. Bangalter a Christo prý právě teď pracují na novém projektu jménem Electroma, audiovizuální show, "která sleduje život a činy dvou robotů pátrajících po možnostech, jak se stát lidmi.

Když se ohlédneme za těmi léty, Daft Punk vlastně jen kopírovali vývoj taneční scény - od velkolepého nástupu přes přiznanou slast disca až k repetitivní bezduchosti. Skóre jejich best-ofky je 10 : 5 ve prospěch euforické doby, kdy všechno ještě bylo správně. Až vyjde druhý díl "Musique", budeme už patrně kmeti tancující na hrobech svých vzpomínek na zlaté časy klubové kultury. V té době už určitě budou existovat opravdoví zpívající roboti, kteří se budou chtít večer po práci bavit. Dost možná budou poslouchat Daft Punk.