Další "Na cestách" bude tak trochu atypické. Nikam jsme s nikým necestovali, ale vyrazili jsme za kapelou do její rodné domoviny. Priessnitz v Jeseníku křtili novou desku "Stereo", natáčeli DVD a celý poslední dubnový víkend patřil jen této události. O koncertu jste si již mohli u nás přečíst, nyní následuje reportáž z celého třídenního maratonu s Priessnitz.
© Dan Hájek / musicserver.cz Jeseník je útulné městečko, i když se nachází v pevném sevření okolních hor. Se svými zhruba čtrnácti tisíci obyvateli není nijak velké, ale co se třeba nezaměstnanosti týče, zaujímá neblahé třetí místo v severomoravském žebříčku (a ten je obecně zatraceně vysoký). Cesta je tam relativně komplikovaná, můžete přijet z vícero směrů, ale pokud se snesou haldy sněhu, máme od zdejší sympatické taxikářky potvrzeno, že tam prostě vozmo nedojedete. Celá oblast těží s turismu, nedaleké lázně jsou lákadlem hlavně v létě, v zimě lákají hory na lyžování. Lze odtušit, že v Jeseníku se odehrálo mnoho význačných událostí: doktorem Priessnitzem počínaje a vznikem stejnojmenné kapely
Priessnitz konče. Už to je nějaký ten pátek, co tu poprvé koncertovali, a dodnes dodržují tradici vánočních koncertů. Jenže na poslední dubnový víkend si nachystali něco echt speciálního v rámci vydání nového alba "Stereo".
Vítejte v Pentagonu a pozor na Laca!
© Dan Hájek / musicserver.cz Cestu tam jsme v pátek 28. dubna zvládli po vlastní ose využitím služeb Českých drah, do Jeseníku to trvá z Prahy necelých pět hodin i s přestupy. Když vystoupíte z vlaku a vyjdete před nádražní budovu, tak jako na dlani před sebou uvidíte skoro celé město. Po levé ruce v kopci zahlédnete Pentagon, kde se vše mělo odehrát. Na MHD moc nespoléhejte, budete všude rychleji pěšky. Procházka je to tedy nejprve z kopce, pak chvilku po rovince a finální stoupání je do pěkného krpálu. Budova bývalého Podnikového ředitelství rudných dolů je klasickou honosnou stavbou totalitního režimu, byla postavena v "zářném" období československé architektury - v roce 1978. Po pádu komunismu sice získala oficielní název IPOS, ale mezi usedlíky zlidověl Pentagon, jak mi prozradila příjemná a upovídaná vrátná. Dnes v budově sídlí několik institucí včetně městského úřadu a úřadu práce. V zadní části má své místo velký společenský sál, ke kterému náleží prostor pro veřejné stravování (jídelna) a malý bufet. Když se tam tudy člověk prochází, nevyjde z úžasu, neboť na zdech jsou uchovány původní socialistické nápisy; takové pobavení a memento v jednom.
© Dan Hájek / musicserver.cz V samotném sále už v pátek panoval čilý pracovní ruch. Bylo zhruba před druhou, když jsem odchytl Vaška Havelku ze
Selfbrush, který mě provedl po celém prostoru. Shodli jsme se, že to je prostě skanzen jako
prase. V backstage jsem si odložil věci a prohodil pár slov s Víťou Váňou (z Nora Production / Nomads Of Prague), který tomu celému velel, to abych věděl hrubý harmonogram prací. Tou dobou se na zavěšené konstrukce montovala světla, po stranách pódia už byl postaven zvukový aparát a na dřevěné fošny pódia se začal pokládat koberec. V prostřed sálu problikával nachystaný mix pult, na který navazoval prostor pro šéfa osvětlovačů Filipa Bruthanse, ten i samotnou scénu navrhnul. Za ním byl vyhrazen plácek pro dýdžeje, ten ale dostal finální podobu až v sobotu. Cílem dne byla první zvuková zkouška.
Priessnitz mezitím pilně cvičili ve své zkušebně. První malý error přineslo zjištění, že se v Praze zapomenuly dvě basové hlavy, řešil se tedy jejich bleskový přesun taxíkem po Praze, aby nad ránem dorazily do Jeseníku s ostatní technikou.
© Dan Hájek / musicserver.cz Po páté hodině dorážejí
Priessnitz, obhlížejí stav příprav a usuzují, že není třeba žádný kvalt. Hodinu na to se poprvé zkouší zvuková aparatura, z repráků se rozeznívá deska "Analogue Voodoo" od Nihilistů,
good choise man! si říkám. Nosné konstrukce se světly se dostávají do svých pozic a testují se, jestli přežily cestu. Filip pobíhá a koriguje jejich směrování, je to piplačka, ale to nejhorší ho ještě teprve čeká. Po částečném uklizení pódia od přepravních beden se na něj konečně začínají rozmísťovat nástroje, odposlechy a montovat bicí. S Jaromírem Švejdíkem dávám krátkou řeč na téma prapodivného cestování do Jeseníku, prý i za jeho mladých let jezdily vlaky úplně stejnou hlemýždí rychlostí. Pak se vyptává, kde nocuji, říkám mu, že v Lamě v nedalekých Adolfovicích a s humornou nadsázkou dostávám radu nad zlato:
"To je lokál našeho bejvalýho bubeníka Laca, tak si dej pozor, abys ho nepotkal, on by tě chtěl opít." Radu se snažím dodržet. Později se mi v šatně Jarda přiznává, že má problém se zapamatováním textů, už ani na základce mu nešly básničky nazpaměť, vše to shrnul poznámkou:
"Starý věci máme zažitý, je to jako, když řídíš auto, to nevyjdeš ze cviku, ale nový poctivě cvičíme do zblbnutí."
© Dan Hájek / musicserver.cz Technici se pro změnu vysmívají bubeníkovi a benjamínkovi skupiny Zdeňkovi Jurčíkovi, že stále vozí s sebou
starý roztrhaný kecky. Nechce se jich ale vzdát, protože mají specielně klouzavou podrážku, která se mu při hraní hodí, vysvětluje svůj blízký vztah k páru obuvi. Do předsálí je navezena základní část občerstvení a stále se řeší počet vypůjčených klíčů od zdejšího vrátného, správně by měly být zapečetěny v obálce. Vše je konečně nachystáno a první zvukovka celé kapely může začít. Nejprve se trochu dolaďují nástroje a necelé dvě hodiny před půlnocí
Priessnitz spouštějí "V parku", úvodní věc celého setlistu. Tu zkoušejí několikrát za sebou, posléze přidají "Jana" a pošťouchávají nastavení odposlechů a zvuku. Po celodenním hraní ve zkušebně toho po čtyřiceti minutách nechávají s konstatováním, že zítra je taky den a že se nic nemá přehánět. V Pentagonu se však pracovalo celou noc. Filip do svého compu programoval světelný park (skončil po usilovných devíti hodinách ráno v osm). Technici kompletně uklidili pódium od přebytečných věcí, nečistot a postavili základy pro televizní techniku, tedy nosníky kamer, kolejnice atd.
Když se piluje 'Stereo' a mlátí vámi nervozita
© Vladimír Komjati / musicserver.cz V sobotu má kapela sraz na desátou, přicházím skoro ve stejný čas. Na místě je již i
Dušan Neuwerth, který coby producent "Sterea" dostal na starost dohled nad dobrým zvukem. Prvním překvapením je, když bubeník Zdeněk přizná, že ve většině skladeb používá klick (to aby udržel tempo a nezrychloval nebo naopak nezpomaloval). K tomu Jaromír dodává, že pravidelně na koncertech hrají rychleji, přesně naopak to prý má Vašek: věci
Selfbrush jsou ve studiu rychlejší než pak živě na pódiu. Rozjíždí se důkladné zvučení, Zdeněk zápasí s dupákem a virblem, než je Dušan naplno spokojen s výsledným zvukem. V jeden moment se stavuje v šatně a hlasitě si ulevuje:
"Já bych nejradši ten dupák a virbl vyhodil, stejně jsou Priessnitz taková ethno kapela!" To na mnoha tvářích rozzáří úsměv. Je po jedenácté a na jednotlivých aktérech se různě projevuje nervozita. Jaromír poctivě šprtá texty, doprovodná vokalistka Eleni Akritidu se, tuším, učí angličtinu, Zdeněk si v poklidu listuje časákem a balí si cigárko a oba Petrové ladí své kytary. V jeden moment se Jaromír zarazí a řeší nesmysl v předtištěném textu, společně s Eleni si prozpěvují "Hvězdu" a opravují onu chybu. Původní frázi
"přítmí šatny" šotek předělal na spojení
"střídmý šaty"; stačí pozměnit pár písmenek a vznikne dokonalý nesmysl. Eleni si stihla ještě postěžovat, že jí před domem město nechává pokácet stromy a má z toho takovou divnou náladu.
© Dan Hájek / musicserver.cz Přichází Víťa a ukazuje věci do obchodu, úspěch slaví odznáčky a trika, která i s vlastní grimasou modela předvádí. Mně se pak vybavuje jeho páteční historka: V Ostravě se po koncertě
Tata Bojs začaly dvě fanynky hádat a tahat o plakát, samozřejmě ho roztrhly. Vzápětí se začaly hádat a nadávat si
"Ty si piča!" "Ne, ty si piča!" Na pódiu mezitím začal Dušan trápit Jaromíra, aby dokola zpíval bez hudebního doprovodu, skvěle tak třeba vyniknou "Střepy", ale v tom chladu toho má brzy plné zuby a poohlíží se po něčem teplém k pití. Konečně se začaly montovat kamery a zkouší se snímání prvních záběrů, večer se totiž kvapem blíží. Všichni dostávají pauzu, aby si zašli na oběd před finální generálkou, která je na plánu pozdě odpoledne.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Jsou rozestavěny policejní zábrany (taková ta zábradlí), která půjčil zdarma zdejší fanda
Priessnitz. Všichni se vracejí posílení a jede generálka - kapela v plném nasazení, světla a běžící kamery, zkoušejí se nejenom důležité body večerního programu. Po uspokojivém průběhu mají ještě
Selfbrush krátkou zvukovku a probíhají poslední úpravy placu, aby na něm nebylo nic přebytečného. Doráží ochranka, se kterou se dolaďují poslední detaily a v občerstvovací zóně je taktéž čilý ruch. V sedm je vše připraveno a za dalších deset minut se vpouštějí první fandové. Ti takřka organizovaně okukují a kupují sběratelské artefakty a novou desku "Stereo", ta je zde poprvé k mání, a také podnikají nálety na zásoby poživatin (nejen) tekutého charakteru. V sále se to pomalu zaplňuje, dýdžejská dvojice
Blue a
Tall pouští převážně downtempové tracky, které neruší tlachající publikum. Krátce před půl devátou začínají hrát
Selfbrush, o samotném křtícím večeru jste si již mohli přečíst detailně v našem
reportu.
Koncert trochu jinak a následná aftershow párty
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Po tomto setu opět dostávají slovo dýdžejové a posledními tracky před startem koncertu
Priessnitz jsou "Unfinished Sympathy"
Massive Attack v instrumentální podobě a remix depky "Only When I Lose Myself"
Depeche Mode. Vnímal jsem koncert, pozoroval okolí a kryl záda našemu fotografovi. Do samotného křtu jsme vesměs stáli skoro v první řadě jako správní gruppies. Bavila mě dvojice jinochů, která pařila přímo pod Jaromírem a občas se mu i snažila vnutit vlastní zásoby pitiva a chipsů, což vždy bylo ale srdečně odmítnuto. Jaromír si na pódium donesl svou sklenku červeného vína a nějakou tu
Plzničku. V závěru večera tahle dvojka spíše sedmo lebedila pod pódiem, holt začátek vydatně přepískli. Na druhou část koncertu jsem opustil kotel a vydal se do míst, kde nad vším zvukově dohlížel Dušan. Zde bylo více místa a daly se dobře sledovat vlny emocí při jednotlivých písničkách. Když se hrály pomalejší kousky, tak některé dvojice začaly vytvářet
stereo ploužákové tance, hezký protipól skákání a paření v prvních řadách. Po posledním "Bále" se Pentagon vyprazdňoval překvapivě rychle, zbytek fandů měl ještě možnost popíjet v předsálí.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz V samotném sále pak v tichosti probíhá půlnoc, pódium se začalo kompletně demontovat a v záloze čekal ještě úklid celého sálu. Do rána muselo být vše vyklizeno, aby se prostor mohl předat majiteli; parta lidí tam proto maká v plném nasazení do páté hodiny. Všichni ostatní se baví na aftershow párty v
Blue-s klubu, kde panuje již uvolněná atmosféra, kdy se v klidu popíjí, povídá a oslavuje vydařený večer. Všechen stres je pryč, jsou vidět úsměvy a maximální pohoda, jen zdejší obsluha nestíhá náhlý nápor; má co dělat, aby to ustála. O hudební kulisu se opět starají
DJ Blue a
DJ Tall, kteří sem tam účastníky večírku i roztančili.
Nedělní setkání s Priessnitz a návrat domů
© Vladimír Komjati / musicserver.cz V neděli začaly dvojdenní slavností zahájení zdejší turistické a lázeňské sezóny. Oslavy byly směrovány do přilehlých lázní, ale sychravé a chladné počasí, které tu bylo celou sobotu a neděli asi moc návštěvníků nenalákalo. V samotném centru města bylo spíše liduprázdno a ticho přerušované dešťovými kapkami. Program mého dne byl směrován na večerní setkání s kapelou v
Blue-s klubu. Podařilo se mi domluvit "putovní" rozhovor s Jaromírem Švejdíkem a po telefonickém upřesnění si dáváme sraz v pět "U dvou štírů". Dvě hodinky vesměs veselého pokecu utečou dosti rychle a zároveň navštěvujeme skoro všechna důležitá místa z historie
Priessnitz. Co vše se podařilo z Jaromíra vydolovat za informace, tedy nejen z minulosti, ale i současného dění okolo "Sterea", se dočtete v našem chystaném rozhovoru.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Úderem osmé je
Blue-s klub příjemně zaplněn, není však zcela narváno. Na chvilku dávám řeč s Víťou, přidává se k nám i Vašek a oba jsou se sobotním dějstvím velmi spokojení. Podle prvotních odhadů bylo v Pentagonu na
Priessnitz více jak osm set lidí, což je prý v pohodě. První záběry z chystaného DVD, které Víťa viděl, jsou prý povedené, celkem se natočilo sto šedesát osm minut materiálu, jen škoda, že DVD "Priessnitz Live In Pentagon" vyjde až příští rok. Jako první vystupují
Selfbrush, hrají lehce pozměněný setlist oproti včerejšku a sklízejí zasloužené ovace. Mezi tím je možnost prohodit pár slov s
Priessnitz a vyžádat si třeba autogramy na novou desku. Po krátké pauze začali hrát
LU, hned první věcí s jménem "Rhonda" si získávají přízeň. Zpěvák Zbyněk Machetanz každou věc uvedl s určitou nadsázkou. K vrcholům patřily "Tiny Parts" nebo "Love You", ta zazněla prý proto, že právě začal máj, lásky čas. Závěrečný trojblok "Picture", "Dancing Lessons" a "Punk-ovka" graduje, jak se patří, a v nejlepším, jak se říká, je třeba přestat.
Využíváme možnosti přímého odvozu do Prahy, který nám nabídl Vašek ze
Selfbrush, cestuje s námi ještě Martin Černý z
Nana Zorin (zvučil
Selfbrush a
LU v
Blue-s klubu). Cesta ubíhá rychle, nijak zásadně nebloudíme. v Praze jsme nad ránem. Byl to náročný víkend, ale povedlo se to. Během pozorování příprav jsem zjistil jednu věc, a tak nějak jsem si i potvrdil mou teorii v praxi - na zdejší scéně se hudbou nedá vydělat majlant a lidé, kteří se ochomýtají okolo koncertů, to dělají s velkým nasazením na hranici svých vlastních silových možností. Velkou odměnou jim pak je, když se daná akce povede. Víkend s
Priessnitz se hodně vydařil, bude na co vzpomínat a nezbývá tedy nic jiného, než se těšit na chystané DVD.
Priessnitz,
Selfbrush, Jeseník, 28.-30.4.2006
Fotogalerie:
© Dan Hájek / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
© Vladimír Komjati / musicserver.cz