The Flaming Lips se po čtyřech letech opět vrací na scénu s novým materiálem. Pro znalého rockového fanouška velká to událost. Jsou zase starší, rozumnější, stále stejně tajemní, ale nevyhýbají se ani moderním trendům. Jejich již jedenácté řadové album jen podtrhuje slova, že vždycky měli co říct a že ještě rozhodně nepatří do drtiče odpadků. Jejich nové CD se nese v grafice slavného Flashe Gordona, komiksového hrdiny, je plné tajemných textů a protkané jejich zvláštní zálibou v nejrůznějších strojích. Ať už je to po hudební nebo textové stránce. Ostatně zálibou v industrializaci robotového průmyslu jsou The Flaming Lips proslulí.

Dokonalá nálada na poslech desky je ta, když se pohodlně usadíte a vnímáte pouze hudbu. Nic kolem, jen nerušený poslech vám může přinést ovoce. Zaprvé je to kvůli tomu, že "At War With The Mystics" je na poslech složitější, a zadruhé kvůli tomu, že The Flaming Lips si vás vtáhnou do svého světa. Do světa plného nejrůznějších hejblátek, světýlek, řídících půltů, prapodivných robotů a v neposlední řadě lidí. Vytvářejí dokonalou iluzi určité symbiózy mezi strojem a člověkem. Skvěle propletli prchající zvuky jakéhosi futurismu s těžkými, ale rozhodně povedenými a pro mě naprosto surrealistickými texty. Za všechny jmenuji sedmiminutovou "The Sound Of Failtue", která se v závěru promění ve velký shluk dokonale vyladěných efektů, které doplňuje jemná kytara. "My Cosmic Autumn Rebellion" zase připomene poslední desky Pink Floyd a vůbec celou zašlou slávu psychedelického rocku. The Flaming Lips umějí pohladit duši nádherně hebce mrazící melodií, v pozadí s nerušivým hlasem Wayna Coyneho, ale zároveň do vás pořád těkají třeba elektronické perkuse, které vás opět rychle z té pohody vyvedou a začnou na vás naléhat.

Originálnost je jim vlastní, kdyby se narodili jako malíři, ne jako hudebníci, byli by to novodobí Salvátorové Dalíové. Vrchol alba vnímám u "It Overtakes Me". Tam se ukážou v melancholické podobě s naléhavou kytarou, samozřejmě s nepostradatelným kořením v podobě nejrůznějších efektů. Nádherná záležitost. I následující "Mr. Ambulance Driver", mimochodem skladba z filmu "Wedding Crashers", se nese v podobném duchu. Z alba trochu vyčnívá první singl "The Yeah Yeah Yeah Song". Nese sound novodobých britských kytarovek a i refrén jako by přicestoval z Liverpoolu. Sice se na "At War With The Mystics" moc nehodí, ale je to hodně zábavná, melodická a roztančená skladba, která jistě nemilosrdně zasáhne všechna rádia, co mají v playlistu pořádek. Producent Dave Fridmann dokázal z každé skladby vytěžit maximum.

Co řici závěrem? Kdo udělal nad The Flaming Lips křížek, může ho zase rychle vygumovat. Natočili totiž výborné album, které se s každým dalším poslechem klube, až vyroste v dinosaura. Klube se dlouho a pomalu. Ne každý pro něj má také přichystané ideální podmínky, aby se vyklubalo i u něj. Někdo na to prostě nemá nervy. Ale kdo si s tím práci dá, toho patřičně odmění. Když mohou 9/10 dostat jednodušší Arctic Monkeys, proč by nemohli i tihle páprdové z Oklahomy, co natočili sice složitou, ale výtečnou desku. Už jen kvůli tomu, že jsou to asi ti poslední, co drží vlajku psychedelického rocku stále směle nahoře, si to zaslouží.