Světe, div se, této neprávem opomíjené slovenské partičce vyšlo již čtvrté album. Je plné jasných hitů, ale i snových melodií a uhrančivých poloh a míst, kterých budete s každým dalším poslechem objevovat více a více. Zraje jako víno. Podrobnější recenzi desky "Nestrieľajte do labutí" hledejte zde.
Právě si kladu dost zásadní otázku: Jak je možné, že přeceňovaní
No Name jsou tak slavní a o podceňovaných
Nocadeň se téměř nemluví? Zatímco chalani okolo bratrů Timkových lepí kýč na kýč,
Nocadeň jsou plni relativně nezatuchlých nápadů a opravdu velmi chytlavých melodií. Obě kapely existují skoro stejně dlouhou dobu, přičemž
Nocadeň jsou evidentně dál. Snad se blýská na lepší časy, protože jsem je slyšel na jednom nejmenovaném pražském expresním rádiu, které rozhodně nehraje kde koho. Pojďme ale k aktuálnímu počinu, který se volá zvláštně "Nestrieľajte do labutí". Počin je to rozhodně nadprůměrný, ale musíte mu dát čas, není to žádná
hej-počkej deska. Akorát škoda že vychází na jaře. Vesele jarní totiž rozhodně není. Dokážu si ji představit, jak mi hraje v uších při melancholickém podzimu. Ano, to je přesně to slovo, co ji vystihuje. Melancholie. Melodická melancholie.
Hned první "Dávno", je jedna z těch nejlepších. Moc pěkně cinkající kytara vám sama doslova vykreslí před očima potřebné obrázky. Při chytlavém a jemném refrénu, je včas dobarvena atmosféra dívčím vokálem. A pokud zavřete oči, při troše vlastní invence uvidíte váš osobní videoklip. Tahle věc ve mně zanechává určitou náladu, a to mám rád. Bez nadsázky skvěle zprodukovaná skladba. Následující "Jackie Chan" jsem na chuť nepřišel, možná to je kvůli tomu, že mi přijde refrén:
"Moje ciele sú jasné, chcem pokoj a mier, byť rýchlý a chrabrý ako Jackie Chan," laicky řečeno hloupý. Textově jsou
Nocadeň takový průměr. Dokážou s klidem napsat vynikající text ("Nestrieľajte do labutí"), ale také jsou schopní vás nelogičností, případně patosem udeřit přímo mezi uši. Ovšem jejich síla spočívá v melodiích. Je to taková
Peha v kalhotech. To, co nám tady v Česku chybí. Pop-rocková kapela s citem pro melodii, stavbu písní a s patřičně kvalitním hlasovým projevem. Jde o to nebýt při pop-rocku trapní, nespadnout do toho nevkusna. A v tom je
Nocadeň hodně podobný Peze. Inteligentní pop pro inteligentní lidi.
Celá deska končí nostalgicky něžně smutnou "Bielo-čierny svet" s líbivou kytarou a basou, jako by ji nahrál Adam Clayton. Slováci tyhle citlivé balady prostě umějí. Při tomhle musí na šest minut roztát, tak rychle jako letošní sníh, snad každý. "Nestrieľajte do labutí" je hitové album, které si mě s každým dalším poslechem dobíralo více a více. Rozhodně na česko-slovenskou scénu kvalitní práce. Mohli by přijet k nám, rád bych na ně zašel, abych viděl, jak se se svým repertoárem poperou naživo. Kluci, dal bych vám 7,5, jenže to u nás nejde, takže musím sedm, ať neusnete na vavřínech.