Za krátký čas tomu bude deset let, co se dalo dohromady slovenské seskupení No Name, tvořené bratry Timkovými (Igor, Roman, Ivan) a Viliamem Gutrayem. Igor Timko v jednom rozhovoru kdysi uvedl, že hlavním odrazovým můstkem pro kapelu byla možnost účasti na turné slovenského Elánu po ČR a SR jakožto předkapela. Přesto není důležité přemýšlet o tom, kam se osud skupiny mohl ubírat v případě, že by tuto šanci nedostala. Natočením dle mého názoru skvělého alba "Počkám si na zázrak" v roce 2000 si No Name zajistili velmi slušný základ a tolik nutnou popularitu, na čemž později začali pilně stavět. Deska "Oslávme si život" vysokou laťku nijak nesnížila a název No Name začalo Slovensko i Česko brát zatraceně vážně. K penetraci do všech domácnosti přispěla rádia; svého času letěly hity No Name z obou alb všemi étery. No Name začali stoupat vzhůru raketovou rychlostí. Jenom za rok 2004 odehráli 137 koncertů a prodejnost jejich desek představovala položky s množstvím nul. V pořadí čtvrtá deska "Slová do tmy", už nemohla být lepší, vyrobit dalších deset nebo více hitů ze stále stejné muziky se kapele nepovedlo, ostudu si ale rozhodně neudělala.

"Čím to je?!" není řečnická otázka, nýbrž název desky poslední, která vyšla v září minulého roku. Nemůžu jinak než dopředu prozradit své dojmy z poslechu tohoto alba, stejně byste to poznali sami. No Name spadli. Čekal jsem to. Vždyť toto pětičlenné seskupení dosáhlo obrovských úspěchů na poli populární hudby, stali se dobře prodávanými, hojně navštěvovanými, pozitivně hodnocenými, stali se zlatými hřeby různých festivalů a sběrateli cen různých anket. To vše během relativně krátké doby. Mohla následovat pouze deska špičková, nebo propadák. "Čím to je?!" ale není propadákem non plus ultra, No Name se možná hledají. Až se najdou, třeba nás ještě čeká pěkný rachot.

Vystoupení v Brně zahájila Helena Zeťová se svojí kapelou. Pokud vám toto jméno nic neříká, vězte, že je bývalou členkou tria Black Milk. Po odzpívání vzorků svého repertoáru přidala jeden song právě z tohoto období, "Sedmkrát". Poté obecenstvo ožilo úplně, na podium se dostavili No Name v plné síle. Koncert otevřela první píseň posledního alba s názvem "Starosta". Hodně hlasů Igoru Timkovi pomáhalo, ten za to všem děkoval úsměvem tam, kde to šlo. Je však třeba říct, že právě tento zpěvák patří do kategorie těch, kteří koncerty zvládají i bez vydatné pomoci. Celý koncert odzpíval bez známky větší únavy, nikdo nebyl o nic ošizen. Když k tomu přidám pohybové kreace a běhání po podiu sem a tam, dost dobře nechápu, kde Igor Timko bere tolik vitality a kam schoval svoje obrovské plíce. Inu, zřejmě trénink, už má nějaký ten koncert za sebou. Dalším cílem mého pozorování byl klávesista Zoltán Sallai. Svými vyhrávkami se zvukem klasického klavíru dává hudbě No Name něco, co je vždy trochu odliší od ostatních popových skupin.

Hodně udiven jsem byl naopak tím, co předváděl basák Vilo Gutray. Linky baskytary znám ze studiových nahrávek mnoha songů poměrně dobře, ale v koncertním provedení jsem se dočkal sotva zlomku. Basáka buď bolela ruka, nebo byl značně unaven - jeho hra spočívala v několika tónech na skladbu. Instrumentálně byl koncert jinak zvládnut solidně. Převládala tvorba z poslední desky, kterou, jak již jsem naznačil, považuji za ne příliš dobrý kus, a stejně tak působila i koncertně. Teprve při odbočkách k starým hitům - "Prvá", "Lekná", "Počkám si na zázrak", "Ďakujem, že si" - atmosféra výrazně stoupla a stejně tak i teplota kotle diváků. Skladby "Večnost" a "Ty a tvoja sestra" působily mimořádně skvěle a v těch chvílích už naplněná hala Vodova burácela a šimrala základy. Mezery mezi skladbami prokládal Timko vtipnými průpovídkami a udržoval si obecenstvo ve varu. Jedna z přítomných slečen si s ním dokonce zatancovala. Neustále předesílal, že i tento koncert musí skončit, což se také zhruba po hodině a půl stalo.

No Name se ale samozřejmě přiřítili ještě jednou, neboť hlavní slovo měli stále ještě na jazyku. Poslední skladbou byl tedy hit z nedávné doby a dle mého také jediná dobrá věc aktuálního alba – song "Čím to je?". Tímto koncertem No Name dokázali, že je hudba stále baví a všechno dobré hodlají ještě zlepšit. Protože mají nakročeno správným směrem a jejich hudba má úsměv, myslím si, že kapela zdaleka neodehrála svoji derniéru.

No Name, Helena Zeťová, hala Vodova, Brno, 25.4.2006

Fotogalerie: