Není to tak dlouho, co jsem musel řešit svízelné problémy. Znáte to: Plácáte se v tom až po uši, únik není na dohled, je vám blbě, potíte se víc než normálně. Tehdy jsem musel jet na letiště, cosi zařídit, někoho vidět. Žaludek jsem měl v tu chvíli velký jak pěťák, nevešel by se do něj ani piškot. Jen co jsem rozrazil dveře Ruzyně, v uších mi zazněla známá melodie: "Budem bydlet na letišti, někam nás to zejtra hodí..." Ne snad, že by mi singl Prohrála v kartách rozřešil vnitřní dilemata, ale vzpružil mě, nabil mě uvolněnější energií - hned jsem si vykračoval sebevědoměji, do rytmu si poťukával rukou, myslel si, že jsem prostě elegán. A za to jsem byl moc vděčný, v tu chvíli hudba zapůsobila jako deus ex machina. To mě jen utvrdilo v přesvědčení, že Prohrála v kartách jsou zkrátka dobří a že jejich novinka "Jaký to bude za vodou" to jistě ukáže.

Tuhle jsem kdesi četl, že Filip Horáček už se neživí jako redaktor Lidových novin (v nichž svého času pracovala většina skupiny), ale že má peníze z psaní textů. Inu, to byla příjemná zpráva, neboť jestli v Česku někdo umí poskládat neokoukaný, originální verš, je to právě on. Nicméně pravda to zřejmě nebyla - za pár dní jsem nahlédl do promo magazínu jednoho z operátorů a kdo nebyl editorem? Přece Filip Horáček. Vůbec na tom nezáleží, to vím, ale symbolicky dokládá to jednu věc: I kdyby se Prohrála v kartách hudbou živit chtěli, nejde to, protože je málokdo zná, což je zatracená škoda, páč mají potenciál podstatně větší než třeba Divokej Bill. Skutečně!

Možná se o nich dočtete, že jsou poprockeři, možná hospodští punkeři, možná bla bla. "Jaký to bude za vodou" těm všem polemikám dává rozřešení: Jsou to skvělí hudebníci. A textařsky to je extratřída: "Kdo si tě zapálí, ať si tě uhasí. Když slunce zahálí, svíčka to nespasí" ("Proč nás svět nenechává spát"). Posun oproti debutu "Žádný čáry z nebe" je sice na první poslech nepatrný, rozhodně však podstatný - Prohrála v kartách vytříbili aranže, muzika je komplexnější, bohatší, má pevnější výraz, působí plným dojmem. Také se na album podařilo nacpat víc potenciálních hitů. Není zdaleka jen řeč o úvodním singlu "Jaký to bude za vodou", deska jich skrývá celou řadu a některé dokonce ještě lepší. Asi nejpropracovanější, textařsky i producentsky nejzajímavější je "Proč nás svět nenechává spát", mexickým ska prolezlý "Baseballovej hurvínek" končí jako zběsilá hardrocková jízda, stopy politického aktivismu nese "Prase" - ačkoli na křtu alba ve Futuru Horáček tvrdil, že tahle skladba vznikla ještě za vlády Stanislava Grosse, ústřední verš "Ráj teď vítá vás" jako by byl napsán přímo pro Jiřího Paroubka, někdejšího funkcionáře socialistického podniku RaJ.

Když jsem na začátku psal, jak pozitivní a energická hudba Prohrála v kartách je, vztahoval jsem to samozřejmě i k novince. Horáček, takový zvláštní typ leadera napůl charismatického a napůl připomínajícího gumového medvídka (kterých je booklet plný), dává i smutným pasážím nádech optimismu. Ne náhodou pod dojmem poslechu chci říct, že je třeba hledět budoucnosti vstříc a doufat, že Prohrála v kartách se prosadí. Že je budou hrát rádia, že je budou kupovat lidé, že budou mít vyprodané koncerty, že trumfnou všechny Divoký Billy a Chinaski. Chcete tedy znát odpověď na otázku, jaký to bude za vodou? Budou tam hrát PVK, polinou se tam jen vytříbené texty, do huby budou padat hariba, budete se mít dobře...