"Total Loss Of Ego" je možná ten nejtrefnější název, co na tohle šestitrackový EP mohl padnout. Totální ztráta ega, sebedůvěry, sebevědomí, pýchy, arogance. (Za čárku dosaď lomítko.) Padnout na kolena a nechat si vát prach a písek do obličeje. Do očí, z nichž tečou slzy. Potůček na tváři krajinou lícní kosti a následný vodopád tříštící se o zem. Vysílení a následný pád. Je to jedna z poloh britpopu, jeden z jeho pólů. Tamhle stojí obhroublí a v dosti případech kreténsky působící bratři Gallagherové a tady zase uplakaný chlapec, co mu na pískovišti rozbíjeli bábovičky, Chris Martin. Zvláštnost se dá vypozorovat i u projevu za mikrofonem. Kdo z nich se asi krčí a kdo má nos proklatě vysoko? Těžká otázka. Je to možná taky narážka, že se to tu dá dělat i jinym způsobem, než sedět na hrušce. Na koho, na koho, pančelko? Zkus web, tam najdeš všechno, Karlíku. Sweeper jsou poměrně nová kapela, pokud teda o svym takřka tříletym potomkovi říkáte, že ho máte poměrně krátce. V aktuální pětičlenné sestavě ale zkouší teprve necelý rok. Těžko se v dnešní době setkáte s kapelou, jejíž členové používají občanská jména, ani Sweeper nezůstávají pozadu. Na druhou stranu jim zase chybí nějaká identifikující image, ale co. Na všechno má člověk čas.

Rozpólování britpopu, Sweeper stojí někde na pomezí. Nezní jako Coldplay, nezní jako Oasis. Ve jménu tradice a současného trendu si vypůjčují. Tuhle tady, tuhle támhle. Vypůjčují je možná slovo pejorativně zabarvené, ale jeho druhý stupeň vykrádají zní mnohem hůř. Sweeper se inspirují (ano, stojím si za tím, že tohle může být použito jako určitý ekvivalent v předchozích větách rozebíraného slova vypůjčují) u hodně interpretů, co tu byli před nimi, ale dělají to v tom nejlepším možném způsobu. Vkusně. Poslouchatelně. Velmi dobře. Jednou tu slyšíte Robbieho Williamse z doby, kdy mu byl úspěch za velkou louží doslova a do písmene u prd*le ("Naive Song"), jednou zase reunion dvou hlavních postav legendárních (a mnoha lidmi považovaných za jednu z nejlepších kapel devadesátých let) Suede - tedy The Tears ("Ecstasy"). Přístupnost srovnatelná s mladými středoškolskými bandy jim jenom hraje do karet.

Inteligentní pop. Inteligentní poslouchatelný pop. Inteligentní poslouchatelný pop s příjemným vokálem a melodiemi. Inteligentní poslouchatelný pop s příjemným vokálem a melodiemi servírovaný na stříbrném tácku s ubrusem ze skromnosti. O kolika českých kapelách se tohle dá říct upřímně? Je to jeden z těch kompaktních disků, který můžete dát komukoliv, kdo netrpí předsudky k písmenům P-O-P. Nemůže se urazit. Hlupáci budou vykřikovat cosi o tom, že to na dnešní uspěchanou dobu není dostatečně zlý. Nebo dostatečně pogo, voe. Ať si. Máme tu další band, na který můžete dokráčet v objetí své přítelkyně s čistým vědomím toho, že konečný skóre večera v bavení se bude 1:1 (nebo jiná remíza).

Při poslechu "Total Loss Of Ego" se vám rozhodně nebude chtít křepčit a skákat po pokoji, ale postihne vás něco, co by psycholog s největší pravděpodobností zaškatulkoval pojmem "decentní melancholie". Zvlášť teď na jaře. Takový příjemný lechtání v žaludku a ve spáncích a nutná potřeba trávit chvíle s těma, co tě maj' rádi/co je máš rád. Takovej pocit, jestli tvoje vlastní ego nepluje příliš vysoko v oblacích a jestli by nebylo lepší pustit to zpátky na zem. Nebo aspoň trochu níž. Prostě do diáře si píšu další kapelu, na kterou musím zajít, abych viděl, jestli v reálu alespoň z poloviny fungujou ty asociace, co ve mně Sweeper svojí první vlaštovkou vyvolávají. Thumbs Up!

EP k recenzi poskytla kapela Sweeper.

Album: Sweeper - Total Loss Of Ego
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 26:46
Skladby: Naive Song, Ecstasy, Friends & Lovers, Blind Conclusions, Half Of Me Starving, "12"