Momentálně asi největší americká popová hvězda Kelly Clarkson je sice už skoro rok na turné, ale to se doposavad skládalo především ze severoamerických zastávek, ovšem nyní se podívala i na pár koncertů do Evropy. České republice se pochopitelně vyhnula, takže jsme si museli na její koncert zajet do sousedního Německa.
© kckellyville.com Kelly Clarkson zažila loni neuvěřitelný rok. První desku
"Thankful" hodila za hlavu a natočila naprosto odlišné album
"Breakaway", kterým dobyla podruhé Ameriku. Snad jen pár faktů - desky se jen ve Státech prodalo více jak sedm milionů kusů, po zhruba roce a čtvrt se pořád drží v americkém žebříčku, a to těsně za první dvacítkou, přičemž se dlouhou dobu pohybovala v první desítce. Velkou radost jí musely udělat i výroční žebříčky Billboardu - album na pátém místě a dva singly v první desítce. Nebýt
50 Centa, byla by loni nejúspěšnější interpret v Americe. Vše to završila na letošních Grammy, kde proměnila ve zlatý gramofonek obě své nominace. Schopnost udělat dobře prodejnou desku, které si všimnou i kritici, tedy už prokázala, teď ještě chybělo tohle vše předvést naživo. Po tom, co jsem viděl v Berlíně, nemám o
Kelly Clarkson už sebemenších pochyb.
Berlínský koncert, který jsem díky české pobočce
Sony BMG navštívil, byl součástí prakticky již třetího turné k "Breakaway". To první s jednoduchým názvem The Breakaway Spring Tour čítalo třicet pět vyprodaných amerických zastávek a zákonitě potom muselo přijít další s názvem The Hazel Eyes Summer Tour, jež obsáhlo mimo Spojených států také ještě Británii a Austrálii, a na přelomu února a března se konečně dostala i do kontinentální Evropy, kde její show mohli vidět fanoušci v Holandsku, Belgii, Británii, Německu a Izraeli. Smůlu měli v sousedním Rakousku, kde byl nakonec koncert zrušen.
© kckellyville.com Už s příjezdem ke Columbiahalle bylo vidět, že je
Kelly Clarkson v Evropě zatím spíše na zkušené a zaměřila se na menší prostory. Plná kapacita této haly je zhruba tři a půl tisíce diváků, ovšem v případě tohoto koncertu, kde nebyl přístupný balkon a něco zabralo i pódium, se mohlo do haly vmáčknout asi o tisíc diváků méně. Ač už se pár dní předem nedali sehnat na internetu lístky ani na jeden z německých koncertů, přeci jen byly k dostání ještě těsně před koncertem na pokladně. Zcela vyprodáno tedy pravděpodobně nebylo, ale moc k tomu nechybělo.
Úderem osmé hodiny světla v hale pohasla a na pódium naběhla německá skupina
Revolverheld, což přijali německé fanynky, kterých byla v hale drtivá převaha a jejichž věkový průměr se pohyboval okolo šestnácti let, s velkým nadšením. Skupina
Revolverheld mi do té doby nic neříkala, avšak v Německu musí být poměrně dost populární. Ve složení dvě elektrické kytary, jedna basová, bicí a zpívající frontman se zpočátku pustili do rocku á la
Rammstein, ale s přibývajícími písničkami čím dál víc měkli, až se dostali ke klasickým kytarovým baladám. Podobných kapel je momentálně v Německu jistě celá řada, ovšem je nutno na druhou stranu dodat, že svůj cíl tahle partička hezounků splnila takřka na sto procent - diváci byli na
Kelly Clarkson slušně nažhavení.
© kckellyville.com Její koncert začal hodně netypicky. Když světla v hale podruhé ten večer pohasla, spustila se z aparatury melodie "You Shook Me All Night Along" od
AC/DC a na pódium naběhlo šest muzikantů, kteří plynule přešli do první "Walk Away". S jejími prvními tóny se konečně, velice skromně, dostavila před mikrofon na předsazeném pódiu i hlavní aktérka koncertu a hned od počátku bylo jasné, že
Kelly Clarkson bude dělat především muziku. Kdo by čekal nějakou velkou show, ten by se mýlil. Světelný aparát byl srovnatelný zhruba s výbavou pražské Akropole a vrcholem pódiového aranžmá bylo, že se Kelly dvakrát převlékla.
I ze setlistu je zcela zřejmé, že první deska je pro
Kelly Clarkson uzavřenou záležitostí a z "Thankful" se dostaly na pořad večera akorát povinné věci. I kdyby sebevíce chtěla, "Miss Independent" zkrátka vynechat nemohla a snad ani nechtěla. Její první zásek do černého totiž jako jeden z mála nemá až takový odstup od následující desky, a tak se
Kelly Clarkson do něj náležitě opřela a poslední slova "Slečny Nezávislé" už doslova štěkala do publika. Následující kousek přinesl hodně zajímavé srovnání. Mám-li porovnávat živou verzi "I Hate Myself For Losing You" od Kelly se "Spoustou Andělů"
Anety Langerové, pak to zcela jasně vyznívá pro Američanku, která ji zpívala s takovým nasazením, až jsem se bál, aby si neoddělala hlas hned při třetí písničce. Fanoušci Anety prominou, ale o takové energii, kterou do toho dává Kelly, se může naší SuperStar pouze zdát - a že to právě tahle písnička hodně potřebuje. Následující "The Trouble With Love Is" zavzpomínala na své začátky a trochu tím zklidnila rozvášněné německé publikum.
© kckellyville.com Kdo viděl předávání cen Grammy, musí si o
Kelly Clarkson myslet, že to je ubrečená hysterička. Tak na to taky zapomeňte. Na koncertech se chová naprosto normálně, ten tam je sebemenší náznak jakékoliv přetvářky či umělosti. Co Kelly nenaháněla pódiovými efekty, to vynahrazovala příchozím hudebně. "Addicted", jímž předznamenala klidnější blok, spustila napřed a capella pouze s piánem, ke kterému se až později přidal zbytek skupiny. Následující "Because Of You" odzpívala pouze s piánem celou a hlavně v těchto momentech bylo zřejmé, že Němci znají celé "Breakaway" nazpaměť. Prakticky celou písničku odzpívali společně s Kelly. Poslední skladbou byla písnička, kterou by asi málokdo právě od téhle zpěvačky čekal. Pouze se španělkou a jedním doprovodným vokálem si střihla "Why" od
Annie Lennox. Pro toho, kdo miluje originál, by to bylo asi velké zklamání, mně osobně ve své době už ale lezla krkem, a proto jsem si náležitě užil podání
Kelly Clarkson, které se diametrálně lišilo jak frázováním, tak celkovým pojetím, čemuž hodně napomohla záměna klavíru za kytaru.
© kckellyville.com Po tomto krátkém uklidnění přišel na řadu opět řádně odvazový blok. Vše začalo coververzí hitu Cheap Trick "I Want You To Want Me", která je ale v naší zemi proslavená spíše díky Letters To Cleo a filmu "Deset důvodu proč Tě nenávidím". Kdo ví, o jaké písničce je řeč, musí souhlasit, že tohle je přesně parketa pro
Kelly Clarkson. Mezi písničkami toho sice moc nenamluvila, ale mezi "Gone" a dalším kouskem si z nás tak trochu vystřelila. Po konstatování, že novinka "Come Here" bude
soulful, spustila vynikající, poctivý rokenrol evokující ještě starou školu. Téměř metalový závěr pak nutil k zamyšlení, čím nás tahle holka ještě překvapí. Pokud bude znít takto celá deska, pak nám Kelly opět značně přitvrdí. Zatímco kapela dohrávala ještě "Come Here", Kelly se zatím převlékla do lehce umazaných svatebních šatů a všem bylo jasné, že nemůže přijít nic jiného než "Behind These Hazel Eyes" (kdo neviděl klip, nepochopí). Zatím jsem jen chválil, ale přeci jen byla stejně jako na šatech Hazel Eyes jedna malá šmouha i na koncertu. Vše to plynulo z toho, s jakým neuvěřitelným vypětím zpívala celý koncert. Bylo na ni vidět, že je schopná nechat na pódiu naprosto všechno a rozhodně nepůsobila tak, že by se chtěla jakkoliv šetřit. Bohužel to znamenalo, že na koncích těch opravdu rychlých písniček, kde se neměnilo tempo, přestávala zvládat hlas. V těchto chvílích se za ni ovšem perfektně postavila doprovodná skupina, která podobné momenty přehrála výborným výkonem. Navíc Kelly oplývá neskutečnou schopností regenerace hlasu, což se ukázalo právě po "Behind These Hazel Eyes", kdy vzápětí po téhle vypalovačce spustila zcela osamocená a capella "Beautiful Disaster".
Po skvělé naléhavé "Hear Me" už přišel na řadu hit z největších. Grammy ověnčený "Since U Been Gone" si už
Kelly Clarkson evidentně užívala a to, co se spustilo pod pódiem a vlastně i v celém sále, jsem v Česku doposud nezažil. Zvukaři ji jaksepatří vygradovali a obecenstvo bouřilo takovým způsobem, že místy až zanikal Kellyin zpěv. Jestliže se o Němcích říká, že to jsou studení čumáci, pak to určitě neplatilo zde. Doslova vyčerpaní diváci si z posledních sil vytleskali ještě jeden přídavek. Závěrečná "Breakaway" byla už pouze takovou třešničkou na dortu. O úvod se postarali dva kytaristi se španělkami, ale na velké finále se už dostavil i zbytek kapely, přičemž se v rukou klávesisty objevily velice překvapivě housle. Závěr par excelence.
Není to tak dávno, co tu probíhala diskuse na téma, jestli je lepší Kelly nebo Avril. Zažil jsem koncerty obou a s klidným svědomím napíšu, že Lavigne nešahá Clarkson ani po kotníky. Ač měl celý koncert něco málo přes hodinu, díky neuvěřitelnému spádu a energii nikdo neměl sebemenších námitek.
Kelly Clarkson na pódiu působí chvíli jako holka od vedle a vzápětí se promění v nespoutanou dračici, která by do kapsy strčila leckterou zpěvačku, která se tváří jako rockerka či snad dokonce jako punkerka. Českou republiku opět minul výborný koncert, ale snad se tahle naboso zpívající slečna někdy podívá i k nám. V této chvíli je jasná jedna věc -
Kelly Clarkson je cokoliv, jen ne bezduchou umělohmotnou popovou princeznou.
Setlist koncertu:
Walk Away
Miss Independent
I Hate Myself For Losing You
The Trouble With Love Is
Addicted
Because Of You
Why
I Want You To Want Me
Gone
Come
Here
Behind These Hazel Eyes
Beautiful Disaster
Hear Me
Since U Been Gone
Přídavek
Breakaway
Kelly Clarkson,
Revolverheld, Columbiahalle, Berlín, Německo, 21.3.2006