Písničkové soundtracky z módy asi jen tak nevyjdou. Jsou dokonce případy, kdy cédéčko s hudebním doprovodem k filmu mají doma i tací, kteří film ještě třeba vůbec neviděli. Podobný osud potkal soundtrack jedné z mnoha nových takzvaných teenagerských komedií zvané "Panic je nanic". A tak přesto, že autor této recenze film ještě neviděl, zve vás k počtení si o tom, zda deska obstojí i jako samostatný útvar.
Zápasem odlišných třetin by se dal za použití hokejové terminologie nazvat tento počin. Soundtracku k filmu
"Panic je nanic" se ujala dvě uskupení. Prvním z nich je kapela
Nightwork založená Františkem Soukupem. Ano, tím Františkem Soukupem, který se i na stránkách kapely chlubí svojí skladatelskou prací pro ČEZ, seriál "On je žena" či DVD Anife Vyskočilové. A přesně tak vyznívá i hudba, kterou se svými spoluhráči Jakubem Prachařem a Lusy Zubkovou stvořil pro "Panice": Čeká se rádobyrocková kytarovka, chtěli bychom druhé "Snowboarďáky", a my tedy děláme všechno pro to, abychom očekávání naplnili. Háček je v takové drobnosti, totiž že zpěvák
Nightwork Vojtěch Dyk není
Danem Bártou, Lusy Zubková není Lenkou Dusilovou a v první řadě František Soukup není Mirkem Chyškou. A tak celé první dvě třetiny desky jsme svědky skutečného zápasu, i když nikoliv hokejového, kdy se
Nightwork zoufale snaží okopírovat a do svých písní nacpat snowboarďácké kouzlo, a ono to nejde a nejde a nejde. A nejde to proto, že kapele zkrátka schází potenciál skladatelský, aranžérský, pěvecký, zkrátka veškerý, na který si lze v souvislosti s hudbou vzpomenout. Nepodařený vtípek s rádobyelvisovkou "Another Stupid Love Song" a zejména o druhou "On My Head" zoufale a trapně se snažící pilotní singlovka "Get My First Kiss" jsou exemplárními příklady. Hostující
Šárka Vaňková v písni "Virgin's Prayer", byť podává jeden z nejlepších výkonů, které jsem od ní kdy slyšel, celek nezachrání ani náhodou.
A tak lze prvních osm umělohmotných skladeb nočních pracantů doslova odzívat, protože sice nijak vysloveně neprudí, ale naprosto ničím nezaujmou, a už už by člověk čekal, že odzívá celé utkání, když tu do poslední třetiny nastoupí úplně jiný mančaft. Ústečtí
UDG si zřejmě berou z kolegů hokejistů (hrají právě finále první ligy) příklad. Jejich pecky "Zvědavá", "Motýl" a "Hvězdář" mají všechno, co od nápaditého pop-rocku lze čekat a žádat. Silné melodické nápady, hravé a inteligetní texty a hlavně opravdový a skutečný tah na branku, abychom zůstali u sportovní terminologie. Možná by se dal trochu více propracovat zvuk nahrávky, případně zkošatět přímočaré aranže (zejména saxofon by mohl dostat větší prostor), ale to nic nemění na tom, že jedinou skutečnou chybu, kterou bych příspěvku
UDG na tento soundtrack vytkl, je nedostatek skladeb. To ovšem zcela jistě není chyba kapely, nýbrž lidí, kteří soundtrack dávali dohromady. Bohužel podařená třetí třetina je zakončena bonusovou, trochu
karaoke-verzí již zmíněného singlu "Get My First Kiss", čímž závěr alba padá zpátky do propasti.
Nepamatuji si, kdy naposledy jsem slyšel desku dvou tak kvalitativně rozdílných částí. Ohodnotit ji jako celek prostě nelze. Takže řešení je nasnadě: milé skladby 1 - 8 a 12, tedy vy od
Nightwork, udílím vám 3/10. A vy, milejší skladby od
UDG, máte ode mne 7/10. A ty, čtenáři vůbec nejmilejší, nalezneš pod článkem aritmetický průměr. A máš-li snad dojem, že tím
UDG trochu nadržuji, věz, že je to možná tak. Ale já věřím, že si to zaslouží a jdu si pořídit celé jejich album.