I když to není to tak dávno, co Dee Dee Bridgewater vystupovala v Praze v rámci Philips Jazz Festivalu a ač bych nerad čtenáře musicserveru podceňoval, tuším, že o téhle jazzové zpěvačce nebudou moc vědět. Dovolím si ji tedy v krátkosti představit. Narodila se v roce 1950 v Memphisu a již od začátku inklinovala k hudbě. Její matka ji v podstatě vychovala na hudbě Elly Fitzgerald - o jejím hudebním zaměření bylo tak nějak rozhodnuto už v dětství. Již ve svých devatenácti letech podnikla s doprovodnou skupinou turné po Sovětském Svazu a rok nato následovala svého manžela do New Yorku. Nejvíce ji ovšem ovlivnila Paříž, kam se roku 1980 odstěhovala. Její dosavadní umělecký vrchol přišel v polovině devadesátých let s deskami "Love And Peace: A Tribute To Horace Silver" a "Dear Ella", za kterou dostala dvě ceny Grammy, a to i v prestižní kategorii "Nejlepší jazzový vokální výkon". Všichni, které tato zpěvačka zaujala, ať už na koncertech, nebo touto krátkou biografií, si ji mohou nyní vychutnat na jejím novém DVD "Live In Antibes & Juans-Les-Pines".

Koncert jako takový mohu beze studu přirovnat k lahvi Martellu X.O., Dee Dee Bridgewater zde dokazuje, že ačkoli nepatří mezi největší celebrity světového jazzu, mezi velikány tohoto stylu se může směle řadit. Její koncert je naplněn výbornou atmosférou a divák sledující jej pouze u obrazovky se ani chvíli nenudí. Tato šarmantní dáma nám servíruje jednu hudební lahůdku za druhou a rozhodně nejsou všechny čistého jazzového ražení. Tu zabrousí do latiny, její láska k Francii má za následek šansonem zasažené skladby, občas vyplavou na povrch i její africké kořeny, sem tam vzpomene i na funk a nebojí se ani popu, či lehkých náznaků hip hopu. Dee Dee Bridgewater je excelentní zpěvačkou, která dokáže briskně měnit polohy či nálady, ale dalším překvapením jsou i aranžmá jejích skladeb, což je pěkně vidět na několika jazzových standardech, jako je třeba "La Mer (Beyond The Sea)", která má ke klasické swingové verzi vskutku daleko. Ještě odlišnější je předposlední skladba "Les Feuilles Mortes" tedy "Autumn Leaves", kterou hraje včetně její první prakticky neznámé sloky. Na závěr snad ještě kratičce o muzikantech její doprovodné skupiny: Nikoho asi nepřekvapí, že ani zde nelze hledat jakoukoliv vadu na kráse. Celá kapela šlape jako švýcarské hodinky.

Když se koukám na bonusovou výbavu "Live In Antibes & Juans-Les-Pines", musím konstatovat, že je to hlavně jazzové DVD, tedy hlavně o hudbě. Nečekejte žádné vyšperkované bonusy. Pod kolonkou Extras v menu se skrývají dvě položky. První je téměř půlhodinový dokument o životě Dee Dee Bridgewater, připomínající její spolupráci s Rayem Charlesem a pochopitelně celou její další kariéru (včetně jejího úspěchu s deskou "Dear Ella") až po dnešní časy. Dee Dee zde hlavně vzpomíná na ty, kteří ji hudebně ovlivnili a s kterými měla možnost spolupracovat, přičemž prozradí, že těsně před svou smrtí jí nabídl spolupráci na desce i samotný Miles Davis. Druhou položkou jsou postřehy fanoušků z právě proběhlého koncertu.

Co se týče zvuku, lze hovořit o standardní výbavě. Jednou je klasické stereo a druhou pochopitelně Dolby Digital 5.1, který je ovšem výborně zpracován. Co ovšem zcela chybí, jsou titulky, a to jakékoliv. Při koncertě by to ještě tolik nevadilo, Dee Dee toho tolik nenamluví, i když, dojde-li k tomu, jejímu přebíhání mezi angličtinou a francouzštinou by titulky neškodily. Horší je absence titulků u dokumentu, ten by si je zasloužil. Naštěstí její angličtina je pro našince vcelku dobře poslouchatelná, a tak tomu, kdo umí alespoň průměrně anglicky, hlavní myšlenka jistě neunikne.

Abych se přiznal, "Live In Antibes & Juans-Les-Pines" je prvním jazzovým DVD, které se mi dostalo do spárů, a, co se týče hodnocení, jsem trošku rozpačitý. Hudba jako taková je pochopitelně vynikající, ostatně nic jiného než vybroušené koncertní vystoupení snad od téhle paní zpěvačky nelze čekat, ale zpracování DVD je takové lehce dietní, což celkové hodnocení trošku sráží.