Tereza Pergnerová byla svého času opravdu hodně populární. Její pozdrav "Čágo belo šílenci" znal každý. Jistě si pamatujete, jak byla v kurzu a oblíbená. I přes všechnu tu image prototypu holky, která má k návykovým látkám odpor, což dávala i dost najevo, následoval tvrdý pád do temnoty drog. Ze vzoru mnoha děvčat se pomalu, ale jistě stávala troska. Nyní je prý čistá, dostala sympatickou druhou šanci a návrat, minimálně na postu moderátorském, se jí vydařil. Hype, který se kolem ní momentálně vytvořil, moc dobře posloužil vydavatelské firmě, a tak mám před sebou placku s jejími největšími "šlágry". Mno, tak pojďme na to.

V prvé řadě je nutné si ujasnit, že hudba, kterou Tereza Pergnerová produkovala, neměla prakticky žádnou uměleckou hodnotu. Jednalo se o přezpívané písně jiných kolegů ve vlastním provedení a vlastními texty, které psal většinou otec Eduard Pergner nebo sama Tereza. No a toto CD tvoří výběr těch nejúspěšnějších a "nejlepších" z nich. Otvírákem alba je skladba "Andělíček" od Michala Penka. Ukazuje Terezu v tom lepším světle. Poloha, kdy je její hlas doprovázen jen kytarou, se mi zdá nejpřijatelnější. Skoro jako by vypadla z muzikálu typu Galileo. Na tklivou baladu navazuje v příšerném aranžmá "Nonstop" Michala Davida. Co k tomu dodat? Snad jen, že přece jen zní z úst Terezy přesvědčivěji než od stárnoucího připlešlého strejdy. Ale co znamená podivuhodné přerušení písničky nějakým hekáním, jsem nepochopil. Asi sranda. Třetí v pořadí je "Čágo Šílenci", znásilnění hitu "I Love Rock'n'Roll", který proslavila Joan Jett. Nepříjemné znásilnění. Pecka "Born To Be Wild" od Petera Nagye je zase naprosto bez nápadu a s trapně jednoduchými tóny kláves. Takový Roman Holý se asi zasměje. Navíc opatřená příšerným textem Terezy Pergnerové. A takhle je to pořád dokola. Sem tam klavírní (případně kytarová) pomalá písnička střídá nenápadité disco.

Vše končí brutálním karnevalovým megamixem, který si Tereza střihla s Premierem. Ano, to je přesně ten, co měl na triku tak populárního "Hrobaře". Brutální karnevalový megamix spočívá v šíleném zmixování úryvků skladeb jako "Statistika", "Rychlík jede do Prahy", "Tygr z Indie" nebo "Hlupáku najdu tě". Jako by vypadl z repertoáru Maxim Turbulenc. Berme to jako vtip, protože kdybychom to měli brát vážně, tak by to byla zřejmě ta nejnevkusnější věc, co nahrála. Když jsem tuhle perlu zrovna poslouchal v tramvaji, v iPodu, přepadl mě takový ten pocit - proboha, snad to nikdo neslyší. Styděl jsem se. A k tomu všemu Tereza přece jen není zpěvačka první ligy. Nelze jí to vyčítat. Písničky si vybírala na triko a těžila z popularity. Omlouvám se, ale za zremasterování starých, navíc těžkopádných a nenápaditých písniček ani za nové (ač povedené) fotky v bookletu se u nás body nedávají.