Za nepříjemného mrazu jsem se krátce před 19 hodinou ocitl před vchodem pražského Paláce Akropolis. Měla zde dnes pokřtít svojí v pořadí čtvrtou desku slovenská kapela Peha. Nová deska nese název "Deň medzi nedeľou a pondelkom" a více o ní můžete dopátrat v již vydané recenzi. Ale zpátky k samotnému koncertu. Poté, co jsem vkročil do klubu, na mě hned u šaten čekalo nemilé zjištění, že schody vedoucí k sálu jsou ještě uzavřeny, což zapříčinilo mačkanici tělo na tělo. Na místě jsem se otočil a zamířil do přilehlé restaurace, kde jsem se občerstvil a za necelou půlhodinu jsem štěstí zkusil znovu. Vchod dolů do klubu byl už zcela průchodný, tudíž i fronta na šatnu byla o poznání menší. Rychle sem seběhl dolů do předsálí a nakoukl do sálu. Spatřil jsem solidně zalidněný, stále se plnící sál. Na podiu se zatím nic moc nedělo, sem tam přeběhl nějaký technik, ošahal pár kabelů a běžel zase zpět. Proto má další zastávka vedla k jednomu z barů. U piva jsem skrz chodbu spojující sál s barem zpozoroval, že se v sále začíná něco dít. Vešel jsem, zrovna když světla zhasla a vše včetně podia se ocitlo ve tmě. Napjatou atmosféru ještě umocnilo podivné basové hučení z reprobeden. Pódium se začalo plnit siluetami jednotlivých muzikantů a slušně zaplněný sál reagoval. Obzvlášť zjevení posledního "stínu" bylo doprovázeno bouřlivou reakcí.

Světla se rozsvítila, kapela začala hrát a Katarína začala zpívat první slova úvodní písničky z nejstaršího alba "Diaľkové ovládanie". Nechal jsem se strhnout až atmosférou následující písně "O čo všetko sa dá prísť". To už mi docházelo, že moje předtuchy nudného poprockového večera byly předčasné. Vychutnal jsem si ještě velice zajímavou skladbu "Renesancia", došel pro občerstvení a prodral se davem na balkon, abych mohl skrz teleobjektiv dále sledovat koncert z nadhledu. Jelikož sem byl mírně v náladě, přistihl jsem se, jak zírám na taneční kreace Katky. Její lehkost pohybů, přirozenost a komunikaci s publikem by jí mohla závidět nejedna česká i zahraniční zpěvačka. Ale to už doznívala další píseň a já se zaměřil na zvuk, kterému bych nemohl vytknout opravdu vůbec nic. Kdo ví, jestli to je výborným technickým zázemím samotného klubu, aparátem či instrumentální dovedností kapely, ale vše bylo na svém místě. Z kapely, krom zpěvačky, mě asi nejvíce zaujal Maťo Migaš. Takhle strojově přesné bicí už jsem už dlouho neslyšel. Bohužel pódiový projev samotné skupiny mi spíše připomínal Band Kataríny Knechtové než kapelu Peha. Také druhé zpěvy obou kytaristů nebyly na rozdíl od hudby úplně čisté.

Nejsilnější stránkou Pehy je samozřejmě samotný zpěv - naprosto čistě provedený a zajímavě zabarvený. Ale zpátky do pohádky. Stojím na balkoně a sleduji, co bude dál. Kapela náhle opustila pódium a dala prostor samotné zpěvačce, na kterou technik obratně nasadil akustickou kytaru. Následovala píseň v unplugged provedení, kterou Katka brilantně zazpívala jen za podpory kytaristy. To už jsem ale zas visel na baru a dožadoval se dalších tekutin. Z mého odpočinku mě vyrušilo zaslechnutí jména Michala Malátného ze sálu a já tušil ,že se schyluje k avizovanému křtu. Tentokrát jsem se málem nestihl včas vyškrábat na balkon a připravit foťák. Ale štěstí stálo při mně, takže jsem celou tu slávu viděl skoro od začátku. Na podiu samozřejmě stál v obklíčení kapely kdo jiný než Michal Malátný z Chinaski, nějaký pán z hudebního vydavatelství a uprostřed dění sama Katarína. Nejdříve se slova ujal Malátný a pronesl takové ty standardní křestové oslavné řeči. CDéčko polil nějakou podivnou tekutinou, co si sám přines ze zákulisí, asi absint vzhledem k tomu, že vypadal už dost unaveně. Dále přišel na řadu onen pán z vydavatelství a rituál se opakoval. Pak už jen proběhla akce "nepůjčí nám niekto niečo na psaní?" a pokřtěný hudební nosič letěl směrem k publiku, které o něj strhlo docela slušnou melu. Křest byl hotov a kapela mohla spustit druhou polovinu koncertu.

Postupem večera zazněly ještě písně jako "Vaňa plná pirani", "Naoko spím", "Slnečná balada" a samozřejmě nemohl chybět jeden z největších hitů kapely "Za tebou". Večer vrcholil a kapela oznámila poslední píseň večera. Tou měla být již zmíněná skladba "Vaňa plná piraní". Píseň dozněla, kapela se jaksepatří rozloučila, poděkovala a zmizela v útrobách zákulisí. Asi po dvou minutách pronikavého potlesku a jásotu publika se hudebníci zase připotáceli k nástrojům. Na rozloučenou měly zaznít ještě "V zaseknutom výťahu" a "Bolo je a bude". Ale přibyla na žádost publika i třetí, opravdu poslední repete songu "Za tebou". To už sem se ale vydal cestou k šatnám, abych se nemusel tlačit ve frontě pro bundu . Daleko sem nedošel, v předsálí jsem potkal kamaráda z UDG a skončil zase na baru. Frontě jsem se ale stejně vyhnul, jelikož sem byl poslední, kdo si bundu vyzvedl. Musím říct, že tento koncert byl opravdu vydařeným večerem se skvělou atmosférou a zajímavým překvapením. Koncert navštívilo dle mého odhadu něco okolo tří set lidských duší, což je na naše poměry velmi slušné. Škoda jen, že v Česku nemáme podobnou kapelu. Slovenští kolegové jsou holt v něčem daleko napřed a Katčina bezprostřednost a zpěv... klobouk dolů.

Peha, Palác Akropolis, Praha, 11.1.2005

Fotogalerie: