Když si vezmeme, kdo všechno vydává různá rekapitulační alba a všemožné výběry, nezbude nám než kývnout a přiznat, že Limp Bizkit na kolekci toho nejlepšího mají nárok. Přece jenom čtyři plnohodnotné studiovky, jedno EP, deska remixů, to všechno logicky spělo k best of. Co si budeme nalhávat, oni k tomu Limp Bizkit směřovali i klesající úrovní své produkce. Už během poslechu "Chocolate Starfish And The Hotdog Flavored Water" mě napadlo, že místy kapele povážlivě dochází dech. "Results May Vary" dovedlo tuto nepříliš lichotivou skutečnost k dokonalosti, o předělávkách "New Old Songs" ani nemluvě. Moc dobrou reklamu si Fred Durst neudělal ani ípíčkem "The Unquestionable Truth, Pt. 1". Proto jsem se těšil - s vědomím, že na každé desce bylo několik velmi dobrých pecek - až Limp Bizkit přijdou s výběrem svých nejlepších kousků. Ani tento výlisek se ale neobešel bez chyb.

Jsou to "Greatest Hitz", takže by bylo naivní očekávat, že se na placku dostanou věci, které se neproslavily ničím jiným než tím, že je má rád Kreč. Ale stejně mi je líto, že chybí skvělé kousky jako "Pollution" z debutu "Three Dollar Bill Y'all" nebo "Gimme The Mic" z "Results May Vary". Leč stalo se. Jinak je to ale vybráno dobře, většina fanoušků asi bude potěšena. Mám s tím ovšem problém - Limp Bizkit a jejich vydavatelská firma neměli vždycky úplně šťastnou ruku při výběru singlů, takže je občas třeba trpět krajně ordinérní pecky typu "Boiler", "Eat You Alive" nebo "N 2 Gether Now". Na druhou stranu famózní rap-metalové vypalovačky "Nookie", "My Way", "My Generation" nebo "Rollin'" to spolehlivě zachrání.

Podívejme se ale pravdě do očí - Fred Durst je maniak, který pravděpodobně ztratil poslední známky studu a sebekritiky. Že na "Greatest Hitz" najdete cover The Who "Behind Blue Eyes", lze pochopit, poněvadž to byl skutečně úspěšný hit, ačkoli píseň sama je víc než nudná. Proč ale kapela, která se proslavila výbušným rap-metalem, dravě podávaným hlavně na koncertech, na kolekci zařadila tři nikdy nevydané písně, které jsou stejně energické jako Enya a Coldplay dohromady, nad tím mi opravdu zůstává rozum stát. Navíc to jsou skutečně obyčejné, nikterak výrazné skladby (dvě z nich jsou opět předělávky).

Vypadá to, že zkritizuji Limp Bizkit za všechno, co udělají (hlavně jejich aktuální DVD je otřesné). Jenže já si nemůžu pomoct, oni si o to přímo říkají. Bylo by velkým omylem domnívat se, že Limp Bizkit měli v metalové historii jinou než epizodní roli. Pomohli nu-metalu na vrchol, avšak nikoli komplexní kvalitou své tvorby, ale spíše několika údernými hity a obecně dobrými koncerty. Dnes už jsou Limp Bizkit jen odvar toho, čím byli na konci 90. let, kdy ještě dokázali natočit aspoň pár dobrých písniček. To jako by postupem času ztratili. Proto je "Greatest Hitz" vítaným, byť rozhodně ne perfektním výběrem.