Když v červenci Fred Durst vytasil fotku se svou novou image, vzbudil přinejmenším údiv. Jeho fotříkovský vzhled dovysvětlil až první singl "Dad Vibes", který konečně po dlouhých letech rozjásal fanoušky čekající na novou hudbu. Vždyť vyjma tří singlů bylo posledním novým materiálem album "Gold Cobra" z roku 2011.

Za těch deset let měli Limp Bizkit vypustit nahrávku už několikrát. Jenže zřejmě nebyli s písněmi dostatečně spokojeni a vzruch z očekávaného návratu zas a zas utichal. O to větší údiv vzbuzuje nikterak promovaná ani jinak předem ohlašovaná novinka "Still Sucks".

Ta se pravděpodobně nebude líbit každému. Oproti svým kolegům z Deftones, Korn nebo Linkin Park nahráli bizkiti hodně odlehčené, téměř neambiciózní dílo pevně sedící na nu-metalových základech. Nechybí houpavý hip hop ani rockově zdivočelá kytara maestra Borlanda. Vzhledem k minulosti, kdy měl zvláště Durst problémy zvládat své ego, je překvapivé a potěšující zároveň, že právě oni se na novince neberou zas tak vážně.

Hitovky se albu ale bohužel vyhnuly. Vyjma singlu "Dad Vibes", který má skvělý, fungující groove, se dočkáme jen několika slušných žánrovek a zručných balad. To ale není ekvivalentem špatného materiálu. Najdeme tu skvělé kousky, jako třeba "Turn It Up, Bitch", která by skvěle zapasovala i do repertoáru Cypress Hill, silnou, akustickou kytarou doprovázenou baladu "Don't Change" či syrově garážovou pecku "Barnacle", která bude naživo takřka jistě geniální.

Skvělé jsou i sarkastické texty, v nichž si Durst střílí z kapely i ze sebe samého. V písni "Love The Hate" třeba sledujeme hatery, kteří mimo jiné na adresu zpěváka pronesou, že "je to ten nejhorší bílý rapper, jaký kdy byl".

"Still Sucks" je povedená a dobře zprodukovaná deska, s vyrovnaným materiálem bez výraznějších highlightů, ale se sympatickým pomrkáváním na jejich minulost. Titul alba, názvy písní, vizáž Freda, vše ukazuje na to, že jim je úplně fuk, co si o nové kolekci bude kdo myslet a právě Limp Bizkit tahle punková podoba fakt sluší.