Česká modelka zpívající převážně francouzsky. Manželka frontmana skupiny Kryštof Richarda Krajča. Autorka jedné z nejpřekvapivějších desek roku 2004. To všechno je Iva Frühlingová. Letos na podzim jí vyšla druhá deska "Baby Doll", kterou navázala na senzační úspěch debutu "Litvinov". Jelikož do této zpěvačky spousta lidí vkládala, vkládá a zřejmě vkládat bude nemalé naděje, je na místě, abychom její novinku podrobili makrorecenzi. Tomáš Parkan, který o nahrávce psal v hlavním článku, zrovna nadšením nehýřil. Co na to dalších deset redaktorů musicserveru?

Ondřej Ručka - 5/10

Paní Frühlingová, ale kuš! S takovým hlasem a považovat se za zpěvačku? Fuj, to je jako svého času Leoš Mareš a sláva páně na nebesích Shimiho tričko na vyhlášení slavíků s nápisem: "Kdo je zpěvák Leoš Mareš?". Stejně bych se mohl prostřednictvím parafráze ptát i já, ač nemůžu mít vážnějších výtek k hudebnímu podkladu, ten prostě ladně plyne a utíká, vokál na téhle nahrávce mě dohání k pláči. Opravdu netuším, co stojí za tím, že někdo s takovým hlasem mohl vydat dlouhohrající desku. Zítra jdu natočit demo a obeslat majors, když může Iva, tak proč ne já? Vokálně bych určitě předvedl líbivější a barvitější výkon, než tu trapnou recitaci, co Iva solí na "Baby Doll". To není ani recitace, kvalitní recitace s dobrou rytmikou by asi byla pro interpretku úplně jiného žánru. Tohle má být teoreticky zpěv. Má, ale není, tenhle podstatný aspekt shazuje celé album a já už asi nemám, co bych k tomu dodal. Neposlouchat!

Michal Koch - 5/10

Jo jo, přiznávám, prvotina "Litvinov" téhle dlouhovlásky u mě zasáhla cíl a velmi jsem si ji oblíbil zejména kvůli křehké a zároveň tajemné náladě, která ve spojení se spoustou melodických nápadů, podtržených vkusnými aranžemi, působila jako balzám na duši. Jak já se na nové Ivino album těšil. A jak by řekl kolega Kreč: moje chyba! Neměl jsem nic očekávat, nebyl bych teď zklamán. Z tajemna zůstala akorát zpěvná franština, poněvadž jí nerozumím. A jsem tomu rád, protože pokud jsou texty obdobného ražení jako dva české na desce, lépe nerozumět, neboť "Tyyyy věciiii, o kterých vyprávíš tak skromně / nemůžou být zlé ani pro mě" pro mě tedy zlé jsou. A nejen kvůli bohužel velmi častému nešvaru krátkých slabik na dlouhé noty. Navíc se vytratila i ta melodičnost a v dobrém smyslu slova chytlavost, zbyly jen vkusné aranže. A tím, že "Baby Doll" už není taková srdcová náladovka, vychází na povrch dosti nevýrazný hlasový projev. Zkrátka Iva nemá na to, aby průměrnou píseň vytáhla nad hladinu zpěvem, spíše naopak. "Litvinov" prý vznikal čistě pro radost z hudby, z tvorby. "Baby Doll" bohužel působí, jako že bylo třeba nahrát co nejdříve další úspěšné cédéčko. Doufám, že do třetice převáží přístup číslo jedna.

Luboš Kreč - 5/10

To jsem se takhle prohrábl zásilkou cédéček, která mi přišla, a v tom na mě vykoukla Iva Frühlingová. Já vám úplně zapomněl, že jsem se přihlásil do makra na její desku "Baby Doll". Asi jsem podvědomě tušil, že zapomnění je na místě, páč to album skutečně není moc dobré. Přiznám se, že z "Litvinov" znám jen pár písniček, takže srovnávat radši nic nebudu. Ale dojem, který ve mně zanechalo "Baby Doll", mi jen tak nedovolí seznamovat se s další tvorbou české modelky. Předně to je v podstatě ordinérní umělkyně, u níž zajímavost a kvalita hlasu mocně pokulhává za atraktivitou tváře. Z celé nahrávky mám pocit nudy, vůbec u toho neutíká čas, celé se to vleče jako dým z táboráku v bezvětří - načichnete tím, ale radost z toho nemáte, spíše naopak. Když navíc začne Iva pět v češtině, je to průšvih, protože obyčejnost jejího projevu je v tu chvíli oholena na kost. A že bych bůhvíjak ujížděl na melodiích a zakouřených poprockových aranžích, to se také říct nedá. Prostě to je nic neříkající deska, která v mé poličce zapadne prachem stejně jako řada dalších průměrných věcí.

David Věžník - 6/10

Nejhorší je začít. A tak se začíná tím, jak je blbé začít, podobně jako se občas skládají texty o tom, jak se skládají texty. To ale zřejmě není případ mladé paní Krajčové. Ta působí trochu rozporuplným dojmem. Napřed tady svůj debut vydala skoro náhodou, následný hype pak mohl vyvolat dojem, že znalost té desky může klíďo píďo skončit s reklamou na minerálku, a teď to zase vypadá, že si chce přízeň Čechů udržet. Na obalu "Baby Doll" potvrzuje pozici modelky, která se neumí oblékat, ale dost možná to má jen zapadat do konceptu ošklivého interiéru, ve kterém se fotilo. Každopádně v první řadě jde o hudbu. Frühlingová není bůhvíjaká zpěvačka, zná ale svoje možnosti, kterým přizpůsobuje skladby. Bohužel na to doplácejí jejich melodie, které jsou jen zřídka chytlavé. Stylově jí celkem sedí latinskoamerické orffoviny, přesto se v hlavě nejvíc usazuje rocková "A part" nebo rozverná "Harley Davidson". Když se to ale vezme kolem a kolem, jde v takřka všech případech o poměrně jednoduché popěvky, kterým chybí výraz (či ksicht, jak kdo chce) a které drží nad vodou dost dobrá produkce. Hlavně ke konci alba, kdy se to různými glitchy, clicky a cuty jen hemží, získává posluchač dojem inteligentního popu evropské úrovně (a just by měla jít do rádií "Les petites morsures"!). A do jisté míry tomu tak opravdu je. Jen... těžko se to popisuje, když se to neposlouchá špatně... "Baby Doll" nějak nedokáže nadchnout. Produkce zkrátka není všechno, a tak Iva zůstává malou panenkou.

Tomáš Tenkrát - 6/10

Úspěch první desky jsem Ivě opravdu přál. "Litvinov" měla své kouzlo a byla z něj cítit taková zvláštní, v dobrém slova smyslu melancholická atmosféra Francie. A hlavně to byla deska opravdová, dalo se jí věřit, přesně takhle nějak jsem si představoval typickou francouzskou moderní hudbu. Oproti tomu album "Baby Doll" - ačkoli Iva samozřejmě až na dvě výjimky zpívá stále francouzsky - je na můj vkus až moc poznamenáno krajem českým. Hlavní díl bych přikládal tomu, že je deska nahrána s česko-slovenskými muzikanty a v Bratislavě. Už to není tak opravdové. Skladbám Bratří Orffů chybí troška života a nějaká ta silnější melodie. I když mají na svědomí pro mě hned po převzaté "Harley Davidson" nejlepší píseň z celého alba, a to sice českým textem opatřenou "Věřím". Skoro by se chtělo říct typická Bingriwingrovština. Skladby od Johana Czerneskiho se mi zdají nápaditější. Ovšem i ty se můžou jen těžko rovnat těm z "Litvinova". Jsou prostě alternativnější, náročnější a utahanější. V česky otextovaných skladbách poznáte, že ani s tím zpěvem to s Ivou není nijak slavné, ovšem to je asi otázka gusta, jak moc příjemný se komu zdá. Celkově jako kompakt to nezní špatně, ale pořád mi ta deska splývá v jeden obraz. Je to obraz sice docela hezký, ale černobílý a moc by mu slušelo víc barev. Takhle se u něj jen krásně usíná. Jenže jsem od "Baby Doll" čekal trochu něco víc, než že mě jen hezky uspí...

Martin Svetlik - 6/10

Z Ivy jsem měl vždycky rozporuplné pocity. Na jednu stranu dva úžasné hity z první desky "Litvinov", na druhou stranu její matné vystoupení se zbytkem repertoáru v "Noci s Andělem" (celé první CD jsem bohužel neslyšel). A s novou deskou je to tu zase, i když v menší míře. Samozřejmě na ní jsou inteligentní (a to je v českém popu velká výjimka) písničky s dobrým nápadem a hitovým potenciálem - nic jiného se od Ivy snad ani nečeká - a je jich tam zhruba polovina. Ostatním chybí především jasný náboj a silný moment, je to vlastně jen proplouvání po hladině, sloka-sloka-přechod-sloka a najednou si uvědomíte, že ta prostřední sloka byl refrén, jen bez nějaké výraznější melodie. Klasický příklad Cimrmanovy frustrační kompozice, kde je velké očekávání následováno velkým zklamáním. Přechody, výplně a vata. A teď si mezi těmi dvěma polovinami desky vyberte. Osobně to asi vyřeším tak, že si počkám na best of výběr, kde si všechny ty úžasné písně poslechnu najednou. A na zbytek zapomenu.

Marie Malechová - 7/10

Album "Baby Doll" mi připomíná běh života. V "Intru" brouká v matčině lůně nenarozené dítě, po chvíli už je na světě i se svou bezstarostností ("Latinka") a vzápětí běhá a naráží do nábytku ("Une historie sans fin"). V mých představách mě jen utvrzuje vyprávění maminky Ivy Frühlingové o tom, jaká byla Ivča jako dítě. Říkám si, jestli bylo nutné tento proslov na album dávat. Mezitím poslouchám dál a dítě v mé fantazii roste a roste. Je to holčička, která si užívá dětské hry ve školce ("Harley Davidson"), a když už si nemůže hrát, tak se nudí ve školní lavici ("Virtuoses en voltige"), stává se znuděnou panenkou ("Baby Doll"), kterou život příliš neuspokojuje a celkem očekávaně ji potká krize středního věku ("Věřím", "Skládám"). Po padesátce bojuje s depresemi ("Je te préfere nue") a později i se zákeřnou nemocí zemře sama, ve spánku, tak jak se na starou osamělou dámu sluší a patří ("Les petites morsures"). Zanechá jen krátký vzkaz: "Zahrajte mi na pohřbu 'Tu mojí'..." Měla tu smutnou baladu ráda. Podobně jako život si desku Ivy Frühlingové užívám a baví mě, ale místy se musím vyrovnat s překážkami a tak trochu s ní bojovat.

Radek Antl - 7/10

Na tuhle holku už jsem slyšel tolik nechvalných slov, až se uši stydí. Seznam začíná někde u toho, že je hloupá, a končí kdesi tam, že neumí zpívat. K první zmínce nemám žádné informace (krom několika rozhovorů, jež tuto tezi nepotvrdily), druhou jsem vyhodnotil jako zbytečně přehnanou. Nepopírám, že Frühlingová může v jistých polohách působit nejistě či vzbuzovat podezření, že svým rozkošnickým, stenovzdechým způsobem projevu cosi kamufluje. Na druhou stranu je Ivin zpěv zajímavý a ve spojení s francouzštinou zní tuze sexy. Snad právě proto jsem ochotný snášet jak aranžérskou přeplácanost některých písní, tak až křečovitou snahu o co největší rozmanitost, a desku "Baby Doll" protáčím stále dokola. Mám ji radši než "Litvinov", je živější, šťavnatější, poslouchatelnější. Iva k mé radosti přestala koketovat s angličtinou, která jí sice nečinila kdovíjaké potíže, ovšem také jí zrovna dvakrát neslušela. Čeština u ní zní lépe. Zvláštní je, že na papíře budí české texty dojem blábolu, Iva je však interpretuje uvěřitelné a půvabně. Škoda, že nejsou až na konci desky, takhle vprostřed trochu ruší, stejně jako ruší mluvená intermezza v čele s monologem Iviny maminky. "Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko" na "Litvinově" jsem ještě přežil, ale co tam dělá tohle? Příště, když už teda chce mamka na desku, tak na bonusovou data-stopu, ju? Jinak vcelku spokojenost. Deska roku to sice není, kdyby ovšem takhle měl vypadat zdejší popový průměr, zlobit se nebudu.

Vojta Kostelecký - 7/10

Není to úplně bez výhrad, ale lze prohlásit, že mladá paní Krajčo-Frühlingová ve své hudební "zkoušce z dospělosti" obstála. Album "Baby Doll" se povedlo. Všichni víme, že Iva není bůhvíjaká zpěvačka, ale svým zvláštním charisma v kombinaci s uchu lahodící francouzštinou dokáže navodit zajímavou atmosféru. Nejvíc jí bezpochyby svědčí jednoduché, až naivní retro-popové popěvky. Taková je - jak jinak - latinou šmrncnutá "Latinka", gainsbourghovský cover "Harley Davidson" nebo roztomilá hitůvka "Věřím", ve které Iva působí díky použité češtině ještě křehčeji než obvykle. Největší pochvalu si ale rozhodně zaslouží Milan Adamec a Slavo Solovič. Právě jejich vynalézavá, muzikantsky hravá a veskrze moderní produkce (skvělým dokladem je titulní "Baby Doll") dokáže z větší části zamaskovat fakt, že na nové desce není tolik silných melodií jako na "Litvinovu". Občas to však i jinak bezchybní producenti drobet přepísknou. To když se třeba ve skladbě "Les petites morsures" snaží Ivin vokál napasovat do v jiném kontextu jistě zajímavých, trochu experimentálnějších aranží. Náročnější kompozice s rozostřenou melodickou linkou a hradbou zvuků Iva zkrátka neutáhne. Můžeme tedy konstatovat, že zatímco v jednotlivostech "Baby Doll" debut předčí, jako celek o chlup zaostává.

Pavel Novák - 8/10

Jsou zpěvačky, které svou hudbu staví na písničkách, které si složí. Jsou zpěvačky, které mají hlas jak zvon. Jsou zpěvačky, které jsou krásné. A pak je taky Iva. Iva je sice krásná, sem tam si nějakou písničku napíše, ale o jejích hlasových dispozicích a pěveckých schopnostech už by se možná dalo spekulovat. To však nemá cenu, protože co se odehrává v pozadí, je hudba, která v našich končinách bude jen těžko hledat konkurenci. Dovolím si říct, že Iva je člověk, který ví, co chce, ví, na co má, a především má vkus. V případě desky "Baby Doll" jsem přeci jen určitá očekávání měl, ale v žádném případě jsem nečekal desku tak povedenou. Holt CreativeMusicHouse zase jednou ukázal, že je špičkou mezi továrnami na hudbu. Co mě na této desce fascinuje, je, že v žádném případě nenajdete dvě podobné písničky. A víceméně je i poznat, že deska vznikala s jinými lidmi než debut. Snad jen "À part" trochu připomene "Où Tu Veux Quand Tu Veux", ovšem o něco povedenější a navíc s velmi zajímavým textem. Zkráceně řečeno, deska je originální, zajímavá a dost suverénní na to, aby si ještě někdo dovolil Ivu označit za zpívající modelku. Iva si vybrala cestu řekněme alternativního popu, který jí nesmírně sedí. Už teď jsem zvědav, s čím přijde příště, protože pokud si "Litvinovem" nastavila laťku vysoko, teď si ji posunula ještě o kousek výš.