Další výběrovka, chtělo by se říct. New Order už v polovině devadesátých let, kdy se zdálo, že tím dělají tlustou čáru za svou úspěšnou kariérou, vydali kompilaci "Best Of", na kterou pak navazoval pomyslný zbytek z kytek "Rest Of". V roce 2001 se však pánové a dáma vrátili s geniální řadovkou "Get Ready", a tak snad aby sběratelé hitů měli znovu vše pohromadě, objevila se na trhu deska "International: Best Of", pro ty náročnější pak i monumentální pěticédéčkové album "Retro". Nu a letos, když mají za sebou New Order řadovku "Waiting For The Sirens' Call", vypustili do světa zase čerstvý výběr, tentokráte se jmenuje "Singles". Na první pohled to začíná vypadat jako hodně špatný příběh, v němž touha po penězích válcuje zbytky rozumu. O to víc je s podivem, že tahle dvojdeska v záplavě tolika jiných nepostrádá svůj smysl, a i kdyby jste měli doma všechny výběrovky, co kdy New Order vydali (čemuž nevěřím), neprohloupíte, když si ji pořídíte.

"Singles", jak už název víc než napovídá, obsahuje singly, v tomto případě údajně všechny jejich A strany, co kdy v Británii vyšly. To je lehce diskutabilní, protože různé zdroje hovoří třeba i o skladbách, jež vyšly zrovna tak (například "Murder" či "Video 586"), a na desce nejsou, či byly emitovány vícekrát a tady jsou "jen" v jedné ("True Faith", "1963"...) či dvou ("Blue Monday") verzích. Každopádně je to vzorek obsáhlý a reprezentativní, který přináší vyčerpávající náhled na tvorbu této neobyčejné kapely, jejíž příběh se počal psát sebevraždou někdejšího frontmana Joy Division Iana Curtise v květnu 1980. Zbylá trojice kapely nerezignovala, přibrala keyboardistku Gillian Gilbert a nastolila Nový řád. V lednu 1981 už pod hlavičkou New Order vychází debutový singl "Ceremony", byť autorství je ještě přičítáno Joy Division. Fanoušci jsou zpočátku trochu rozpačití ze zpěvu kytaristy Bernarda Sumnera, který za sebou táhne vokalistický stín Iana Curtise a jakoby se hledal. Postupem času však nabírá chybějící sebedůvěru a jeho hlas se stává jedním z charakteristických trademarků kapely. New Order ušli dlouhou cestu od desky "Movement" k její o čtyřiadvacet let mladší sestře "Waiting For The Sirens' Call". Rozhodně však stojí za to se s chronologicky poskládanou kompilací "Singles" na tuto cestu vypravit.

Pokud patříte k mladším posluchačům, kteří stejně jako já objevili New Order jako kytarovku umně pracující s elektronikou až na desce "Get Ready" případně ještě později, budete mít možná s poslechem starších věcí nejdřív trochu problém. K tomuto tvrzení mne váže vlastní zkušenost... Vzpomínám si, jak jsem před lety po nadšení ze skladeb jako "Crystal", "Slow Jam", "Run Wild" sháněl vše, co se dalo, abych pak útrpně zjistil, že většina osmdesátkových songů je tak kraftwerkově syntezátorových a danceových, že mě vůbec neberou, protože mě prostě baví rock. Ale postupem času jsem i tomuhle období, kdy kapela vydala mimo jiné nejprodávanější 12" singl všech dob "Blue Monday" či jednu z nejčastěji remixovaných věcí DJ's celého světa "Temptation", přišel na chuť. Není jistě vyloučeno, že můj příklad budou někteří následovat.

Pozitivem výběru je fakt, že přináší všechny singly v podobě, v jaké původně vycházely, a je tedy více takříkajíc dobový než výběry předešlé, na nichž se často objevovaly verze jiné, aktuální či dříve zremixované. V celém tom kompilačním chaosu působí "Singles" nejuceleněji. Jasná metodika selekce skladeb s sebou samozřejmě nese i své zápory - ne vždy jako singly z daného alba vyšly věci nejlepší. Třeba taková "Spooky" z desky "Republic" je dle mého skromného názoru absolutně nudná věc, nesrovnatelná s její nesinglovou dobovou kolegyní "Times Change". "Get Ready" jako celek zbožňuji, přesto, pokud jsem na něm někdy něco přeskakoval, byla to "60 Miles An Hour". Ale navzdory osobním sympatiím a antipatiím je třeba říct, že tahle kompilace je vydařená. Pokud se řadíte k fanouškům New Order, máte několik řadovek, ale přitom nevlastníte žádný z výběrů, klidně si k mému hodnocení přidejte ještě bod a kupte si tuhle věc, protože za to stojí. Pro všechny ostatní, kteří dokážou zrovna tak jako syntezátory poslouchat kytary, nevadí jim osmdesátková hudba, rock ani inteligentní pop, dávám osmičku. Jako záruku kvality, trvanlivého kusu bez data spotřeby a třeba i dobrého tipu na vánoční dárek.