Slovenskou SuperStar lidé u nás sledovali spíše jen okrajově, ale většina se shodla na tom, že byla o dost kvalitnější než naše druhá řada. Na Slovensku se stejně jako u nás do samotného finále dostaly dvě zpěvačky. Katka Koščová, která před časem vydala "Ešte sa nepoznáme", v něm porazila Martinu Šindlerovou, která si nyní poněkud překvapivě změnila své příjmení na o něco světovější tvar Schindlerová. Bohužel to vypadá tak, že tuto sedmnáctiletou studentku jazykového gymnázia potkal stejný, ne-li horší osud jako naši poraženou finalistku Šárku Vaňkovou. Obě mají hodně společného - jsou mladé, manipulovatelné a vydaly se na špatnou cestu.

Ještě než začnu psát o desce Martiny Schindlerové, zmíním se o desce "Ešte sa nepoznáme" Katky Koščové, kterou osobně považuji za nejlepší a zároveň nejméně komerční debut od SuperStar či Idolů, který jsem měl možnost slyšet. U Katky oceňuji, že se vydala na poměrně nesnadnou cestu lehkého jazzového mainstreamu, slibující hodně kvality do budoucnosti. Ovšem to, co předvedla její konkurentka ze SuperStar na "Patríme k sebe", je jejím pravým opakem.

Osobně mě Martina Schindlerová už v SuperStar zaujala svojí verzí jednoho z největších hitů Lary Fabian - "Je T'aime". Co si budeme povídat, technicky na Laru Fabian nebude mít asi momentálně žádná zpěvačka z našich luhů a hájů (pro pochybovače doporučuji zhlédnout její koncert "From Lara With Love"), ale i tak lze hovořit o hodně dobré verzi, kde Martina dokázala, že je dobrou zpěvačkou, což ale bohužel nedokazuje na své debutové desce. Jedinou poslouchatelnou písničkou je, i přes některé producentské zásahy, totiž právě "Je T'aime", zbytek už člověk musí víceméně přetrpět včetně naprosto otřesné verze anglicky špatně zazpívané "My Way", kterou Martina zařadila na desku z jakýchsi sponzorských důvodů.

Nechci se nikoho dotknout, ale nejspíš za to může Stano Šimor, jenž má na svědomí Morhotronic nebo například "Vodopád" Heleny Vondráčkové či Lunetiky. Natlačil Martinu Schindlerovou do hnusně komerčního popu s prvky danceflooru začátku devadesátých let, sem tam "okořeněného" kytarovými riffy. Texty nestojí za nic, hudbě chybí jakákoliv hloubka a vrcholem je, když v úvodním motivu "Milujem" zaslechnete pouze lehce pozměněnou klavírní linku z "A Thousand Miles" Vanessy Carlton. Desku pak doslova vycpávají hned čtyři (a ke všemu naprosto šílené remixy) "Si môj, či nie si".

Po poslechu obou desek, tedy Katky Koščové a Martiny Schindlerové, je zcela zřejmé, že si Slováci vybrali tu pravou SuperStar. "Patríme k sebe" není pouze špatnou deskou, ale Martina na ní ke všemu neukazuje, že umí dobře zpívat, což je u finalistky SuperStar snad dokonce trestuhodné, a nezachrání to ani pěkný booklet či jedna povedená coververze.