V pořadí třetí záznam ze série kytarových koncertů nazvaných "G3 Tour", jehož duchovními otci jsou Joe Satriani a Steve Vai, byl pořízen v Tokiu v květnu tohoto roku. Tentokrát si pro naplnění symboliky G3 přibrali oba hlavní protagonisté talentovaného Johna Petrucciho, známého především z Dream Theater, nebo Liguid Tension Experiment.

Disk začíná dvěma skladbami právě Johna Petrucciho z jeho sólové desky "Suspended Animation", a to "Glasgow Kiss" a "Damage Control". Pro mne, jako příznivce spíše písňové formy hudby, jsou obě skladby sice brilantně provedené, ale přece jen už jejich samotná stopáž napovídá o tom, že udržet myšlenku bude asi těžší. Prostě se mi obě skladby jeví tak, že by z každé mohlo být 5 dalších. Jsou plné zvratů a dalších a dalších témat, takže v jisté chvíli člověk neví, kam se podělo ústřední motto celé skladby. Hruběji řečeno - jakoby sešité až z příliš druhů látky. Skladby jsou ale samozřejmě skvěle odehrané jak od Johna, tak jeho dvou kolegů (Mike Portnoy - bicí, Dave LaRue - baskytara).

Druhou polovinu CD vyplňuje svým setem Steve Vai. Tady už, stejně jako tomu bude u setu Joe Satrianiho, drží skladby myšlenkově pohromadě a ani na chvíli člověk neztratí kontinuitu rozvíjejícího se tématu. V tomto jsou oba velcí mistři a v tom spatřuji i umění dělat instrumentální hudbu. Prostě to není jen hráčská ekvilibristika, ale vystavěný hudební nápad. Rozepisovat se podrobněji o skladbách "The Audience Is Listening", "Building The Church" a "K'm-Pee-Du-Wee" nemá smysl, všechny jsou provedené opravdu světově a live atmosféra a nasazení je cítit z každého tónu. Steveova hra je ztělesněním divokosti, nespoutanosti, dravosti a opravdového umu. Zbývá jen dodat, že Steva doplnila kapela, kterou jsme mohli zaregistrovat na předchozím tour G3 s Yngwie Malmsteenem (Billy Sheehan - baskytara, Tony MacAlpine - kytara, klávesy, Dave Weiner - kytara, Jeremy Colson - bicí).

Druhý disk otevírá set Joea Satrianiho a jeho poslední roky neměnného doprovodného bandu (Matt Bissonette - baskytara, Jeff Campitelli - bicí, Galen Henson - kytara). Ten je mi vlastně svou produkcí nejbližší, protože jeho skladby působí téměř jako zpívané písně. Přitom zpěvák chybí a jen je nahrazen Joeovým smyslem pro stavbu melodie. Joe hraje skladby "Up In "Flames", "Searching", "War", a to s bezkonkurenční jistotou, mistrovstvím a opravdu rockově.

Druhá polovina disku je již tradičně vyhrazena tomu nejzajímavějšímu, a sice společnému jamu všech tří protagonistů. To je opravdu vždy ojedinělá událost, neb jde vlastně o jakousi konfrontaci jednotlivých osobností. Je patrné, že pánové jsou nad věcí a nemají zapotřebí se trumfovat, spíše se snaží komunikovat. Tentokrát si vybrali skladby "Foxy Lady" Jimiho Hendrixe, "La Grange" od ZZ Top a neumírající a pro tyto účely opravdu vhodnou "Smoke On The Water" od Deep Purple. Nutno říct, že si to opravdu užili a přítomní diváci evidentně také.

Co dodat, snad jen to, že "Live In Tokyo" z Tokia (hezký rozkol mezi anglickým a českým zápisem názvu této metropole - pozn. kor.) určitě není určeno normálnímu konzumentovi, jistou dávku kytarového fanatismu je potřeba mít, aby si ho člověk koupil. Ale ten, kdo ví, o co jde, nebude rozhodně litovat.