Dlouho očekáváná akce se sice honosila podtitulem "Berlin Insane 3 Release Party", nicméně u merchendisingového stolku jste mohli pořídit pouze druhý díl této šťavnaté, a u nás prakticky nesehnatelné kompilace. A to jen v případě, pokud jste byli jedněmi z prvních pěti šťastlivců. V Abatonu se ale nekonal jarmark desek, nýbrž večírek spřízněných hudebních duší, libujících si v berlínské dekadenci, ať už si pod zprofanovaným výrazem par excelance představujete cokoliv. Secret 9 Beat jsou sice z nafoukané škatulky "New Wave Electro Future Rock'n'roll", zastřešující celý mejdan, leda tak jen rock'n'roll, naštěstí pro venkovním nečasem zkřehlé příchozí ale svým ořvaným punk-rockem, odkazujícím každou druhou notou ke Stooges (zrovinka cover "I Wanna Be Your Dog" byl ale vetchý až hanba), zamezili hromadné hibernaci úspěšně.

Podlaha začala brzy lepit, jak se patří, a množství zacyklených kuřáků splnilo pro nezbytnou atmosféru svůj díl participace beze zbytku. Bohužel následní "kraftwerci" Magnetik byli už od druhé skladby neuposlouchatelně nudní. Jakkoliv mám Papežovo retro-electro v rámci Nihilistů moc rád, v projektu spolu s SM24, přinejmenším naživo, vaří z vody. Nepotřebuji žádné dopisy od fans, posílající mě do háje s tím, že ničemu nerozumím. Ne, já tomu opravdu nerozumím. Nechápu, proč něco tak zoufale nepůvodního a nenápaditého Moimir vůbec tvoří, když je z jeho ostatních aktivit navýsost zřejmý umělecký potenciál. Počínaje vystoupením Warren Suicide se ale konečně začaly dít zaznamenáníhodné věci. Berlínská trojka srší nejen pulzující energií, ale hlavně nápady, které jí dovolují z mišmaše electra a surového rocku vycedit čerstvé melodie a neotřelé zvukové koláže. Nehrají si na vizionáře a hrdě přiznávají inspirační vzory, tím ale (nikoliv paradoxně) dosahují nového soundu, který je sice roztomilým a čistokrevným kříženečkem, přesto si drží svůj osobitý gesicht. A netvrdím to jen z okouzlení šarmantní Chérie, "pružící" do rytmu za laptopem nebo s mikrofonem ladně poskakující kolem "jon-spencerovsky" rozlíceného rockera s nickem Nackt (?).

Echtovní úchylárna v podobě Mignon mi připomněla jistého děda, který by milou slečnu bez okolků poslal sedět nebo minimálně na vojnu. Rozcapená perverzní ženština, diktující slogany o své zvrhlosti a zkaženosti, si snad ani nemusela odívat kožené/plastikové oblečky, aby všem došlo, že je skutečně "Bad Girl". Cha! Uděláme si menší anketku: Kdo si myslí, že se Mignon bere vážně? Hudbu pro její zuřivé tanyny a brut-zpěv obstarává jen electro-groove box. Ve vhodný okamžik vyleze spřízněná divoženka ze zákulisí, aby se s Mignon servala nebo ji rozbrušovačkou ohoblovala kovový plát připnutý k hrudi. Pohled na obě dvě, kropící svá těla žhavými jiskrami, odletujícími coby produkt sebetrýznění, publikum sice jistě hezky pobavil, ale dost dobře si nedokážu představit, že bych na podobnou performance chtěl zajít někdy znovu. Občas je toho opravdu zu viel a podobné S&M legrácky už našince spíš zanechají chladným. Přesto její, svým způsobem výjimečné vystoupení v kontextu ostatního dění vyznělo relevantně a pomohlo mnohým zahnat možné zaječí úmysly.

"Hotroad Hank Video Event", tedy premiéra nového klipu The Nihilists z dílny Šimona Šafránka, se díky selhávající technice proměnil v několikavteřinovou frašku a zhrzený režisér se musel odporoučet, neb Papež zavelel své kapele k nástupu. Proč ale opakovaně psát o vystoupení Nihilists, když bylo znovu standardně vynikající a přitom se neudálo nic zvláštního (což není v případě MPATN protimluv)? Kecám, vlastně událo: zvukař totiž natolik utopil Sonju, že čím dál tím štíhlejší slečna (nebo se mi to jen zdá?) nemohla ani lapat po dechu. Naštěstí uhrančivě podaný cover "Summer Vine" a veškeré Hankovy inspirační zdroje nakumulované do "Motorpsycho" ve mně zahnali probouzejícího se rejpala zpět tam, kam patří. Pro mnohé nejočekávanější položka line-upu, DJský set The Scandals, tedy Stevea Morella (zakladatele pro nás tolik důležitého labelu Pale Music) a Emmy Eclectic, jsem bohužel neabsolvoval celý (vymluvím se třeba na bolest v zádech). Troufám si ale tvrdit, že se nejednalo o nic extaticky převratného, ačkoliv jejich mix patří k nejzábavnějším, které jsem za pěkně dlouhou dobu slyšel. To však vypovídá o něčem jiném a o tom si možná promluvíme jindy. Tchuss!

Prague Berlin Insane, Abaton, Praha, 18.11.2005

Fotogalerie: