Křehký příběh webového věku na prknech, která znamenají svět

Pondělní a úterní večer tohoto týdne byly v Divadle Ponec zasvěceny ojedinělému projektu. Tom Rychetský a David Stránský z tanečního souboru TODAnce Company OK vytvořili baletní choreografii, pro kterou čerpali inspiraci z příběhu, který se odvíjí na posledním albu Tata Bojs "Nanoalbum". U příležitosti uvedení jedinečného představení Nanopicture oslovili i samotnou kapelu, zahrála v druhé části večera unplugged.

Už dlouho jsem nezažila tak příjemný večer. Moc jsem se na něj těšila a skutečně splnil veškerá má očekávání. Když před mýma očima ožili iTom, jeho Eliška, docent Tečka i 90-60-90, zůstala jsem jen fascinovaně hledět na pódium. Bez nadsázky musím smeknout nad zpracováním celého představení. Všechny postavy vypadaly přesně tak, jak jsem si je podle kreseb Milana Caise představovala, Eliška byla křehká dívka, pohybující se ladnými pohyby, docent Tečka se naopak projevoval přinejmenším podivně. Celý příběh byl doplněn "Halovými vodítky", která důvěrně známe z "Nanoalba". Hal 9000 se tvůrcům skutečně vydařil, elektronický pejsek, jak má být, během svých vodítek červeně a modře blikal, takže působil dojmem, jako kdyby skutečně mluvil. Celé představení vyznělo velmi kompaktně a nanosvět brzy pohltil veškeré diváky ve vyprodaném hledišti. Vystoupení bylo podkreslováno scénickou hudbou nejen Tata Bojs, ale i rytmy seskupení Nine Inch Nails.

Po obvyklé delší zvukové zkoušce se na pódiu objevili Tata Bojs. Tentokrát v trochu pozměněné sestavě. Kytarista Vladimír Bárta se podle slov Mardoši ocitl díky svému úrazu na střídačce a na jeho místě ho tudíž nahradil Dušan Neuwerth, který se jindy schovává za zvukařským pultíkem. Zvukařské práce se ujal Martin Černý. Koncert byl zahájen pomalejší skladbou "Náměsíčná". Po ní se na scéně objevila i Klárka Nemravová a pomalejší písně se střídaly s rychlejšími. Došlo i na Klárčino čtení úryvku z "Nanobooku". Naprostou většinu odehraných věcí tvořil samozřejmě materiál z "Nanoalba" ("C.V.A.N.", "Zmenšený" apod.), ale dostalo se i na starší kousky, překvapivě i na "Jaro" z alba "Nekonečná stanice". U posluchačů sklidily největší úspěch našlápnutá verze "Šťastnější" a "Attention Aux Hommes". Kdyby přítomným nebránil stud, tak by se právě při těchto písních zvedli ze židliček a pustili se do tance, k čemuž Mardoša opakovaně a bohužel neúspěšně nabádal. Po pětačtyřicetiminutovém setu následoval samozřejmě nutný přídavek v podobě písně "Probuzení" a "Šťastnější", kterou si zvolili diváci. Při poslední písni se Milanu Caisovi symbolicky rozlétla palička na kousky. Po této úsměvné příhodě zavládla spokojenost na obou starnách a všichni se s úsměvem na rtech rozešli. Nutno podotknout, že Tata Bojs to unplugged velmi sluší a rozhodně by se takovýmto koncertům v budoucnu neměli vyhýbat.

Tata Bojs, Divadlo Ponec, Praha, 15.11.2005

Fotogalerie: