Ricky Martin měl jednu věc, díky které byla jeho hudba vždy na určité úrovni. Měl obrovské štěstí na lidi, s nimiž pracoval. Jeho hudba sice nebyla nikdy ničím zvlášť převratná, přesto byl výsledek vždy docela dobrý. Nejinak je tomu na nové desce, kde Ricky opět vsadil na jistotu a pustil se do práce s lidmi zvučných jmen. Předně se zde opět setkáme s Georgem Noriegou, který stál i za velkou částí alba "Sound Loaded". Zde své síly povětšinou spojil s Dannym Lopézem, se kterým většinu desky produkoval. Jen tak mimochodem opět přispěla Diane Warren, baladou "Stop Time Tonight". Tak si říkám: Až téhle paní jednou dojde inspirace, asi se bude blížit konec světa. Ovšem ta nejdůležitější informace ještě nepadla. Poprvé se na albu jak autorsky, tak producentsky podílel sám Martin! Autorsky celkem u sedmi skladeb, producentsky u pěti. Těžko říct, jak skutečně velký jeho přínos je, ale už jenom skutečnost, že dosud si vždy nechal vše napsat a vyprodukovat a najednou stojí za více než půlkou alba, je poměrně potěšující.

Asi jako před každou deskou i Ricky před vydáním "Life" rozhazoval velká slova a připravoval posluchače na všechno možné i nemožné. Řeknete si: Fajn, snaží se protlačit desku trochu dopředu, aby se dobře prodávala. Ale víte co? Tahle deska je opravdu dobrá! Snad možná i nejlepší, co kdy Ricky zatím vydal. Často slýcháme, že někdo na nové desce "dospěl". Přesně takové pocity mám z "Life". Už to není ten starý Ricky, vlnící se v rytmech latino popu (i když skladby jako "Loaded" nebo "Jaleo" byly bezpochyby znamenité). Už je to Ricky, který má co říct a který touhle deskou ukazuje, že něco umí. A i když je na ní pár momentů, ke kterým bych měl určitou výtku, ke zbytku se nedá dodat vůbec nic.

Hned úvodní "Til I Get To You" musí zarazit snad každého, kdo přišel do styku s nějakou Rickyho deskou. Pokud čekáte svižný energický taneční otvírák, jste na omylu. Místo toho na vás zaútočí inteligentní popová skladba ve středním tempu s docela inteligentním textem, propracovaným doprovodem a útočnou melodií v refrénu. V podobném duchu je i již zmiňovaná balada "Stop Time Tonight". Zároveň se setkáváme i s vlivy r'n'b, což ve spojení s Rickym Martinem může znít jako odstrašující případ, výsledek je však poměrně zdařilý. Skladby "I Won't Desert You" a singl "I Don't Care" jsou toho důkazem. Výtku bych měl k "I Am", která mi až příliš připomíná Usherovu "Yeah". Svou původní hudební orientaci Ricky nezapře ve skladbách "Life", "It's Alright" a "This Is Good", ale stejně se nedočkáte takového nářezu, jako byla třeba "She Bangs". Tím neříkám, že vás tohle album nerozproudí. Pokud toužíte po tomto pocitu, přepněte na "Drop It On Me", která je pro mě tím asi nejlepším kouskem z celé desky. Reggaetonový podklad dokazuje, že Ricky jde s dobou a mistr Daddy Gasolina Yankee jen dodá písničce ty správné otáčky. S reggaetonem se potom setkáme ještě jednou v remixu "I Don't Care" ve španělské verzi "Que Mas Da", ale už to není takový nářez jako "Drop It On Me".

Přiznám se, že byly doby, kdy jsem Rickyho nemusel. Možná nejsem jediný, komu vadilo, že byl pomyslnou loutkou v rukou skladatelů, producentů, stylistů, choreografů a kdoví koho ještě. Nový Ricky je ale jiný. Podílí se na své hudbě, která se opravdu změnila. Když jsem četl, jak Ricky tvrdí, že na nové desce začíná v podstatě od začátku, musel jsem se smát. Když jsem si několikrát (nebo spíše nesčetněkrát) poslechl "Life", nezbývá mi nic jiného, než mu dát za pravdu. A i když pro spoustu lidí to možná zůstane ten stejný panák, vězte, že tohle je zcela nový Ricky Martin.