Šest pohledných holek, parta zvaná The Pussycat Dolls, to je seskupení, kterému se nedávno podařilo dobýt Ameriku. K původně tanečnímu souboru, který jste mohli vidět například ve videoklipu Pink "Trouble" (ano, přesně ty holky, co tančily na baru) byla přidána zpěvačka Nicole Scherzinger, na níž po vokální stránce celý soubor stojí. PCD se na základě této desky nedají jednoznačně žánrově zaškatulkovat. Vše se ale točí kolem popu, částečně r'n'b a nejlépe v takové podobě, aby se na hudbu dalo dobře tančit. Na první pohled si můžete říct: "Co to proboha bude za hrůzu?", nicméně Nicole je zpěvačka poměrně schopná a "PCD" je album, které vás občas překvapí velice příjemnými momenty.

Přesto ve mně deska vzbuzuje pocity, že na ni nebylo co dát, poněvadž víceméně polovina skladeb jsou coververze. Hned úvodní "Don't Cha" není tak úplně novou písničkou, (zpěvačka Tori Alamaze by mohla vyprávět). Mluvíme však o skladbě, která bourala přední příčky hitparád všude možně, a tak k ní snad není co dodat. Další coververzí, jež se nám představuje, je snad nejznámější hit Donny Summer "Hot Stuff (I Want You Back)". Ona to ve skutečnosti není klasická coververze, protože z původní verze byl použit pouze refrén. Je docela dost možné, že Donně při poslechu téhle verze vstávají hrůzou vlasy na hlavě a ačkoliv mi nedělá žádnou radost tohle říct, tahle písnička měla radši zůstat nevydaná. Další v pořadí je "Right Now", kterou se holky tak trochu snaží přiblížit k jazzu, a i když nejde o nic převratného, písnička je to docela zajímavá. "Tainted Love" si určitě většina posluchačů bude pamatovat ve verzi Marilyna Mansona a i když nejsem žádný jeho fanoušek a nikdy bych nevěřil, že něco takového řeknu, musím konstatovat, že jeho verze byla přece jen zajímavější než zdejší. Stejně tak je na tom "Feelin' Good", nedávno přezpívaná Michaelem Bublé, v jehož verzi má písnička opravdovou šťávu. V porovnání s verzí Dolls taky nezní špatně, ale už vám rozhodně nerozproudí krev, a dovedl bych si ji představit spíš jen jako kulisu někde v nočním baru. A jak se říká - to nejlepší na konec, aneb "Sway", veleznámá písnička, kterou už zpíval kdekdo (na svém prvním albu i již zmiňovaný Bublé), se v závěru desky snaží trochu napravit reputaci. Žádné velké experimenty, producenti vsadili spíše na jistotu a jejich sázka vyšla a já osobně jsem velmi zvědav, jakou choreografii si holky pro tuto skladbu připraví.

Žádným velkým překvapením nemůže být seznam zvučných jmen, která se na desce nějakým způsobem přičinila. V singlu "Don't Cha" je to Busta Rhymes, track číslo dvě "Beep" je prací will.i.ama z Black Eyed Peas, třetí "Wait A Minute", mimochodem velmi podařená věc, zase ukuchtil Timbaland. Chcete víc? Mezi producenty se dále objeví například Rich Harrison (Amerie, Beyoncé, Jennifer Lopez), Ron Fair (Christina Aguilera), Sean Garrett (Ciara, Usher, Destiny's Child). A aby toho nebylo málo, tak u autorů narazíme třeba na Karu DioGuardi (Ashlee Simpson, Kelly Clarkson) a nakonec i samotnou královnu mezi americkými autorkami hitů - Diane Warren, jejíž písničky si občas zazpívají i ti, kteří si normálně píšou vlastní. Ta přispěla baladou "How Many Times, How Many Lies", možná jednou z nejlepších věcí na albu. Stejně tak by se dala vyzdvihnout třeba "Buttons", na níž se autorsky přičinila i zpěvačka Nicole a která reprezentuje r'n'b část alba. Příjemná je i baladička "Stickwitu", nově nasazená do hitparád. Těžko však říct, zda se jí podaří navázat na "Don't Cha", což byl hit jako hrom.

Nechci být špatným prorokem, ale pokud nemají holky uzavřenou s nahrávací společností smlouvu limitující počet vydaných desek, osobně vidím budoucnost jednoznačně. Nicole se osamostatní, vydá se na sólovou dráhu a zbytek se vrátí zpět k profesionálnímu trsání. Nemůžu si pomoci, ale pořád si říkám: Že to těm holkám nevadí, že jí dělají víceméně křoví. A na druhou stranu: Že to té Nicole nevadí, že vystupuje pod jménem The Pussycat Dolls, a přitom se tam, co se zpěvu týče, nadře ze všech nejvíc. "PCD" je deska, která má své silné i slabé momenty. Občas se experimentovalo, jindy vsadilo na jistotu. Jakkoliv se většinu času poslouchá poměrně příjemně, jde pořád jen o v podstatě průměrné album.