Osobně toho o Norsku mnoho nevím. Snad jen tolik, že to je království, že leží na pobřeží Norského moře a hlavní město je Oslo. Pro nás je ale v tuhle chvíli důležitější přímořské město Bergen, ze kterého pochází trio břichounů Ralph Myerz & The Jack Herren Band. Myslím, že by stálo za hlubší úvahu, proč zrovna v tomto ani ne čtvrtmilionovém městě vzniklo to, čemu můžeme bez nadsázky říkat "norská scéna". Když pomineme zmíněnou trojici, máme tu asi nejslavnější duo Röyksopp, zpěvačku Annie, popové folkaře s image studentů fakulty chemie Kings Of Konvenience a nebo desetihlavou bandu Jagga Jazzist, kteří vydávají na renomované značce Ninja Tune a které jsme už měli možnost vidět i v Česku. Ostatně beznadějně vyprodaný Palác Akropolis by mohl vyprávět. Ralph Myerz u nás letos zazářili na táborském festivalu Love Planet. Vzhledem k tomu, že jsem si je nechal ujít a také protože jsem nepotkal nikoho, kdo by se o jejich vystoupení vyjadřoval jinak než v superlativech, byl jsem velice zvědav, s čím předstoupí před abatonské publikum. Na hlavní scéně nebylo k hnutí dlouho před začátkem ohlášeným na desátou hodinu. Zvláště dámská část diváků zabrala prostor vpředu a jen velice nerada tam kohokoliv pouštěla.

S "povinným" čtvrthodinovým zpožděním nastoupili opěvovaní Norové na podium. Znáte to, někdo vám něco chválí tak dlouho, až se nemůžete dočkat, a když to přijde, pocítíte zklamání. Něco podobného se mi přihodilo v případě této akce. Nicméně Ralph Myerz byli skuteční baviči. Při jejich vystoupení bylo opravdu na co se dívat. Uznejte, že dva bubeníky, kteří skáčou po bicích soupravách, nevídáte na koncertech každý den. Při tom ještě stihnou rozdávat úsměvy na všechny strany, šklebit se, mávat, vyhazovat paličky vysoko do vzduchu a prskat vodu. Aby toho nebylo dost, udělí nadšenému publiku lekci zpěvu. Již po první skladbě měli vyprodaný Abaton tam, kde ho chtěli mít. Téměř po celou dobu je lidé odměňovali nadšeným potleskem a pískotem.

Spolu s kytaristou a kolegou za samplerem, mimochodem do půl těla pomalovaným obrácenými kříži a s pentagramem na břiše, odehráli hodinu a půl trvající koncert, při kterém nešetřili ani svůj aparát, ani sami sebe. Střídali tempa a na rytmus bicích vtipně vrstvili melodické linky a samply vokálů. Zazněla např. "Nikita", hitovka se zasněným dívčím vokálem, zadumaná "A Special Morning" nebo "Funky Biznizz", která mi připomněla tvorbu progresivní dvojice Propellerheads.

Celý koncert byl strhující podívaná, která nepostrádala náboj ani punkovou energii. Naskýtá se ale otázka, do jaké míry by byli populární bez této strhující show, bez onoho řádění na podiu. Vyprodávali by kluby, kdyby jen staticky seděli u svých nástrojů, odehráli set a potichu odešli? Nebo se zeptám jinak: fungovala by samotná hudba, aniž by se bylo na co dívat? Těžko. Nemohu si pomoci, ale Ralph Myerz naživo jsou z šedesáti procent cirkus a ze čtyřiceti procent hudba. Na druhou stranu, proč ale rozdělovat něco, co dohromady tak skvěle funguje? Po shlédnutí jejich živé show jsem přesvědčen, že tu máme další přírůstek do rubriky koncert roku.

Ralph Myerz & The Jack Herren Band, Abaton, Praha, 27.10.2005

Fotogalerie: