V sobotu 11. dubna 1970 vyšel v novinách The New York Times článek informující o tom, že Paul McCartney končí s Beatles. Byla to jen formální tečka agónie nejvýznamnější hudební formace populární hudby. Ačkoli postupný rozklad skupiny se dal pozorovat již 3-4 roky před ohlášeným rozchodem, Beatles stvořili ještě řadu vynikajících písní. Úplně poslední deskou, kterou nahráli, byla "Abbey Road" (nahrávalo se v červenci a srpnu 1969, vyšla 26. 9. 1969), ale ta vyšla ještě dříve než "Let It Be".

"Let It Be" se se svým příznačným názvem stala rozlučkou Beatles. Skupiny, jejíž famózní kombinaci kvality a komerčního úspěchu se ztěží podaří někomu překonat. I když se nejedná o nejlepší album Brouků, obsahuje několik nezapomenutelných písní, které jsou jakýmsi soundtrackem rozpadu kapely. Nahrávky vznikly při natáčení stejnojmenného filmu v lednu až květnu 1969. John, Paul, George a Ringo chtěli nahrát desku syrového rocku bez studiových kouzel, jež bohatě využívali na předchozích albech. Tak vznikly kilometry živých záznamů, s nimiž si producenti dlouho nevěděli rady – i proto deska vyšla až po roce. Nahrávací sessions jsou zachyceny ve filmu, jehož vyvrcholením je poslední živé veřejné vystoupení Beatles na střeše Apple Corps v Savile Row.

Deska začíná křehkou "Two Of Us" – John s Paulem tu dvojhlasem zpívají o tom, že se se svými vzpomínkami vracejí domů. Přes bluesovou "Dig A Pony", jejíž text plný Johnových slovních hříček, nedává příliš smysl, se dostáváme k nádherné Lennonově "Across The Universe" – to je hypnotická věc s krásným textem. Další píseň "I Me Mine" napsal a nazpíval George ve valčíkovém rytmu, ale refrén je pěkně přitvrzený. Krátký žertík "Dig It" je jen předehrou k titulní písni alba. "Let It Be" je jednou z nejkrásnějších písniček vůbec, takže psát o ní je dosti troufalé a zbytečné. Možná jen jednu drobnost - Mother Mary v textu je Paulova matka, která zemřela, když mu bylo čtrnáct. První strana elpíčka končí tradicionálem "Maggie Mae", ale tato verze má necelou minutu.

Druhá strana desky začíná vynikající "I’ve Got a Feeling", jejíž zajímavostí je, že byla složená ze dvou původně samostatných písní. Následující "One After 909" je možná nejstarší nahranou písničkou autorské dvojice Lennon-McCartney, napsali ji ještě před "Love Me Do". K ní je úplným kontrastem milostná balada "The Long And Winding Road" – krásná píseň, ale Paulovi se nelíbilo aranžmá s ženskými sbory, které nahrávce opatřil producent Phil Spector. Předposlední písničkou je Georgeovo milostné blues "For You Blue". Finále desky patří možná nejlepšímu kusu alba a sice "Get Back" – záměrně jakoby americké náladě dominuje slide kytara a piano hostujícího Billyho Prestona.

I když je "Let It Be" dost neucelené a neučesané album, je cenným dokumentem živého hraní Beatles. Je to rock bez příkras, jenž hrála skupina na pokraji rozpadu. A je neskutečné, že Beatles ještě po "Let It Be" dokázali nahrát tak úžasnou desku, jakou bezpochyby je "Abbey Road".