Podle tlukotu srdce na pláž a pak na ryby

Co se dá pokazit na výběru? No, krom seřazení a samotné selekce skladeb asi nic moc... Před vydáním bluesové kolekce obsahující jedenáct CD, knížky se svými malbami a DVD dal Chris Rea na hudební trh předkrm v podobě nahrávky s tím nejlepším. Vítejte na pláži, kde uslyšíte jen to nejlepší, co za svou dobu působnosti dokázal Chris Rea udělat. Skalní fanoušci od něj asi mají devatenáct alb a do povědomí posluchačů se zapsal jako dobrý kytarista se skleněným či kovovým válečkem na prstě; je to právě on, díky němuž dnes mladí lidé (a i ti starší) alespoň trochu vědí, co to znamená pojem slide-kytarista. Ovšem pro ty, kteří se chtějí s panem Reou teprve seznámit, je výběrové CD ideálním řešením.

Otevírá ho skladba "On The Beach", snad nejznámější kousek z pera Chrise Rei. Skladatelův nakřáplý vokál se přenáší přes "Auberge" až k "Tell Me There's Heaven", skladbě bez kytarového doprovodu, ale zase obohacené o doprovod smyčců. Reův hlas tady krásně vynikne a dojímavě kontrastuje s klavírem. Najednou přijde dramatický zlom, jak vám housle ve své melodii napoví. Nakonec ale vše pokračuje dál, dokonce vám ušní bubínky zahřeje i zvuk příčné flétny, která tuto skladbu krásně zakončí. Pokračujeme s kytarou k další hitovce, "The Road To Hell (part 2)".

Po mírně svižnějším tempu přijde uklidnění v podobě kousku "Winter Song". Reův dojemný hlas může mnohé donutit k melancholické náladě. Ovšem ta nebude trvat dlouho, protože zimní písničku vystřídá "God's Great Banana Skin". Ufff, konečně trochu změna, ale pořád je to ten chlápek s kytarou, která žalostně kvičí své bouřlivé výšiny. Když jsem tuto kompilaci poslouchala poprvé, tak ve mně asi po sedmi skladbách začala hlodat otázka: A kdy přijde zlom, vrchol celého alba? Nevím, jestli jsem si v tu chvíli neuvědomila, že jde vlastně jen o výběr a že to není řadovka. Ale myslím, že i tady by měly být vybrané skladby poskládané tak, aby posluchače nenudily a aby si nepoložil právě tuto otázku. Disk uzavírá pomaláček "Gone Fishing". No, na závěr by to chtělo spíše něco živějšího, ne skladbu s poměrně laxním tématem, o rytmu ani nemluvě.

Skladby jako samostatné elementy jsou ucházející, některé opravdu vynikají a jsou výborným počinem, ale to, jak jdou za sebou... to už nudí... Nehledě na to, že Chris Rea vydal už několik "bestofek", tak tato rozhodně k těm nejlepším výběrům patřit nebude. Na kompilaci chybí napětí, různorodost (i když Reovy písničky patří spíše k těm vzájemně si podobným, udělaným podle dodržovaných a neměnných kritérií) a pestrost. Tím, že jsou na albu skladby temperamentnějšího charakteru a sem tam je i nějaký ten kontrast, si tento výběr poslechnete tak třikrát pětkrát a pak ho stejně položíte zase zpět do pořadače.